"Co bys teď dělala s tím covidem, kdybys byla politička?"
Covid neslábne.
Zákazy a omezení sílí. Nám tady v Malajsii prodloužili přísný lockdown do 18.2. Čekala jsem to, protože se blíží oslavy Čínského nového roku a vláda tím chce zabránit hromadnému přesouvání velkých skupin osob.
Každopádně lidé jsou vyčerpaní, otrávení, opuštění, začínají rezignovat na odpovědnost a chovat se tak, jak byli zvyklí, porušují pravidla a někteří se tím dokonce chlubí.
A co teď s tím?
Zpřísnit?
Povolit?
Mají jít politici na občany s bičem, a riskovat, že ti kolem sebe budou kopat ještě víc, než se to aktuálně děje?
Nebo mají dát několik základních doporučení a důvěřovat lidem, že se budou chovat tak, jak by měli?
Měli by politici při svých schůzích a plánech dalších kroků myslet primárně na lidi, kteří pravidla porušují, nebo na ty zodpovědné, kteří je dodržují a jdou příkladem?
Chce se mi říct, že spíš to druhé, protože sama patřím mezi lidi, kteří pravidla respektují. A takové, kteří nejsou nesvéprávnými dětmi, ale jsou naopak soudržní, solidární a mají dost rozumu i osobní zodpovědnosti, mám i kolem sebe. Takže můj pohled je logicky zkreslený. Nebo?
Obecně je asi nutné hledat balanc. Ten ale v neustále se měnící situaci zjevně neumí nikdo dobře pojmenovat. Vždyť ani my nevíme, co vlastně chceme. Nakupovat? Chodit do galerií? Cvičit ve fitness centrech? Posílat děti do škol? ... Všechno najednou nejde. Každý však logicky hájí to svoje. A tak vzniká chaos.
I tady v Malajsii.
Obchod stejné značky je v jedné ulici otevřený, ale v druhé ne.
Do obchodního centra vás s kočárkem pustí, ale do parku – na čerstvém vzduchu! – už ne.
Do domu smí přijít chůva, ale jen dvakrát týdně. Třikrát už ne.
A tak bych mohla pokračovat donekonečna.
Taky proto se teď víc kloním k tomu, aby se balanc hledal spíš s přihlédnutím k těm zodpovědným.
Jinak se bojím. Nejen covidu. Revolty. Vzpoury. Dluhů. Nešťastných lidí, kteří ve svém neštěstí začnou dělat zoufalé věci.
Co vy?
Co vy byste dělali, kdybyste byli politici?
Nevím jak z toho ven, natož něco radit. V souvislosti s nízkou infikovanosti v Indii se ukazuje, že velkou úlohu zde hraje právě imunitní systém. A to už jsme zase u stravy, životního stylu.. Stači sledovat ta závratná čísla k nárůstu cukrovky v ČR a třeba i USA. O tom to podle mě nejspíš je.
OdpovědětVymazatA jak píšete na závěr, je tu- a to již dávno před covidem- mnohem nalèhavější problém a tím je prohlubující se USA- EU hospodarska krize a s ní mizející tzv. střední třída, vysoká nezaměstnanost, nedostupné bydlení, zadluženost, exekuce, rostoucí chudoba a bída na jedné straně a pak je tu ještě 1% superbohatych, jichž největší starosti je akumulace kapitálu, únik do daňových rájů a provázanost k vládnoucím politikům!!, na jejichž konci jsou na míru šité zákony, které mají za úkol jen a jen maximalizaci zisku vloženého kapitálu..
Živná půda pro Vzpoury tu tleje již dávno, jen je snad každému z nás konečně jasné, že "sametové", tak jako v roce 89, zcela určitě končit nebudou. Proto ty oprávněné obavy i z mé strany.
Zdraví Alena