25.05.22

Jak být osobitý? Pravidlo autobusu, ze kterého se nevystupuje

S Terkou, kterou jsem v Kuala Lumpur potkala díky své knize, tomuto blogu a která taky fotí, a o dost lépe než já, jsme si tuhle říkaly, jak to udělat, aby byl člověk ve své kreativní práci osobitý.  Potýkám se s tím od chvíle, kdy píšu, a teď znovu, když beru do ruky fotoaparát. V práci s textem přeskakuju celý život od seriózní novinařiny přes lifestylovou po copywriting, s krátkým odskočením si k napsaní knihy. Nejsem novinářka, nejsem copywriterka, nejsem spisovatelka. Nemám jasné zařazení ani charakteristický psaný projev, podle kterého čtenář jasně pozná, že slova na papíře jsou moje dílo. Co se týká fotografií, moje obrázky jdou od přesycených barev a tónů do minimální saturace, fotím přírodu, ulici, sem tam portrét. Výsledek není nějaký jednotný soubor, ale spíš kreativní zmatek. Kým jsem, kam mířím, kým chci být? 
24.05.22

Sebestředné okénko: Můj život v cizině v časopise Marianne

Kam jinam skládat výstřižky, když máte domov většinou na tři roky a všechno, co je v něm, by se mělo vejít do pár tun? Na internet. Takže sem s ním. Když mě kamarádka Julie Urbišová poprosila, jestli bych jí neodpověděla na pár otázek ohledně života v cizině, ráda jsem vyhověla. Vyšel z toho článek pro Marianne, který na mě možná někdy bude čekat doma u rodičů. A kdyby ne, budu z něj mít aspoň vzorek tady. A vy čtení - pokud vás téma zajímá a českou trafiku máte stovky kilometrů daleko nebo z nějakého důvodu míjíte. :)
17.05.22

READ MY NOTES: Čtyři tisíce týdnů

Na této planetě nám bylo, pokud to dobře půjde, vyměřeno zhruba 4000 týdnů. Co s nimi uděláte? Právě jsem dočetla knížku, která mi překopává většinu přesvědčení, co jsem si hýčkala o time managementu, čistém stole, schopnosti sladit mateřství s věčně plným kalendářem a tisícem zájmů - totiž že to někdy půjde, jen přijít na nějaký pro mě vhodnější systém a být disciplinovanější, třeba vstávat ráno alespoň půl hodiny před dětmi. Tato kniha říká, že to nepůjde, i kdybych byla plánovač roku a neuspěla spát. A že to nevadí. Čtení mě hodně bolelo, ale na konci bylo překvapivě uklidňující. Stejně jako výpisky, které si teď po sobě čtu. 
16.05.22

READ MY NOTES: O čem mluvím, když mluvím o běhání

Moje oblíbené myšlenky z knih, které čtu a které si hodlám vypisovat, ale ačkoliv tady mám samostatnou výpiskovou rubriku, málokdy na ně dojde. Proč? Úplně přesně nevím. Ale říkám si, že když si na výpisky založím ještě rubriku, která se bude zobrazovat přímo na homepage, mohla bych být ve vypisování zodpovědnější a konzistentnější. Minimálně to tedy hodlám zkusit. Každé poznámky, které sem vyvěsím, a tudíž nezapadnou, mi udělají radost. Podobně jako mi dělají ty od Dereka Siverse, kde jsem se inspirovala. A jako první si vybírám knihu Harukiho Murakamiho - O čem mluvím, když mluvím o běhání. 
15.05.22

Chcete mít každý týden volno? Odstěhujte se do Malajsie

Každé druhé pondělní ráno se budím s tím, že jsem si v cizině zaběhla příjemný stereotyp a toto snad konečně bude týden, kdy napíšu aspoň jeden deník a odškrtnu některé z nekonečných položek ze seznamu "udělat, nutně". Ten pocit mi vydrží zhruba do chvíle, než otevřu e-mail a v něm si přečtu zprávu ze školky, kam chodí můj starší syn: "Milí rodiče, tento týden slavíme narození proroka Mohameda a školka bude od středy do pátku zavřená." Takže zase nic. Než po volnu zapluju zpátky do rutiny, zavře školka kvůli oslavě narozenin sultána a záhy poté kvůli dalšímu svátku. V Malajsii jich slavíme tolik, že svátkem jsou spíš týdny, kdy pondělí až pátek funguje život beze změny.
04.05.22

LONGREAD: Jak být dobrou mámou? Moje zdroje, ze kterých čerpám inspiraci, energii a uklidnění

Odpověď na otázku, kterou si nejspíš pokládá většina žen na této planetě, samozřejmě nemám a nejspíš mít nikdy nebudu. Ale ráda o věcech přemýšlím, pitvám se v nich, přicházím jim na kloub a ráda o nich píšu. Dospívám tím k důležitým poznatkům, učím se tím a zazdrojovávám, abych z rodičovství, jakkoliv je náročné, měla pokud možno radost a bylo mi v něm dobře. V tomto textu bych vám tedy ráda představila svoje zdroje. 

30.04.22

Kurátorské klikání #40: Duben 2022

Narozeninový měsíc. Hezký a intenzivní. Tak intenzivní, že teď, posledního, zatímco děti spí, sedím brzo ráno u kávy, vydechuju, reflektuju, trochu smutním, co všechno jsem nestihla, píšu si, co jsem stihla a chtěla bych si zapamatovat a taky poslat dál. Dubnový kurátorský výběr je tady - a zrovna koukám, letos v dubnu slaví kulatiny. :) Tak ať se vám líbí! 

28.04.22

LONGREAD: Rok a půl v Malajsii: Co tady mám ráda?


Dneska je to přesně osmnáct měsíců ode dne, kdy jsme poprvé přistáli v Kuala Lumpur. Když jsme přijeli a prvních čtrnáct dní bydleli v hotelu, opojená sedmi týdny v Česku jsem si říkala, jak to tady zvládnu - tři roky! Teď, o osmnáct měsíců později, mě zachvacuje smutek a zoufalství, že za rok a půl nezvládnu odjet. V Kuala Lumpur je mi tak příjemně, že když  - jako třeba včera ráno při řízení – pomyslím na to, že zanedlouho přijde den, kdy touhle ulicí pojedu naposledy, kdy povezu Benjamína na poslední plavání, poslední gymnastiku, naskočí mi husí kůže a takové podivné a naprosto nesmyslné vnitřní roztřesení, jako bych se s každým dalším dnem blížila něčemu fatálnímu. Jedna věc jsou pocity, druhá důvody, ze kterých vycházejí. Čím to, že mě Malajsie tak okouzlila? Včera, když jsem seděla za volantem, jsem si říkala, že si udělám takové mentální cvičení: dokážu k osmnácti měsícům najít osmnáct příjemných věcí, co mě tady baví, sepsat je do nějakého smysluplného článku a vysvětlit je lidem, kteří třeba nikdy nebyli v jihovýchodní Asii? Zkusím to.