04.10.21

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #33: ZÁŘÍ

Září kolem mě proletělo stejně rychle jako moje dvě děti. Kvůli tomu jsem oblíbence virtuálního světa tentokrát nezaznamenávala průběžně do konceptu blogu, ale lovím je teď, když píšu, ze screenshotů v telefonu, počítači a taky ze své hlavy. Snad jsem na nic důležitého nezapomněla. Vlastně si spíš říkám, že na co jsem si vzpomněla, to je důkaz, že to vážně stojí za ukliknutí. Tady tedy mimořádně vycizelovaný záříjový seznam. 
30.09.21

ROZHOVOR PRO DENÍK N: Odemykám interview o Afghánistánu s Pavlou Gombou, šéfkou UNICEFu

Dneska trochu vážněji. Minulý týden mi v Deníku N vyšel jeden důležitý rozhovor. Budu moc ráda, když si ho přečtete. O čem je? O Afghánistánu. Ale ... počkejte! Nějak už jsem měla dost toho, jak se všude psalo o naivitě Západu, o tom, jak bychom měli Afghánistán nechat na pokoji a tak dál. A zároveň jsem měla kupu otázek. Tak jsem je položila Pavle Gombě, šéfce české pobočky UNICEFu, jedné z humanitárních organizací, které v zemi stále zůstávají a dělají tam spoustu věcí. Co přesně? Má to smysl? Stojí lidé v Afghánistánu o pomoc? A když dáme dívkám vzdělání, dokáže se pak třeba vzepřít tradicím a rodinným přáním a využít ho ve svůj prospěch? 
26.09.21

ČESKÉ CIZINKY NA BLOGU DENISY: Jak se nám žije mimo domov?

Už hodně dlouho čtu blog Americké zmatky české matky - Denisy, se kterou jsme se díky našim blogům potkaly ve Spojených státech. Denisa byla letos v létě po dvou letech na návštěvě v Česku. Ta ji inspirovala rozjet takový seriál - na blogu zpovídá Češky, které žijí v cizině. Proč? Co je tam drží? Co jim tam dělá radost? Co jim chybí? Jak se jim daří daleko od domova udržet češtinu u sebe i u dětí? A další otázky. No a teď jsem vyšla já. Tak jestli si chcete dát něco k nedělně - odpolednímu kafi, co není politika, tak můžete číst. Najdete tam i spoustu jiných holek a jestli budete číst v cizině, tak možná i hodně podobných pocitů, které máte vy sami. Deniso, děkuju! 
22.09.21

Další dobrý důvod, proč mít děti :)

Ačkoliv většinu času se svými dětmi trávím tím, že se snažím být přibližně půl metru za nimi, aby se dožily dalšího dne, někam je popoháním, dohaduju se s nimi, tvrdím jim, že to červené v misce je moc dobré a měly by to zkusit a vykonávám mnoho dalších činností, které kdybych nedělala, byla bych klidnější, bez šedin a možná napsala další knihu, celkově jsem přešťastná, že je mám.
17.09.21

Z ČASOPISU GLANC: O řízení v Asii

Po mnoha měsících, kdy jsme si mysleli, že misi v Kuala Lumpur zvládneme bez auta, jsme si jedno koupili. Dědilo se na ambasádě z jednoho diplomata na druhého, až po dvaceti letech vyšla řada na nás. Řeklo by se, že dvacet let staré auto je tak akorát na to, abychom ho odvezli na nejbližší skládku, jenže je to přesně naopak. Pro mě, která jsem naposled řídila v roce 2018, kdy jsme opouštěli Spojené státy, je to do začátků tady v Asii ideální auto. O prázdninách jsem o něm napsala fejeton do časopisu Glanc, který teď dávám k dispozici i vám, co se k časopisu nedostanete nebo si ho nekupujete.