25.05.22
Jak být osobitý? Pravidlo autobusu, ze kterého se nevystupuje
S Terkou, kterou jsem v Kuala Lumpur potkala díky své knize, tomuto blogu a která taky fotí, a o dost lépe než já, jsme si tuhle říkaly, jak to udělat, aby byl člověk ve své kreativní práci osobitý. Potýkám se s tím od chvíle, kdy píšu, a teď znovu, když beru do ruky fotoaparát. V práci s textem přeskakuju celý život od seriózní novinařiny přes lifestylovou po copywriting, s krátkým odskočením si k napsaní knihy. Nejsem novinářka, nejsem copywriterka, nejsem spisovatelka. Nemám jasné zařazení ani charakteristický psaný projev, podle kterého čtenář jasně pozná, že slova na papíře jsou moje dílo. Co se týká fotografií, moje obrázky jdou od přesycených barev a tónů do minimální saturace, fotím přírodu, ulici, sem tam portrét. Výsledek není nějaký jednotný soubor, ale spíš kreativní zmatek. Kým jsem, kam mířím, kým chci být?