KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #76: KVĚTEN 2025

Květen byl měsíc, kdy jsme ztratili člena rodiny, což mě zase přimělo k dlouhatánskému uvažování a debatování o tom, jak žít a prožít dobrý život a jak si ho užít, i když se zrovna zdá, že to nejde. Já to dělala dobrými podcasty, hezkými knížkami, bytím v Praze a na Světě knihy, trávením času psaním, s dětmi, v kuchyni, vrátila jsem se k filmům a něco z toho všeho vám předávám. Životní těžkosti tím nezmizí, ale kde jsou radosti, tam je pravděpodobnost, že se člověk aspoň někdy nebude cítit tak rozbolavěle. 

LONGREAD: Jak třídím domácí knihovničku?

Jedna z věcí, kterou mi zásadně proměnilo stěhování po světě, je můj vztah k hromadění a třídění knih.

Pořád se mi sice vrší hromádka na nočním stolku a další na okně v obýváku, a občas si domů přinesu novou knihu, kterou pak musím trochu násilím vtěsnat do knihovničky v pracovně. Ale zároveň vím, že kdybychom se zítra stěhovali, na všechny moje knížky by stačily dvě, maximálně tři krabice. Jak jsem se k tomu dostala?

OKAMŽIK RADOSTI: Ego složka jako lék na strach, že nic neumím

Byla jsem před pár týdny na jednom semináři, kde se mluvilo o imposter syndromu. To je pocit, že jste podvodníci, kteří na svém místě nemají co dělat, protože ve skutečnosti veškeré své kompetence jenom předstírají a určitě se na to brzy přijde. Taky jím občas trpím – ostatně na tom semináři nebyla žádná žena, která by tento pocit neznala. Máme nějaký osvědčený způsob, jak se s ním vypořádat, ptal se nás lektor. Já jeden mám. 

Z PSANÍ ODJINUD #29: Nejlepší české WC je keř

Toto je fejeton do lifestylového časopisu Glanc, který jsem napsala letos před začátkem jara. Pokud mám tady na blogu někoho z politiky, máte moje povolení přeformulovat si ho do volebního programu. Na základě ohlasů, co jsem na něj dostala, myslím, že o voliče nebudete mít nouzi. :) Děkuju, že čtete. 💙

👀 Uvidíme se? Kniha České cizinky na veletrhu Svět knihy

Když jsem žila v cizině, několikrát jsem se snažila naplánovat návštěvu Česka tak, abych během ní mohla jet na knižní veletrh Svět knihy. 

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #75: DUBEN 2025

Duben a jako už tradičně čtvery narozeniny, konečně jaro, teplo, schovaný zimní boty, šály, návrat do plastových Birkenstocků (už jste mi chyběly!), vysvětlování bě-pě-vě pořád dokola, čarodějnice jednou, podruhé a další a další špekáčky... otočila jsem se na koštěti, doslova, a měsíc je pryč. Naštěstí i během tohoto zběsilého jsem stihla něco přečíst, něco naběhat a u toho poslouchat, no a tady posílám dál to fakt prověřené, dobré, ačkoliv tentokrát na začátku taky hodně smutné.

Co je to podstatné, co učit děti ve škole?

Co bude nejužitečnější dovednost za 10, 15 a víc let, ptají se novináři různých odborníků, ptáme se my rodiče sami sebe. Přeme se. Hádáme. Nevíme. 

Oliver má 5!

Můj Oliver má už zase narozeniny. Přitom o těch čtvrtých jsem psala... no před rokem. 

Je to legrační, jak mi někdy připadá ještě hrozně malý a jindy už tak strašně velký. Asi je to taková paralela k celému rodičovství: jak se v člověku pořád mísí časy, milníky, emoce, to, jak by chtěl, aby jeho děti už byly dost staré na to, aby se o sebe ráno postaraly a zároveň, aby zůstaly navždycky malé, jak by se člověk chtěl jako rodič chovat a jak se pak ve skutečnosti chová. Třeba když na Velikonoční pondělí, den před narozeninami, zjistí, že pro syna koupil dárek, na který mu nestačí ten zbytek balícího papíru, co má doma, a tak zaimprovizuje s vánočním – a ještě dodaným od mámy. Pak jsem na sebe střídavě pyšná, že jsem to zvládla a terénní auto je jakž takž pěkně zabalené, střídavě naštvaná, že si pro vlastního syna nepohlídám tak důležité věci.