OKAMŽIK RADOSTI: Co máš pořád s těmi kaštany?

Pořád teď sbírám a fotím si kaštany. Kdo mě sledujete na Instagramu, asi to víte. 

"Proč to vlastně děláme?" ptala se mě v neděli moje maminka, když jsme šly na procházku. Zastavily jsme se pod stromem v Dražovicích, kde jsem je sbírala už jako malá holka, a sbíraly jsme obě  - i s mým Oliverem.

Neměli jsme v plánu z nich nic vyrábět. Občas si je dám jako podzimní dekoraci domů, než se do druhého rána scvrknou. A stejně jsme vylupovaly z pichalavých slupek pořád další, hladily jsme si je dávaly do kapes. A já to nejspíš budu opakovat zítra v Brně. A další den zas. 

Říkám si, jestli za to nemůže právě ta bezúčelnost. 

Většinu věcí v životě děláme pro něco praktického: běháme, abychom byli zdraví a fit, čteme, abychom se nachytřili, sklízíme ovoce a zeleninu ze zahrady, abychom je uvařili, upekli, zavařili je nebo hodili do kompostu, když se už se nic předchozího nedá. 

Ale sbírat kaštany? To se z praktického hlediska nedává smysl. 

Je to vážně jenom čirá radost.  

P.S. Když jsem ve fotobance hledala fotku k příspěvku, dlouho na mě nevypadlo tolik možností jako když jsem zadala do vyhledavače "kaštany". Asi jimi tedy není posedlá jenom naše rodina. 😉