OKAMŽIK RADOSTI: Poděkování paní učitelce

Včera odpoledne u nás byla moje maminka. Polohlasně odepisovala na jakousi smsku: "V ty dny zrovna probíhá..." nebo cosi takového.

POCITOVKA: Rok v Česku

Máte taky během roku takové osobní momenty, kdy si řeknete: "To už je rok? To přece není možný." Nemyslím teď ty klasické – vysvědčení, Vánoce, narozeniny – ale nenápadné připomínky plynutí času, třeba když jste na koupališti, kde je všechno jako loni, včetně plavčíka. Dokonce si rozložíte deku na stejném místě, mažete se opalovacím krémem téže značky... Je fakt možné, že tohle se naposledy odehrálo před rokem? Opravdu UŽ před dvanácti měsíci?!

OKAMŽIK RADOSTI: Je tohle nejlepší fáze mateřství?

Tohle je fotka z koncertu Imagine Dragons, na které jsme byli s Benjamínem trochu nečekaně v polovině června. Tedy přesně v tom období, kdy jsem zrovna měla pocit, že bych si od mateřství potřebovala dát chvíli pauzu. K velkým každodenním otázkám alá "Nechci toho po nich moc?" a "Dávám jim dost všeho?", banalitám typu úkoly, návštěvy doktorky, koordinace kroužků, shánění bot a neustálé řešení emocionálních kolotočů totiž přibyly ještě závěrečná setkání všeho druhu, na které by se kromě účasti rodiče hodilo i drobné či větší občerstvení... Znáte to. A bylo toho prostě nějak hodně. 

OKAMŽIK RADOSTI: Kniha "České cizinky" také v audiu

V posledních týdnech bylo opravdu hodně práce (a to jsou moje školní svačiny stále odbytější, protože teď už je to přece skoro jedno :)), takže tady zeje díra, která tu obvykle nebývá. 

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #76: KVĚTEN 2025

Květen byl měsíc, kdy jsme ztratili člena rodiny, což mě zase přimělo k dlouhatánskému uvažování a debatování o tom, jak žít a prožít dobrý život a jak si ho užít, i když se zrovna zdá, že to nejde. Já to dělala dobrými podcasty, hezkými knížkami, bytím v Praze a na Světě knihy, trávením času psaním, s dětmi, v kuchyni, vrátila jsem se k filmům a něco z toho všeho vám předávám. Životní těžkosti tím nezmizí, ale kde jsou radosti, tam je pravděpodobnost, že se člověk aspoň někdy nebude cítit tak rozbolavěle. 

LONGREAD: Jak třídím domácí knihovničku?

Jedna z věcí, kterou mi zásadně proměnilo stěhování po světě, je můj vztah k hromadění a třídění knih.

Pořád se mi sice vrší hromádka na nočním stolku a další na okně v obýváku, a občas si domů přinesu novou knihu, kterou pak musím trochu násilím vtěsnat do knihovničky v pracovně. Ale zároveň vím, že kdybychom se zítra stěhovali, na všechny moje knížky by stačily dvě, maximálně tři krabice. Jak jsem se k tomu dostala?

OKAMŽIK RADOSTI: Ego složka jako lék na strach, že nic neumím

Byla jsem před pár týdny na jednom semináři, kde se mluvilo o imposter syndromu. To je pocit, že jste podvodníci, kteří na svém místě nemají co dělat, protože ve skutečnosti veškeré své kompetence jenom předstírají a určitě se na to brzy přijde. Taky jím občas trpím – ostatně na tom semináři nebyla žádná žena, která by tento pocit neznala. Máme nějaký osvědčený způsob, jak se s ním vypořádat, ptal se nás lektor. Já jeden mám. 

Z PSANÍ ODJINUD #29: Nejlepší české WC je keř

Toto je fejeton do lifestylového časopisu Glanc, který jsem napsala letos před začátkem jara. Pokud mám tady na blogu někoho z politiky, máte moje povolení přeformulovat si ho do volebního programu. Na základě ohlasů, co jsem na něj dostala, myslím, že o voliče nebudete mít nouzi. :) Děkuju, že čtete. 💙