30.10.24

Kdy je to dobré? Když z toho přestanu být nervózní.

Volně navážu na předchozí post

Nedávno se mě jedna z vás zeptala, jak poznám, že můj text je tak dobrý, že ho můžu někomu nabídnout, konečně odeslat editorům nebo ho dokonce nechám vytisknout nakladatelství. Kde beru tu důvěru sama v sebe? A nepřemýšlím někdy na tím, že kdybych měla víc času/energie/prostoru, mohlo by to být ještě lepší? Mohl by být třeba perfektní? 

27.10.24

JEŠTĚ JEDEN LONGREAD: Jak napsat knihu?

Obecnou odpověď na otázku, kterou jsem dostala tento týden několikrát, nemám, ani když už mám v knihkupectvích knihy dvě. Ale můžu vám napsat pár – dlouhých, když si to teď po sobě čtu :) – řádků o tom, jak jsem svoje knihy napsala já. Jestli vám pomohou začít nebo dokonce dokončit a vydat vaše dílo, bude to pro mě ta největší odměna.

15.10.24

ULTRA LONGREAD: Kam šli kluci v Česku do školy a do školky?

Tento článek chystám už velmi dlouho – omlouvám se. Nejprve jsem měla jasně dané, že budu sdílet, jaké instituce jsem vybrala. Pak – jako teď často, když se chystám sdílet něco osobního, co se netýká jenom mě nebo nějakou fotku – přišlo na řadu kolečko: mám psát, nemám psát, jak mám psát, co všechno mám zveřejnit, nakolik je to (ne)bezpečné a jestli tím neublížím klukům. Jisté je to, že tento článek jsem slíbila. Vzniknul totiž s velkou pomocí vás, kteří jste mi poslali tipy na dobré školy v Česku. A jsem si vědomá také toho, že kdybych takový článek našla u někoho na blogu, velmi ráda bych ho četla. Zajímá mě, jak o věcech přemýšlejí ostatní, jak a podle čeho se rozhodují. Tohle je momentálně naše cesta. 

06.10.24

O odloučení


Kolikrát za posledních 7, respektive 4 roky, jsem byla někde sama bez kluků, bych spočítala na prstech jedné ruky.  A nikdy to nebylo tak dlouho jako na konci září, kdy jsem vyjela na svatbu do Turecka, kam mě pozvala kamarádka Irena. Svatba byla až u syrských hranic, ale já jsem si říkala, že ji využiju k tomu, abych se na jeden den podívala i do Ankary, kde jsme žili 2 roky před diplomatickou misí v Malajsii. Brala jsem to jako výzvu pro sebe, pro kluky, pro B. a taky pro babičku, která je měla nejvíc na starosti. Nakonec to bylo hlavně obohacující a plné radostí, které jsem během mateřství dávno zapomněla. 
02.10.24

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #68: ZÁŘÍ 2024