Konec šestinedělí: Co když se to nemusí "jenom přežít"?

Dnes má miminko Oliver šest týdnů a mně končí šestinedělí. Měla bych být tedy zcela zotavená z porodu a pomalu přestávat s věcmi jako konzumace plechu domácích Koka sušenek na posezení se sebepřesvědčováním, že to vykojím. (Nebo že mi to vyteče do trička. Na strop už to nevystříkám, tuto fázi jsme si naštěstí odbyli v první části tohoto období.)

ANOTHER TEN THINGS #17: KVĚTEN

Když děti po obědě usnou skoro na minutu ve stejný čas, je to zázrak, který se mi zjeví - no vlastně poprvé za pět týdnů Oliverova života. A tak nechávám nádobí nádobím, drobky na zemi a jdu vám sepsat seznam toho nejlepšího, co jsem si kde přečetla v měsíci květnu. 

Oliverova cesta na svět: Můj porod v Turecku

Miminku Oliverovi je dneska měsíc. To mi přišlo jako hezká příležitost, abych večer odolala pokušení sednout si k Netflixu, a raději si připomněla jeho porod. Měla jsem v plánu o něm psát od prvního dne, ale nakonec jsem ráda, že jsem si nechala odstup a snad tím pádem nemám tendenci líčit ho přehnaně dramaticky. I když ... když si to teď po sobě čtu ... No mazat už to nebudu, speciálně když si ukrajuju ze spánku, za chvilku jdu zase kojit a hrozí, že další verzi už bych nedokončila. Můj porod byl sice velmi nestandardní, ale taky celkem rychlý, a ačkoliv v závěrečné fázi na české poměry možná až trochu nehumánní, přivedl mi na svět zdravého Olivera. Mé druhé dítě. Zázrak, který se mi děl nejprve v břiše a teď se mi odehrává před očima. 

Milý Olivere, ...

... Když se narodil Benjamín, napsala jsem mu dopis o tom, co bych byla ráda, kdyby si odnesl do života. Říkala jsem si, že něco podobného sepíšu i Oliverovi. Jenže dny po jeho narození letí tempem, že mám někdy pocit, že se v nich stihnu sotva nadechnout. A tak jsem to odkládala, že odpoledne, zítra, pozítří ... Těžko říct, jestli by na to vůbec došlo, nebýt uzávěrky v časopise Glanc, kde mám můj pravidelný sloupek a šéfredaktorku Janu, co mě povzbuzuje, dává mi volnou ruku a co mi věří, že deadline neprošvihnu. Tak neprošvihla jsem - a v červnovém čísle vyjde tento dopis mému Oliverovi. 

LONG STORY SHORT: Příležitostné nápady

Před pár měsíci jsem si znovu stáhla do čtečky komplet Geniální přítelkyni - že bych si ji ráda přečetla znovu, což dělám málokdy. Vždyť na světě je tolik skvělých knížek! Z dalších knih Eleny Ferrante už jsem tak nadšená nebyla, ale přesto si je vždycky pořizuju hned po vydání. Příležitostné nápady nebyly výjimka. A tentokrát jsem dobře udělala. Soubor sloupků, které autorce vycházely po dobu roku v deníku The Guardian, je kratičká knížka. Přesto v ní Ferrante pokrývá mnoho zásadních životních témat od zdraví přes ženství až po politiku, filmy, feminismus a vlastní psaní a život. Píše krátce, přitom nesmírně poutavě. Myšlenku trefně vyjádří na stránce a nenašla jsem text, který by mě něčím neupoutal, nevedl k zamyšlení a neudělala jsem si z něj aspoň drobnou poznámku. Tyto tři výpisky jsem si vybrala jako ty nejdůležitější.

ANOTHER TEN THINGS #16: DUBEN

Už je to pár dní, co "dělám" jenom děti a domácnost. Dlouhé články čtu na desetkrát a stejně nedočítám, v televizi pouštím jen Prasátko Peppa nebo Tlapkovou patrolu, u kojení zírám na "the best Netflix" Olivera a někdy na recepty na Instagramu. Každopádně než se narodil Oliver, uložila jsem si ještě spoustu odkazů, které bych chtěla poslat dál. Tady jsou. :)

LONG STORY SHORT: Malý život

Objevila se úplně nečekaně. Od páté, dobře, možná desáté stránky vím, že to bude jedna z mých "životních knih". Čtu kdykoliv můžu a ptám se sama sebe, proč to dělám, protože tohle není knížka na konec těhotenství a už vůbec ne na šestinedělí. Ona to možná není knížka ani na žádné jiné období, protože vás rozloží na milion bolavých částic a udělá z člověka plačku. Je to rána za ránou a mezitím trocha životních krás a radostí, každopádně než se nadechnete, že teď, teď už se to určitě zlepší, protože život se musí přece vyrovnávat, zase přijde bolest. "Malý život" je jedna z nejintenzivnějších knížek, které jsem četla a kterou nikdy nezapomenu. Mám z ní v Kindlu dobré tři stránky výpisků, ke kterým se s velkou pravděpodobností nevrátím. Ale k těmto perlám bych chtěla, a tak si je ukládám sem. 

Máme Olivera Johna!

Tak už je s námi – Oliver John! Vybral si velmi symbolický den: 22. dubna – Den země a den mezi narozeninami svých rodičů (o svých narozeninách jsem psala tento post, B. se narodil 24. dubna), snad abychom se nepřeli, pro koho je větším dárkem.