5 českých drobností, na které si zatím nemůžu zvyknout

Za chvíli to budou tři měsíce, co jsme v Česku. Mám plný poznámkový blok věcí, o kterých chci psát. Ale dneska bych si sem ráda dala tohle: pro vás možná až hlouposti, pro mě drobnosti, nad kterými se denně pozastavím, protože si na ně pořád nemůžu zvyknout. Je mi jasné, že za nějaký čas už si jich ani nevšimnu, a tak si je chci zapsat, dokud je vnímám, abych se za pár měsíců mohla sama sobě zasmát. 

Indové Brna

V následujícím období tady nejspíš přibude hodně postřehů týkajících se kulturních rozdílů a historek s nimi souvisejících. Začnu jednou velmi vtipnou, která se stala včera.   

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #67: SRPEN 2024

Nepamatuju si měsíc, kdy bych toho měla málo. Ale v srpnu se to sešlo: vyletování kvůli odloženému stěhování, pak to stěhování, zařizování, papíry, zase papíry a další papíry kvůli škole a školce, nákupy do školy a školky, milionkrát denně "mami?" ... Ale! Ale obklopit se zajímavými věcmi k poslechu a ke čtení jsem stihla. A ty nejlepší posílám dál. Ať vám udělají radost.

OKAMŽIK RADOSTI: Sledovat městské děti zahradničit

Stala se mi teď taková hezká věc, a tak sedám, abych vám o ní napsala. Moje děti jsou dnes na prázdninách u babičky a dědy, ve vesnici kousek od Brna, kde jsem vyrostla. 

Vzdělávali mě doma: Rozhovor s učitelkou, která nechodila do školy

Známe se z Malajsie, kde jsme si hodně povídaly o dětech, výchově a školství, kterého jsme obě byly součástí. Když jsem se dozvěděla, že ona sama nechodila do školy, ale rodiče ji do šestnácti let vzdělávali doma, byla jsem překvapená. Vyprávěla jsem jí, že domškoláctví je po covidu v České republice docela trend, upsalo se k němu nebo o něm uvažuje několik mých známých. "Proč to těm dětem dělají?" zeptala se mě. Řekla jsem upřímně, že vlastně nevím, ale že si myslím, že primárně je za tím jakési okouzlení pramenící z oslavných článků o "odebrání dětí ze spárů zlého systému a dání jim svobody", přičemž rodiče moc nevidí pohled z druhé strany, totiž pocity svého dítěte vzdělávaného mimo školu. A určitě nevidí pohled svého dítěte coby dospělého, hodnotícího domškoláctví s odstupem času, a ještě třeba v momentě, kdy se samo stane rodičem. Děti s takovými zkušenostmi v Česku totiž teprve dospívají. Nechtěla by mi takový pohled poskytnout ona?, zeptala jsem se jí. Nebylo pro ni jednoduché kývnout na tento rozhovor. "Mojí mámě to zlomí srdce," vysvětlovala mi "myslela si, že domácím vzděláváním pro mě dělá to nejlepší na světě." Nakonec jsem se dohodly, že aby mohla být opravdu otevřená, uděláme rozhovor anonymní. A tady je.

Nový začátek

Kde po takové době zase začít?

Začnu v jedné kavárně v centru Brna, kde po mnoha (tý)dnech píšu tento blog. Píšu po druhé noci v našem novém bytě, kde jeho majitelka zanechala spoustu věcí, co už nepotřebuje. A tak přestože tady v Česku zatím nemáme moc domova, dostali jsme do nového začátku víc, než jsem čekala. (A tudíž nemažu na chleba máslo prstem jako poslední dny v KL, ale nožem.) A další hromadu z Dražovic, kde se dodnes schovává spousta věcí na to, že by se "jednou mohly hodit"... Až jednou přijde jejich čas a ony se opravdu hodí. Děkuju! 

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #66: ČERVENEC 2024

V červenci jsem udělala chybu, že jak teď nemám jedno místo a jeden pracovní stůl a můj počítač je hned tuhle, hned támhle (a nikde to není doma), přesvědčila jsem samu sebe, že se můžu spolehnout na svoji paměť. Teď sedám k počítači a opětovně zjišťuju - překvapivě! -  že nemůžu. Dobré odkazy lovím z paměti jako hodně mizerná rybářka ryby, ale... lovím! A tady to je. :)

READ MY NOTES: Tasmánie

"Píšu o všem, co mě rozplakalo." Je poslední věta nejnovějšího románu Paola Giordana, který nazval Tasmánie. Bude to definitivně jedna z mých nejlepších knížek letošního roku. (A nejen proto, že mě rozplakala hned několikrát.) Tasmánie je autofikční román, ve kterém se prolíná partnerská krize s klimatickou a tvůrčí, terorismus s covidovou padndemií a vzpomínky se současností. Všechno je to každopádně napsané tak nádherně, poeticky, jemně, bez patosu a s tím, že jsem si z románu odnesla i pár poznatků z geografie a klimatologie. Okouzlila mě celá knížka, ale tyhle pasáže nejvíc.