Moje milované jaro,

patřím mezi lidi, kteří tě jarní bundou vítají už od půlky února a bez problémů i ve dny, kdy je na teploměru jeden stupeň. Jak říká maminka, kromě léta se neumím správně obléct a obout v žádném ročním období, natož ve dny, kdy je schopnost přizpůsobit oblečení počasí naprosto zásadní pro zdraví.

Jak mi "CO KDYŽ" komplikuje radost a co se s tím dá dělat?

Někdy v době kolem porodu se ve mně ozval pocit, který je těžké uchopit, ačkoliv pro něj existuje konkrétní termín – strach. Nemůžu říct, že do té doby jsem strach neznala, protože čas od času mě samozřejmě přepadl i "před" Benjamínem. Rozdíl byl v tom, že na rozdíl od dnešních dnů jsem si ho tenkrát výrazně nepřipouštěla. 

Kolik jazyků umíš: První hodina turečtiny

Začala jsem se učit turecky. Plánovala jsem to už v září, když jsme přijeli, ale americká ambasáda, které jsme součástí, žádné kurzy nepořádala a do intenzivních ve městě (dvakrát týdně dopoledne nebo pozdě večer) se mi nechtělo. Za půl roku jsem každopádně něco pochytila.

Návrat do Turecka: Na obranu stereotypu

Po třech týdnech strávených v Česku jsem znovu zpátky v Ankaře. Vzhledem k tomu, že jsem v Česku zanechala spoustu lidí, které mám ráda, a plánů, které jsem nestihla, jsem se trochu obávala, v jaké náladě přijedu. 

Okamžik radosti: Návrat do knihovny a knihy online

Před pár dny jsem v Praze potřebovala vytisknout jeden důležitý dokument. Po několika letech jsem se tak znovu ocitla v Městské knihovně na Mariánském náměstí. 

ANOTHER TEN THINGS #2: ÚNOR

Druhá půlka února, to byla Morava a všechno, co nestíhám v USA a v Turecku: povídání s rodiči, doktoři, návštěvy knihkupectví, kafíčka s kamarády, výlety do Prahy, zachraňování Benjamína ... No a v mezidobí jsem trávila čas věcmi, které dávám do tohoto postu.

Blog je v novém: Jak se vám líbí?

Můj blog je už skoro předškolák. Je to pět let, co tady víceméně pravidelně píšu a co mě můj blog i vy, moji čtenáři, udivujete, těšíte a motivujete.