OKAMŽIK RADOSTI: Jak se tvoří momenty, co nám formují život

Pracuju teď na další příběhové knize a fascinuje mě, jaké vzpomínky - často úplné drobnosti - mi lidé vyprávějí jako zásadní formativní momenty svého života. Třeba jedna žena, která, když jí bylo asi pět let, nesla na talíři brambory z kuchyně do obýváku na stůl a ony jí všechny sjely z talíře, což rozzlobilo její mámu. Anebo jeden muž, kterému babička jako malému klukovi vařívala jáhlovou kaši s jablky a skořicí – a dodnes je to jeho komfortní jídlo, které mu kdekoliv připomene domov a to, proč si zamiloval gastronomii. Nebo jiný, jemuž špatně posuvné měřítko zkazilo ročníkový projekt na střední, přesto ho nevzdal a někde tam se formovala jeho odolnost a schopnost překonávat překážky.

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #83: PROSINEC 2025

Zhodnocení roku už tady bylo mnoho, ale ještě jsem nedodala pravidelnou rekapitulaci měsíční. Tak teď. Prosinec se všemi přípravami na Vánoce mám ráda, ale letos mě v první půlce trochu odrovnal. Druhá už byla znatelně lepší - stromeček, dárky, čtení u něj, třídění všeho, protože jak rok nezačne čistě, byla bych z toho zbytečně nervózní. Dokoukala jsem nějaké filmy a pozavírala asi šedesát otevřených oken ve svém počítače se vším, co bych si chtěla přečíst, na co se podívat... Nezvládla jsem všechno, ale dost věcí jo a ty nejzajímavější dávám sem. 

100 radostí a vděčností roku 2025

Byl to za posledních mnoho let můj nejnáročnější a nejspíš i nejmelancholičtější rok, v němž jsem po loňském velkém zvratu spíš stagnovala na místě. A přesto, když jsem v uplynulých dnech listovala Instagramem, diářem, probírala se fotkami, mám pocit, že jsem prožila fantastických 12 měsíců. Byly v něm přešlapy, smutky, pořád je v něm tápání. Ale taky hromada radostí a jak řekla moje kamarádka, dobrého zasetí z letoška, jehož úrodu snad budu sklízet v roce 2026. Nemám si na co stěžovat. Naopak, ohlížím se s vděčností, díky a zvědavostí, co bude dál. 

2025 Wrapped: Top 10 nejčtenějších článků roku

Mám ráda vzpomínky, ohlédnutí, rekapitulace. To už jste si asi všimli. :) A tak je tady další. Tentokrát deset článků, které si na tomto blogu přečetlo nejvíc z vás. Znovu děkuju, že v době, kdy jsou blogy velmi oldschool, jste tady se mnou. Vážím si toho! A pokud najdete vteřinku, napište mi do komentářů, zda-li byste do budoucna stáli třeba o Substack, díky kterému byste posty dostávali i do e-mailu nebo vám vyhovuje chodit sem tak, jak jste zvyklí. Děkuju! V novém roce - letech - bych možná mohla jít trochu víc s dobou... Ale uvidíme. 👀

OKAMŽIK RADOSTI: "Mami, to dáš!" aneb nová fáze rodičovství

Dosud jsem to byla já, kdo ve vztahu se svými syny povzbuzoval, aby se nebáli, zkoušeli nové věci, snažila jsem se je rozveselit a bagatelizovat nepříjemnosti – třeba návštěvu oční lékařky a nepříjemné rozkapávání nebo zubaře.

POCITOVKA: Rok a půl v Česku

Jsme rok a půl v Česku. 

Loni jsem tady psala shrnutí pocitů každé tři měsíce, letos udělám posty dva. Jeden vyšel v červnu a druhý sem dávám teď. 

Píšu ho ve chvíli, kdy mě opouští chřipka. Energie by se měla vracet, ale zatím se to neděje. 

Z PSANÍ ODJINUD #35: Jazykové lahůdky

V roce 2025 jsem mimo jiné zjistila, že oblíbená čokoláda s mouřenínem už není s mouřenínem. Prý se to v době, kdy jsem tu nebyla, hodně řešilo. Do školních učebnic a na obědová menu ale trend citlivějších barev a jazyka zatím úplně nedorazil. Ověřila jsem si to na vlastní oči. Vím, že teď máme na práci závažnější věci, ale kdybyste náhodou byli ti, kdo to můžou v roce 2026 posunout, docela bych se za změnu přimlouvala - proto jsem taky napsala tento sloupek do časopisu Glanc. Pokud vás minul v tištěném vydání, tady ho máte online.

Zemřela Sophie Kinsella, žena, která mě naučila číst v angličtině

Včera večer jsem si přečetla zprávu o smrti spisovatelky Sophie Kinselly. Před časem oznámila, že má nádor na mozku, a loni o své diagnóze vydala knihu, kterou jsem zařadila mezi to nejlepší, co jsem přečetla v roce 2024.