ANOTHER TEN THINGS #15: BŘEZEN

Kdy naposledy jste na internetu četli něco, co by se ani trochu netýkalo pandemie? Zdá se to jako věčnost, že? Mně taky. A proto jsem do desítky linků vybrala jenom takové, kde o koronaviru nepadne ani slovo. Hezké čtení! 

Co psát v náročných časech a co vám dělá radost?

Celé tři dny jsem se těšila, až moje dítě odpoledne usne a já budu moct dokončit další příspěvek na blog. Teď sedím už dvaapadesát minut v kuchyni, hodiny odtikávají a já nejsem s to dokončit větu, se kterou bych byla spokojená. 

Report z doby koronavirové, u kterého se snad jednou budeme usmívat ...

Když jsem se včera sprchovala, říkala jsem si, že bych si ráda zapsala myšlenky, události a pocity z těchto dní - ať už jednou poslouží jako zajímavá sonda do toho, co se dělo, pro mě osobně, moje děti nebo pro kohokoliv. A protože vím, že kdybych z toho neudělala zároveň post na blog, tj. neudělala si z toho aspoň malinký úkol, nikdy by to nedopadlo, schovám si sem pár nikterak zeditovaných postřehů, které mám v hlavě. 

ANOTHER TEN THINGS SPECIÁL: Nejen do časů koronakrize

Jak se teď děje všechno to, co se děje (tady v Ankaře už taky), přistává mi na sociálních sítích i v mailu spousta dobrých tipů, jak zvládnout karanténu. Vybrala jsem ty nejzajímavější, ať jste v Česku, v cizině, svobodní, s dětmi, zaměstnanci, na volné noze ... Co vařit? Co číst? Co sledovat? Co s dětmi? Kde se vzdělávat? Tady to máte.  - Není zač. :)

"A co když se něco stane dětem nebo mně?"

Jestli mě moje druhé těhotenství něčím doopravdy zaskočilo, je to rozhodně strachem. A teď nemyslím jenom takové ty drobné obavy jako že uklouznu v zimě někde na ledu a spadnu na břicho, že na něco důležitého zapomenu nebo že spálím koláč. Myslím spíš takový ten strach, co je někdy až svírající, bránící klidnému usnutí a některým radostem. Z prvního těhotenství takové sžírající obavy vůbec neznám.

Pro budoucí maminky: Výbavička - co jsem pořizovala a co jsem naopak mít vůbec nemusela?

Úplně se stydím, když si spočítám, že nápad na tento článek mám v poznámkovém sešitě od chvíle, co přišel na svět Benjamín - přes tři roky! Svědomí mě píchne vždycky tak jednou za měsíc nebo dva, když mi někdo z vás napíše dotaz, co je třeba pořídit pro miminko. Pokaždé rozešlu svoji skoro dodělanou excelovskou tabulku (ano, toho času před třemi lety!) nebo sepíšu seznam, abych to za pár týdnů zopakovala. Takže pro svůj klid, abych měla vyřešené všechny resty a pro připomenutí, co jsem třeba ještě zapomněla připravit, než doma budeme čtyři – tady je můj text k miminkovské výbavičce.  

Jak se těhotní v Turecku?

A abych vás hned na začátek dlouho nenapínala – ano, plánuju tady i porodit. Ostatně když jsme doma mluvili o druhém dítěti, trochu jsem doufala, že by to zase mohl být fofr a já si po USA vyzkouším porod v další cizí zemi. Tak – byla jsem vyslyšena, ke zděšení všech, kteří Turecko znají jen ze zpráv v televizi a teď malinko i ke zděšení vlastnímu. Minulý týden jsem totiž vůbec poprvé navštívila porodní sál, abych zjistila, že je tam zamčeno a nikdo z nemocničního personálu neví, kde hledat klíče.   

LONG STORY SHORT: Není

Jeho Gottland patří mezi největší poklady, které jsem kdy přečetla. Teď polský novinář a spisovatel  Marius Szczygiel vydal v Česku novou knihu. Jmenuje se Není. Některé reportáže jsou možná náročnější na pochopení, ale větší část jich ve mně zůstane dlouho po dočtení. Asi nejvíc mě pak z knihy zasáhl závěr, který mi vnukl zajímavou myšlenku - Co byste řekli světu jako poslední slova?