80 radostí za 80 dnů života v kufru

80 dnů života z kufru dnešním dnem skoro končí. Obsahovaly několikero krizí a rozhodně víc náročnějších chvil, než jsem si myslela. A přesto když jsem včera večer usínala po nádherném odpoledni s kamarádkou, kterou jsem získala díky tomuto blogu, a našimi dětmi, nemohla jsem se přestat podivovat, kolik hezkého se za tu dobu stalo. Vyskakovalo mi na mysl tolik věcí! Zkusila jsem si je sepsat, inspirovaná měsíčním hlášením @radka_kusanec, a blog je pochopitelně nejlepší záloha, kam si je uložit a taky vám je ukázat. Třeba by vás mohly nakopnout jako taková vzpruha k tomu, co se právě teď děje. Seznam nemá žádné specifické pořadí. Píšu tak, jak mě věci napadají. 

Jsem Čechoameričanka!

Od úterý jsem oficiálně Čechoameričanka, ode dneška mám dva pasy. Český, který jsem si mohla ponechat. A americký, který jsem dostala, jelikož jsem získala občanství země, ze které pochází můj manžel a mají ho obě moje děti.  

5 rodičovských zásad, které jsem si vzala z knih o výchově

Když si mám vybrat mezi románem a knížkou o výchově, sáhnu po beletrii. Výchovné knížky mě ale zajímají a přečetla jsem jich za skoro čtyři roky s dvěma dětmi celkem dost. Nepřestane mě fascinovat, jak se doporučení v nich liší. Kolikrát mi to v hlavě udělalo spíš maglajz než přineslo jasné odpovědi. Navzdory té odlišnosti jsem však našla pár věcí, které mají knížky společné a které se opakují, ať jste zastánce autoritářské výchovy nebo NEvýchovy, inklinujete k disciplíně nebo přísaháte na volnomyšlenkářství, jste flexibilní nebo nedáte dopustit na režim. Tímto postem je konečně dávám dohromady a posílám je dál. Třeba poslouží i vám. 

Co jsem napsala: Osobní text o tom, jak si vybudovat psychickou odolnost

Do časopisů teď píšu minimálně, protože nemám kapacitu. Od počátku tohoto roku by se publikované texty daly spočítat na prstech, jak je ostatně zřejmé z rubriky "Co píšu". Někdy mi to ale nedá, protože vidět své jméno na lesklém papíře je pořád svého druhu závislost, které nedokážu (nechci?) odolat, i když lifestylová média teď vypadají všelijak. A tak kývnu, abych pak v půl desáté zasedla k počítači a ťukala texty.

LONG STORY SHORT: Vědomí konce

Oč je tento rok horší na zprávy, prožitky, komplikace všeho druhu, o to lepší je na knížky. Natrefila jsem letos na nádherné věci, o nichž můžu bez nejmenších pochybností prohlásit, že se zařadily mezi knihy mého života. Cosi jako čtenářský deníček dávám do sekce "Co čtu", kde se můžete inspirovat, a pokud se společně potkáváme ve čtenářském vkusu, věřím, že se vám můj výběr zalíbí. Nejlepší kousky pak vybírám do téhle rubriky "Long Story Short", kde jsem si dala za úkol zúžit mnoho a mnoho založených stránek a podtrhaných vět do pouhých tří výpisků, které mě nejvíc oslovily. 

"Goodness gracious, nahatej!" aneb první zkušenosti s bilingvismem

Benjamín mluví. Dal si na čas, tři a půl roku, ale mluví, a ve dvou jazycích, ačkoliv čeština k mé nelibosti zaznívá podstatně méně. Ale abych byla spravedlivá a mohla být hrdá, zase docela často správně vyskloňovaná. Jako třeba před chvílí: "Going back to hotelu." (Jedeme zpátky do hotelu.)

Women's Tales: Jak to děláš ty, Terezo Lišková?

Vzpomínáte si ještě na tuto rubriku o kombinování mateřství a práce? Proč jsem s ní vlastně přestala?Upřímně nevím. Asi ji spolky aktuální věci, o kterých jsem měla potřebu vám říct, taky těhotenství, povinnosti, pořád dokola přemítání, o čem vlastně psát a o čem ne, no a najednou je pryč rok, dva a mě to mrzí. Hlavně proto, že mám kolem sebe tolik skvělých žen, jejichž tipy chci číst a znát a nechávám je kolem sebe proletět. Takže rubrika je zpět! Hurá! 

LONG STORY SHORT: Dopisy Milady Horákové z věznice

Někdy k člověku nečekaně doputuje nádherný zážitek. Ke mně přišel v uplynulém měsíci s knížkou dopisů Milady Horákové z pankrácké věznice. Napsala je ve třech posledních dnech svého života nejbližší rodině a přátelům, přesto je to jeden z mých nejsilnějších literárních zážitků.