Velká radost z kosmetických miniatur: Máte ji taky?

Včera jsem sledovala populární seriál Master of None komika Azize Ansariho. Za Azizem alias Davem přijede na návštěvu do New Yorku jeho italská kamarádka. Korzují spolu po městě a na její přání zabrousí i do jedné z obrovských drogerií. Jak se procházejí mezi sprchovými gely, šampony, kartáčky na zuby a léky na všechno, Italka najednou nadšeně vyjekne: "Podívej těch nádherných miniatur!". 

Trochu lítostivý post: Co mi chybí z Česka

Chybí mi Česko. Občas na mě takový smutek přijde, ale teď jsem překvapená, jak se dostavil rychle. Vždyť je to sotva měsíc, co jsme se vrátili do Ameriky. Přičítám to tomu, že letos se mi z Čech odjíždělo s mimořádně těžkým srdcem, neboť jsem si možná poprvé pořádně připustila, kolik budu postrádat věcí. (A ne, není mezi nimi český chleba.)

Dvojjazyčnost poprvé

Vždycky mi připadalo, že vychovávat bilingvní dítě nemůže být nijak zvlášť složité – každý z rodičů na něj zkrátka mluví svojí mateřštinou a dítě postupně přirozeně vplyne do obou jazyků. Teď už to ale tak jednoznačně nevnímám. Čím to je, ačkoliv Benjamínkovi je teprve necelých pět měsíců a řeč je tedy ještě daleko před námi?

Můžu si vzít muže, co netřídí odpad a nezhasíná v koupelně?

Pokaždé, když se mě někdo zeptá, co je pro mě na životě ve Spojených státech úplně nejtěžší přijmout, vybaví se mi spousta věcí. Ale nikdy mezi nimi nechybí plýtvání - potravinami, nábytkem, oblečením, energiemi, věcmi všeho druhu. Šokovalo mě to, když jsem přijela a šokuje mě to dodnes. Protože včera jsem stejnou otázku dostala znovu, dávám sem fejeton, který jsem na tohle téma napsala před měsícem do časopisu Glanc. 

Nevyspaná

Ještě před deseti dny jsem po ránu mívala jakž takž odpočatou tvář bez kruhů pod očima a všem v okolí nadšeně vyprávěla, jaké mám úžasné, spavé miminko. To Benjamin vstával maximálně jednou za noc, navíc ve chvíli, kdy už se skoro rozednívalo. Když jsem ho kolem páté ráno nakrmila a v pokoji byla dostatečná tma, dokázal zaspat ještě tak do sedmi.