ROZHOVOR: Moje povídání s filozofkou Annou Hogenovou

Chtěla jsem být novinářkou, abych mohla cestovat, být u velkých, zajímavých událostí a potkávat lidi, kteří mě zajímají. To byl opravdu můj sen. Pořád je. A pořád si to užívám. První a druhý bod momentálně trochu stagnují, pravda, ale třetí se plní, i když to někdy znamená natočit si na druhé straně světa budík na půl jednou ráno, zavřít se s počítačem a telefonem do hotelové koupelny v karanténě, abych nebudila muže a děti, do půl třetí mluvit, mezitím jednou odskočit nakojit, a do šesti pak nespat, protože Anna Hogenová mi nalila do duše tolik filozofie a zajímavých úhlů pohledu, že se mi z toho točí hlava. A ještě mi navrhla, jestli jí nechci tykat! Další noc jsem to přepisovala, další dvě pilovala, a jak jsem byla unavená, tak jsem byla nabitá, a vždycky mě to znovu dobije, když si to přečtu. V lednovém čísle časopisu Moje psychologie vyšel náš rozhovor, a protože na stáncích už není, dávám ho sobě i vám sem do archivu. Ať je vám po něm hezky jako mně. 

POCITOVKA: Covidový začátek roku v Malajsii

Tak už jsme zase zavření. Tentokrát nikoliv v hotelové karanténě, ale doma. Teoreticky ven sice můžeme, prakticky ale není kam, protože otevřené jsou pouze potraviny pět set metrů od domova. Popíšu vám trochu, jak tady válčíme.

LONGREAD: Jak cestovat a stěhovat se s dětmi na druhý konec světa?

Jedno z mých předsevzetí pro letošní rok je víc reagovat na vaše zprávy, komentáře a dotazy a pokud možno z nich skládat články. Tak začínám. Je to už půl roku, co žijeme z kufru a loni jsme strávili skoro čtyři měsíce na třech kontinentech a v hotelích. Za tu dobu mi přišlo pár dotazů, jak tohle přemisťování a bezdomovectví zvládám, obzvlášť se dvěma malými dětmi. Pravda je, že já vlastně nevím, chtělo se mi odepsat. Mám pocit, že za dobu, co jsem s B., se ze mě v tomto stal tak trochu robot. Až mě děsí, jak automaticky někdy beru, že naše žití lze sbalit do pár kufrů. Zvykla jsem si? Pravděpodobně ano. Nemám pocit, že je v tom bůhvíjaké know – how, ale protože podle vašich dotazů zřejmě je, zkusím napsat všechno, co o tom vím a na co jsem přišla. A vy s tím naložíte podle potřeby, co říkáte? 

ANOTHER TEN THINGS #24: PROSINEC

Myslela jsem si, že si dám přes svátky oddych, nohy nahoru a když kluci budou spát, sáhnu na chvilku po Kindlu a dočtu některou z té kopy nepřečtených knížek. Místo toho mě popadla psavá nálada. Kdykoliv mám k chvilku, jdu k počítači. Bavilo mě prohlížet dokumenty, třídit, psát všechny ty seznamy na konci roku, dělat si plány na ten letošní. Aby moje vnitřní perfekcionistka byla spokojená, než zítra začne školka a rutina, chybí ještě jeden seznam: kliky za prosinec, co bych ráda poslala dál. Takže tady. 

100 věcí, které mi udělaly radost v roce 2020

Loni jsem tady poprvé zveřejnila seznam 100 věcí, které mi zpříjemnily rok. Moc mě bavilo ho psát a během roku jsem se k němu několikrát vrátila, abych si připomněla, co všechno se událo a jaké maličkosti dělají můj život hezký - které bych bez zapsání dávno zapomněla. Letos na tuhle tradici navážu a tady je další stovka. Stejně jako loni, ani letos nemá seznam žádné specifické pořadí od nejdůležitějšího po to méně podstatné. Jsou to prostě věci, které mě napadly, měla jsem je různě po diářích, zápisnících, papírech a teď je dávám do jednoho celku sem na blog. Pro zapamatování a třeba pro inspiraci. 

Favs: Moje "NEJ" roku 2020

Už jste asi zaregistrovali moji velkou slabost pro slova, zapisování, zápisníky a seznamy všeho druhu. Mnoho jich mám stále v papírové podobě, ale postupně se i z blogu stává taková online vzpomínková krabice, která může být třeba i inspirací, pokud naznáte, že jsme si v něčem podobní. Dnes si do ní odkládám pár svých letošních nej, abych si připomněla, že rok 2020 nebyl jen Covid a hromada problémů, ale bylo v něm taky mnoho hezkého. Házím to sem, jak mě to napadlo. Rozhodně to není všechno a je dost pravděpodobné, že tento článek budu během následujících hodin a dnů mnohokrát doplňovat. :) 

LONG STORY SHORT: 5 nejlepších knih roku 2020

S koncem roku jsem se jala probírat fotky, vzpomínat na dobré seriály a filmy, co jsem viděla, vrátit se ke knížkám, které jsem přečetla. Dneska tedy o knihách. Stihla jsem jich 55, za což jsem vděčná, ačkoliv kolikrát jsem zvládla jen pár stránek a můj to-read list se rozrostl tak, že rovnováhu už asi nikdy nenajdu. Ale což. Většina knížek, které jsem letos přečetla, byly hezké. Celkově si ale svůj knižní rok 2020 budu pamatovat jako ten, kdy jsem objevila snad nejvíc pokladů. Přinesly mi víc než jen radost. Mám pocit, že mě rozvinuly osobnostně, jako psavce, že jsem díky nim o kousíček lepší mámou. Mám z nich dobrý pocit a dávám si je sem jako připomenutí, s čím lze přečkat asi jakoukoliv krizi. Tady to je. A protože o všech podrobně píšu zde, ať se neopakuju, rozhodla jsem se v rekapitulaci dát ke každé jeden úryvek, který se mnou nejvíc pohnul. 

Naše hybridní Vánoce, každý rok v jiné cizině

Už loni jsem měla několik dotazů, jak to děláme s Vánocemi. Jestli u nás chodí Ježíšek nebo Santa, kdy zdobíme stromeček, co jíme. Letos se opakují. Tak jsem si říkala, že ještě než před Štědrým dnem zavřu počítač, poskládám blogovou odpověď, aby si moje vnitřní skoro perfekcionistka mohla odškrtnout aspoň jednu položku z dlouhého seznamu dluhů.