OKAMŽIK RADOSTI: Je tohle nejlepší fáze mateřství?

Tohle je fotka z koncertu Imagine Dragons, na které jsme byli s Benjamínem trochu nečekaně v polovině června. Tedy přesně v tom období, kdy jsem zrovna měla pocit, že bych si od mateřství potřebovala dát chvíli pauzu. K velkým každodenním otázkám alá "Nechci toho po nich moc?" a "Dávám jim dost všeho?", banalitám typu úkoly, návštěvy doktorky, koordinace kroužků, shánění bot a neustálé řešení emocionálních kolotočů teď přibývají ještě závěrečná setkání všeho druhu, na které by se kromě účasti rodiče hodilo i drobné či větší občerstvení... A je toho prostě nějak hodně. 

No a do toho přišel den, kdy s osmileťákem jedeme Brno – Praha a zpět na koncert. Bylo to dojemné už ve chvíli, kdy jsem Benjamína po obědě vyzvedla ve škole, on si sedl do auta a řekl: "Asi bysme měli zastavit někde na kafe. Musíš vypít hodně kafe, abys pak zpátky neusnula." A pak ještě dojemnější - když jsem si po cestě tam a zpět a během koncertu uvědomila, jak je tohle hezká fáze rodičovství. Jsem nadšená, že Benjamín má zájem a sám podněcuje vlastně dospěláckou aktivitu, na kterou chce ale jenom s maminkou. Jsem vděčná, že je už dost velký a rozumný na to, aby bez problémů zvládl cestu Brno – Praha a zpět, toitoiky a na nich ukázat, jak se přepínají z mužské na ženskou a obráceně, fronty, čekání, davy, neprozradit, že máma pašuje pod svetrem iPad, vysvětlení, že nedám sto padesát korun za donut, a zároveň pořád dost malý na to, abych ho ještě unesla na ramenou, on zpíval, jako by se nikdo nedíval, když kapela začala hrát a aby stačilo koupit plastový kelímek s drakem a on řekl: "Tohle je další nejlepší den mýho života." 

Je prostě docela dost samostatný, zároveň hezky dětský, vděčný, je s ním hrozná sranda. A já jsem viděna a cítím se jako velmi cool rodič.   

Kdesi na pozadí tuším, že téhle etapě se odpočítávají – já vlastně nevím, budou to roky, měsíce? – ještě rychleji než do teď. Hned jak na to pomyslím, vtrhnou mi do hlavy zase ty velké otázky včetně té, jak si prodloužit to hezké, co máme, naskočí obavy a milion mých selhání s fatálními důsledky. 

Taky proto si píšu tuhle vzpomínku, abych se k ní mohla vracet a taky se jí přidržovat, až to bude všechno jinak.