KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #76: KVĚTEN 2025

Květen byl měsíc, kdy jsme ztratili člena rodiny, což mě zase přimělo k dlouhatánskému uvažování a debatování o tom, jak žít a prožít dobrý život a jak si ho užít, i když se zrovna zdá, že to nejde. Já to dělala dobrými podcasty, hezkými knížkami, bytím v Praze a na Světě knihy, trávením času psaním, s dětmi, v kuchyni, vrátila jsem se k filmům a něco z toho všeho vám předávám. Životní těžkosti tím nezmizí, ale kde jsou radosti, tam je pravděpodobnost, že se člověk aspoň někdy nebude cítit tak rozbolavěle. 

👉 S Bárou Hájkovou jsem se potkala letos na jaře v Sama doma, tehdy jsme ale neměly čas pošeptat si za kamerami víc než pár slov. Bářin příběh, který začal zvláštní boulí na hlavě a skončil prací v pacientské organizaci Fuck Cancer, jsem si tak poslechla až o dva měsíce později v Inboxu na cestě autobusem na besedu o knize České cizinky. Dojalo mě to - úplně nejvíc tím nezdolným optimismem. 

👉 Na cestě zpátky z besedy jsem pak poslouchala tento podcast s Vľadkou Bartákovou. Stále vykolejenou Adolescentem mě teď chytá všechno, co se o něj opírá a řeší, jak být lepším rodičem. Co si z podcastu beru? Zrcadlit a podporovat v tom, co dětí baví, i když já bych si přála a představovala, aby je bavilo něco jiného. 

👉 Nemůžu si pomoct: i tentokrát si tady zaslouží být Martin Vymětal. 

👉 A taky ještě jednou Inbox za tento krásný lidský rozhovor s Danuší Nerudovou.

👉 Na konci knížky České cizinky píšu, že bych ji nikdy nenapsala, pokud by nás v té době neživila práce mého manžela. Teď se něčem podobném - pravda za většího ohlasu - rozepsala Dorota Ambrožová. Chcete nakouknout do podmínek, v jakých tvoří čeští spisovatelé a spisovatelky? Hele.  

👉 Sladká čtyřminutová prokrastinace? Tady!

👉 Po dlouhé době jsem si pustila Apple TV. A musím říct, že skoro padesátiletá Bridget Jones je stejně skvělá jako ta po třicítce. Při PMS si u ní i popláčete. (Ověřeno.) 

👉  Dnešní večeře? Zde. - Nemáte zač. :)

👉 Jak nacházet radost, i když se zdá, že k tomu není žádný důvod? Třeba v článcích, které pro Deník N píše Karolína Klinková. 

👉 Byli jsme v pátek s Benjamínem sami doma, a tak jsme si naplánovali taneční párty u Bensona Boona. YouTube nás ale trošku vypekl a po jedné taneční písničce nám naservíroval tuhle melancholii. Sotva jsme si sedli na koberec, že se na klip podíváme, viděla jsem, jak se v Benjamínovi něco hýbe, jako by i on pociťoval to speciální pouto mámy a syna, tu sílu vzpomínek a dětství, tu těžkost, jak rychle to uteče. Duší mi prolétl uragán, který jsem pak rozdýchávala celou další písničku. 

💙