23.07.15

Okamžik radosti: Jak poznáte, že umíte cizí jazyk?

Na začátku července mi v Ženě a život vyšel rozhovor na téma, jak se naučit anglicky. Na to konto mi kamarádka poslala zajímavý dotaz: "Jak se pozná, že už anglicky umím?" No to je pravda, přemýšlela jsem. Jak se to vlastně pozná?

Na rozdíl od Petra Fantyse, kterého jsem zpovídala, si nemyslím, že k tomu stačí, jenom aby druzí pochopili, co říkáte. To je samozřejmě důležité. Já mám ale pocit, že jazyk umím, spíš až ve chvílích, kdy mi začíná být dobře v určitých situacích. Sama na sobě to poznám třeba takto:

  • Na výletě pro novináře se na večeři neperu o místo co nejdál od zahraničních partnerů, abych s nimi nemusela konverzovat. (A tím odhalit, kolik jsem rozuměla z výkladu odpoledne v galerii.)

  • Zvedám všechny telefonáty z čísel s mezinárodní předvolbou.

  • Sama volám na čísla s mezinárodní předvolbou.

  • Pochopím vtip.

  • Dokážu ho o tři dny později zopakovat a někoho při tom rozesmát.

  • Čtu si anglicky psanou knihu s pocitem, že relaxuju.

  • Pochopím titulek hlavního článku The New York Times a nemusím kvůli tomu otevřít slovník ani Google Translator.

  • Dokážu odepsat na e-mail, aniž bych u toho strávila půlku pracovní doby.

  • Bez pochybností ho odešlu.

  • Nejsem celé odpoledne vystresovaná, když mám jít večer do hlučné restaurace nebo baru s deseti Američany.

  • Není mi trapné přiznat jim, že tohle slovíčko nebo tamtu větu jsem tak úplně nepochopila.

  • Nepřipravuju si v hlavě, co řeknu, až půjdu na recepci vyzvednout dnešní poštu. Prostě jdu.

  • Když mluvím s recepční, neběží mi v hlavě česky výčitka, že je to určitě špatně a jsem trapná.

  • Už nejsem zhroucená, když ze sebe nevymáčknu, co jsem chtěla. To není proto, že neumím. To je o tom, že dneska je blbý den. Zítra to bude lepší.

  • Rozumím hlášení v metru. Teda oprava: Skoro vždycky rozumím hlášení v metru.

  • Nebolí mě v noci za krkem od toho, jak mohutně celý den kývám, že rozumím.

  • Už se neraduju z každé věty, kterou řeknu.

  • Zato se zatetelím, když mi na Facebook přijde zpráva z Česka jako: „Mám jednu otázku ohledně angličtiny. Je to tenhle slangový výraz … Nevěděla bys prosím, jak to volně přeložit? A já to vím.

V každé takové chvíli umím anglicky.

A pořád jich přibývá.

:)


P.S. Žena a život s celým článkem vyšla 8. července.

1 komentář:

  1. Uplne se vidim :-))). Vis, jaky je pro me moment, kdy si clovek muze rict,ze uz opravdu umi dobre anglicky nebo jakykoliv jiny jazyk? Kdyz je nekde, kde rve radio/hudba, atd. a clovek je i presto schopny dal komunikovat a rozumnet aniz by to radio musel ztisit, nebo odejit z mistnosti,aby se mohl soustredit.
    A jeste jedna vec. Pokud clovek rozumi takovym tem vytvorenym (domackym, jeste treba neoficialnim slovum) a SAM je dokaze vytvaret (priklad reklamy na praci prasek : a girl:"Daddy, can we play ponnies" ? dad: "Sure, but first we have to do foldies" (otec sklada pradlo).
    A posledni. Kdyz se cloveku podari v cizim jazyce zkomolit slova, nebo spise zamenit pridavne jmeno za podstatne a naopak : talking dog-dogging talk :-D

    Zdravim z Chicaga ;-)

    OdpovědětVymazat