23.03.18

Kulturní rozdíly: Děti - 1. díl

Denně mě ohromuje, kolik věcí souvisejících s dětmi se v Čechách – nebo aspoň v mém okolí – dělá úplně jinak než v Americe. To nutně neznamená, že lépe nebo hůř, ačkoliv sama často tíhnu k tomu to tak hodnotit, protože v čem člověk vyroste a co ho obklopuje, to mu připadá bezpečnější, přirozenější a – jakkoliv klišovitě to zní – normálnější. V poslední době mě z kulturních rozdílů zaujaly zejména tyhle:

Rozdíl první: Velikost oblečení: 
Dětské oblečení, které jsem dostala pro Benjamína z Čech, má na sobě velikosti, které odpovídají délce nebo výšce dítěte v centimetrech. Kdykoliv se k nám chystá návštěva a ptá se, jakou zhruba velikost Ben aktuálně nosí, nikdy nevím, co odpovědět, protože u lékaře tady v USA ho přeměřují zásadně v palcích a americké oblečení pro děti se dělí podle jejich věku. Pro novorozence je vhodná velikost newborn, poté jsou velikosti oblečení odstupňované po třech měsících, tedy 3, 6, 9, 12. Později už po půl roce, tedy 12 – 18 a 18 – 24 a dále pak po roce. Musím říct, že speciálně s dírou v mozku způsobenou víc než ročním kojením mi americký systém přijde mnohem přehlednější a jednodušší k zapamatování. Nejen pro mě, ale i pro všechny babičky a tetičky, které si snadno spočítají, kolik je Benovi měsíců či let a podle toho mohou nakupovat, aniž by mi musely volat, kolik právě měří. Tím pádem se s velikostí vždycky bez problémů strefí.   

Rozdíl druhý: studený odchov
Tohle je nejpronikavější rozdíl, který zaznamenávám denodenně. Ačkoliv jsem chronicky zimomřivá, už dlouhou dobu pozoruju, že my Češi musíme mít doma vedro jako v troubě – přitom muži na sobě kolikrát doma mívají jenom trenýrky, ženy šortky a tričko. V českých domácnostech, které jsem kdy navštívila a kde byly malé děti, bylo prakticky vždycky přetopeno – a přetápěl i můj tatínek, když jsem s Benjamínem přijela do Čech. Nevídané horko bylo v prosinci i v ordinaci dětské lékařky, kam navíc matky přinášely děti v několika svetrech, huňatých fusacích a tlustých čepicích. Ve Virginii zažívám pravý opak. Teplota v domech a bytech je maximálně kolem dvacítky a u našeho dětského lékaře běží i v zimě klimatizace. Kolikrát tam bývá chladno i mně, takže balím svlečené nebožátko Benjamína do deky, což nikdo nechápe, protože pro Američany je teplota akorát. Vůbec se mi zdá, že Američané své děti oblékají málo. Třeba v kurzech plavání jsem jediná, která po hodině dává Benjamínovi na hlavu čepici, i když jdeme jenom pár metrů k autu a na dětském hřišti bývá vždycky navlečený (nebo spíš oblečený podle aktuální teploty) nejvíc. Řada batolat je tam i ve dvanácti stupních bez ponožek a v krátkých rukávech. Vždycky si u toho vzpomenu na situaci pár dnů po příchodu z porodnice, kdy Benjamínek plakal, a zatímco moje maminka říkala: „Možná je mu zima, přidej mu ještě jednu deku.“, můj muž na mě v téže minutě volal: „Asi mu bude horko, pootevři tam trochu okno.“

Rozdíl třetí: Kontrola u pediatra
Nevím, jestli se tento úkaz vyskytuje plošně nebo jen v našem případě. Každopádně na kontrole u pediatra v Česku provádí většinu věcí lékařka a rozhodně se nespokojí s tím, že řeknu "zvedá hlavičku", "sedí", "chodí", ale chce na vlastní oči vidět, že se to doopravdy děje. Ve Spojených státech provádí větší část kontroly sestra, lékař přichází pouze na závěrečných pár minut: podívá se do uší, prohmatá bříško, prohlédne nožičky a vyptává se, přičemž si všechno zaznamenává do papírů, rozhodně ale dítě z ničeho "nezkouší", stačí mu, že coby matka tvrdím, že to tak je. Velký rozdíl je také v tom, že zatímco v Česku je povinné preventivní ultrazvukové vyšetření správného postavení kyčlí, ve Spojených státech se nic takového nedělá, neboť jak mi sdělil náš pediatr, vyšetření je velmi drahé (v Česku jsem coby samoplátce zaplatila 150 Kč) a pojišťovny nejsou ochotné ho hradit. Tím pádem se provádí jen u dětí, u kterých existuje podezření na problémy třeba kvůli dědičnosti. Nedávno se americký lékař také velmi podivil, když jsem mu řekla, že Ben pije dětský čaj. Nic takového ve Spojených státech neznají a není to k dostání v žádném obchodě. Americké děti pijí vodu a různé ovocné šťávy.

Rozdíl čtvrtý: Urychlování vývoje
Americký tlak na špičkový výkon začíná hned pár měsíců po narození. Když jsem s Benem na začátku pátého měsíce absolvovala rehabilitační vyšetření kvůli helmičce, terapeutka se podivila, že "ještě nesedí" a doporučila mi ho několikrát denně trénovat a posazovat. B. mi ten večer pro jistotu přinesl domů chodítko – naštěstí mu stačil můj zděšený výraz, aby se s krabicí otočil ve dveřích a šel ho vrátit. V každé české knize nebo článku přitom před předčasným posazováním důrazně varují a v podstatě totéž platí o chození. Rodičovství v americkém stylu ovšem znamená přesný opak: výukové kartičky pro nemluvňata, hudební a jiné kroužky od pěti měsíců věku a důraz na intenzivní rozvíjení – ostatně stačí se podívat třeba na komplikace písniček pro nejmenší na YouTube. Zatímco v těch českých skáče pes přes oves a holka sedí u potoka a nic moc jiného se tam neděje, v amerických se počítají opice, co skáčí a padají z postele, kachny, co vyrážejí plavat a ztrácejí se, rozeznávají se barvy vagónů předlouhého vlaku, odříkává abeceda a řada mluvících hraček má v sobě tlačítko na přepínání z angličtiny do španělštiny. Nedávno jsem se potkala s jednou českou au-pair starají se o holčičky ve věku 4 a takřka dva roky, která mi tvrdila, že kvůli rozvážení na kroužky a aktivity nemají žádný den v týdnu volno, aby ho strávily doma a hrály si třeba s tím, co jim zrovna padne do oka. Domov funguje víceméně pouze jako přestupní stanice mezi různými aktivitami. Čím dál víc se mi zdá, že děti tady v USA jako by si nemohly dovolit být dětmi ani když jsou vlastně ještě batolata. Dělá mi to starosti a doufám, že tomuhle tlaku dokážu odolat.  



6 komentářů:

  1. Moc Vas zdravim. Zili jsme v USA 2 roky, protoze manzela tam pracovne vyslala firma. Prisli jsme tam se synkem, ktery se narodil v CR, a odjizdeli se 2 klukama resp. jednim malym Americanem. Pozorovala jsem naprosto stejne rozdily, ktere popisujete v clanku. Na americkou velikost obleceni jsem si zvykala, protoze uz jsem byla zajeta v ceskem cislovani, taky mi chvilku trvalo, nez mi doslo, ze 2T je dvoulety toddler a pak uz je cislovani podle veku. Ted zijeme v Nemecku, kde je stejne cislovani jako v CR a musim rict, ze mi to asi vyhovuje lepe.
    Jeste horsi mi prislo cislovani u bot a hlavne najit kvalitni boty pro prvni krucky, ktere budou mit fixovany kotnik, to byl problem. Zachranily nas ceske boty zn. Fare jako horka zasilka z Cech.
    My jsme zili ve state Michigan, kde panuji pomerne bohate zimy jak na snih, tak teploty pod bodem mrazu a pokazde jsem se podivovala, kdyz se udelalo na jare trosku tepleji tj. slunecno a teploty k 10 stupnum, ze mistni obyvatele sli malem do plavek ;) moje deti taky byvaly nejvice oblecene na hristi. Tady v Nemecku mi rozdil tolik neprijde. Kolikrat si rikam, kdyz vidim cizi deti "jee taky maji cepici a rukavice" (nejsem tak blazniva :))
    S kontrolami u pediatra to bylo velmi podobne, jak popisujete. My jsem chodili na pobocku spadajici pod Michiganskou univerzitni nemocnici. V CR jsme navstevovali starsi lekarku, takovou tu, ktera koukne a vidi a vy verite a nepochybujete. V Americe jsme meli pridelenou mladou lekarku, u ktere jsem ten pocit nemela. Nejvic me fascinovalo, kdyz jsme resili napr., ze porad dlouho neodpadaval pupecni pahyl nebo syn mel suboreu (supinky ve vlasech)a malinko ekzem atd., tak nikdy jsme nedostali zadny recept pouze po kazde navsteve asi 3 vytiskle A4 papiry, ve kterych vzdy byl popis, jak s danym problemem nakladat, na ekzem pak doporuceni na sirokou skalu komercnich kremu atd. Nastesi jsme meli v zaloze nasi ceskou pani doktorku, ktere jsem v noci napsala email i s fotkami a rano jsem v emailu mela diagnozu a dalsi horka zasilka s mastickami pripravenymi z lekarny z Cech byla na ceste :}
    Kdysi jsem cetla, ze v Americe opravdu nuti do pasivniho sedu ackoliv sed by mel byt prirozeny, proto nektere maminky v CR ani nechteji davat deti do tzv. sportaku, dokud dite samo nesedi. Jinak detske caje jsem si vozila pri kazde prilezitosti z Cech. Nedokazu si predstavit, ze bych nemela po ruce fenyklovy nebo hermankovy caj, kdyz byli synove jeste miminka. Jeste porad ted 'cajickujeme' s bio ovocnymi caji. V nemecke DM je dokonce nabidka velmi bohata na detske bio caje. Ale treba kojici caje se sehnat v USA daly a dokonce mi chutnaly vice nez ty ceske ;D
    Co me treba prislo velice rozdilne byl pristup k plenkam. Zatimco v CR mi prijde, ze se maminky predhaneji, ktera deti driv odplenkuje, tak moje sousedka mi rikala, ze sveho synka bude odnaucovat az mu budou 3 roky a byla s tim vyrizena.
    Tesim se na dalsi clanek a omlouvam se za pripadne chyby ci preklepy v clanku, byvala jsem celkem chytra vysokoskolacka, ale po dvou detech a temer 3 letech na materske nemam diru, ale krater v mozku ;D
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach jo, proc? Proc ma zena, ktera vychovava dve deti, dovedla se zorientovat ve dvou cizich kulturach, napsala hezky a ctivy komentar...proc ma potrebu psat, ze ma misto mozku krater?? Ja vim, ze je to vtip, ale zaroven je to nejvetsi klise. Uvedomujete si, ze skoro zadny chlap by se takto neponizil?

      Vymazat
    2. PRESNE!!!
      Jani, nemate krater v mozku ani jedna. Marie Terezie v obdobi vlady byla bud permanentrne tehotna, nebo kojici, a co dokazala, sakra:-)!

      Vymazat
  2. Milé dámy-mna to vobec nepohorsilo-dokonca rozosmialo-pre mňa také milé zakončenie "clanku"-zase nemusíme sa brať tak vážne ��.Keby som si chcela rypnut,tak napisu-ze je jasné;že skoro žiadny chlap by sa tak neponizil,lebo skoro žiadny (česť vynimkam)nieje na MD a dám krk NATO;že žiadny nekoji��...ale rýpať nechcem,tak to nebudem ani pisat��.Vtipu zdar!Jana

    OdpovědětVymazat
  3. "speciálně s dírou v mozku způsobenou víc než ročním kojením" - LOL to jsem se zasmala. Ale muzes byt v klidu, zadnou diru v mozku jsem u tebe teda fakt nezaznamenala;)

    Ta jejich silena kosa me vazne stve, obzvlast tady v tom nasem pekelnym Texasu. Venku hic jak blazen ze skoro umru a vlezu dovnitr, kde o vterinu pozdeji skoro zmrznu. Manzel si i v parnym lete nosi do kancelare "zimni obleceni" a pri prebihani z budovy do jine musi pravidelne delat svlikaci a oblikaci cviceni (nekolikrat denne).

    Kdyz se nahodou v Texasu udela fakt zima (kolem 0 C), na coz nasi mistni vubec nejsou zvykli, tak se navliknou do zimni bundy. Ale na nohach porad zustavaj flip flopy na boso, zadny ponozky, totez u deti.

    Jeste k ty zime - v kazdym piti musej mit tunu ledu, i kdyz je venku silena kosa :)

    U nas s tim pediatrem to mame skoro naopak, asi je to vyjimka. On nase dite zkousi a jelikoz ona se stydi, tak vypada jak totalni retard co nic neumi. On to bere, ze mu rikame ze ten ukol normalne zvlada, ale do papiru myslim pise, ze testem neprosla (nemysli to asi nijak zle, mozna je jenom peclivej).

    Jinak mi dela starosti uplne totez - s tim jak vyvijej na ty deti tlak a znemoznuji jim byt opravdu detmi. Zatim jsem se "ubranili" byt taxikari svym detem a delame aktivity jako rodina. Ale ten cas jeste asi prijde, kdy dojdou domu ze skoly a budou rikat, ze kamaradka chodi na ten a ten krouzek a ja chci taky.

    Tesim se na dalsi clanek na tohle tema, Jani.

    OdpovědětVymazat
  4. Velikosti oblečení popsané podle věku jsou největší blbost na světě :D První syn tenhle systém začal předbíhat od 12 měsíců, mladší už v porodnici. Ten teď ve dvou letech s přehledem nosí oblečení popsané 3-4 roky ;) Takže díky bohu za číslování podle výšky, i když ten náš mladej má u některých součástí oděvu problém i s tím :D

    OdpovědětVymazat