CO MI UDĚLALO RADOST

"Když jsme měli tělocvik, jak jsme to dělali s převlékáním? To jsme museli stihnout v té pětiminutové přestávce? Nebo byla delší? A jak to stíhala ta učitelka?" ptala jsem se v lednu na jedné večeři kamarádů z Čech, abychom pak společně dolovali z paměti, jak to teda bylo. Vyprávěla jsem jim, jak funguje mezinárodní škola tady v KL, kam chodí můj Ben a kde se děti na tělocvik nepřevlékají. Došli jsme k tomu, že rozdílů je hromada. A protože se skoro nad všemi podivovali stejně jako já před rokem a půl, kdy Benjamín do školy nastoupil, inspirovalo mě to k tomuto blogovému příspěvku. 

Benjamínova mezinárodní škola, do které chodí druhý školní rok, je pro mě první zkušenost se systémem, v němž ve stejné škole každý školní rok změníte úplně všechno: třídu, spolužáky i učitele. Musím říct, že na začátku, ovlivněná tím, že na gymnáziu jsem strávila 8 let! se stejnou třídní, spolužáky i učiteli, jsem se  s tím docela těžko smiřovala: kde je nějaká kontinuita, přátelství, těšení se na shledání po prázdninách, rivalita Áčko - Béčko? :) Letos už spíš převažují pozitiva a strávit "osm let v tomtéž" se mi zdá stejně neuvěřitelné jako asistence paní ředitelky, které jsem to minulý týden vyprávěla. Říkala jsem si, jaký se ve mně odehrál zajímavý myšlenkový obrat, a tak si sem sepíšu nějaké plusy a mínusy obojího, jak je vidím v roce 2023. 

Na začátku června skončí školní rok v mezinárodní škole, kde Benjamín odchodil předškolní ročník. V srpnu tady nastoupí do první třídy. Došlo mi, že jsem toho o škole za uplynulých deset měsíců nenapsala tolik, jak jsem měla v plánu, a tak to v rámci uchování vzpomínek rychle napravuju.