Okamžik radosti: Kvetoucí Washington

Skoro celý minulý víkend jsme strávili ve Washingtonu D.C., kde je vy tyto dny bezkonkurenčně nejslavnostnější atmosféra celého roku. Každý rok sem na konci března a na začátku dubna přijíždí statisíce lidí z celého světa, aby viděli kvést okrasné japonské třešně - sakury. A té nádhery se skoro nejde nabažit.

Na tzv. Cherry Blossom Festival chodím od té doby, co ve Washingtonu žiju, každý rok. Loni jsem dokonce o pár dnů posunula návštěvu Čech, aby ho neprošvihla. Letos jsem si ale připadala trochu nepatřičně a říkala jsem si, jestli to nepřeháním a nejsem moc velký sobec, když jsem se do města mezi tolik lidí vydala se sedmitýdenním miminkem. Protože upřímně, jakkoliv by mu je moc chtěla ukázat, Beník mi na nějaké třesně zatím prdí. (Doslova.)

Než jsme vyrazili, myslela jsem si, že když už jsem tohle jarní představení přírody viděla třikrát, okouzlení bude menší. Ale to se nestalo. Všeobjímající radost, kterou jsem zažila při pohledu na washingtonské jaro, byla úplně stejně intenzivní se všemi obrazy, zvuky i vůněmi, které si pamatuju z předchozích let. A to, že jsem v té nádheře před sebou ještě tlačila kočárek, ve kterém spal můj syn, jako by tomu celému dodalo na poetičnosti. A protože jsem se toho všeho minulý týden nemohla nabažit, vracíme se na třesně dneska odpoledne znovu.

B. říká, že rozkvetlé stromy vypadají jako růžový popcorn. Američan. :) To, co jsem viděla já, byly spíš jako chomáče bílo-růžové bavlny, ve kterých jsou omotané hlavně dvě důležité památky tady – Washingtonský monument a Jeffersonův památník. (Beník k tomu neříká nic, neboť to celé prospal.)

Jeffersonův památník

Washingtonský monument, pod kterým každý rok během Cherry Blossom Festivalu startujte běžecký závod na deset mil a pět kilometrů. Já jsem už třikrát běžela ten druhý. Letos poprvé vynechám, ale nevadí mi to. :)