05.05.15

Proč už nepíšu blog. A kdy zase budu?

Už skoro měsíc výrazně zanedbávám svůj blog. Někdy v polovině března jsem si řekla, že po roce a půl psaní je konečně čas udělat na blogu některé zásadní úpravy, po kterých volá už hodně dlouho. Všechno jsem pečlivě naplánovala. Navíc tak, abych si "nový" blog nadělila k narozeninám devatenáctého dubna.

Nebo aspoň nedlouho po nich.

Deset dní okolo narozenin jsem strávila mimo domov. Uzávěrky do časopisů dělané všude jinde mimo můj pracovní stůl, cestování a návštěvy rodiny mě dost vyčerpaly a bylo těžké normálně fungovat. Natož napsat třikrát týdně post na blog. Tedy ne že by to nešlo (nemám to slovo ráda), ale plánovaný nový a lepší blog se záhy ukázal jako dobrá výmluva, proč zrovna dneska nepsat. „Teď už to stejně nemá cenu. Vydrž ještě. Zítra/pozítří/za čtyři dny už bude hotovo a vydáš to rovnou na novém,“ obelhávala jsem sama sebe den za dnem. Kromě toho mě při plánování nové podoby blogu přepadl pocit, že jeho stávající podoba je opravdu zoufalá a že já sem vlastně nemůžu nic napsat! Načež jsem, jak vidíte, opravdu nic nenapsala. A cítila jsem se kvůli tomu čím dál hůř. Vím totiž, že ve skutečnosti nejsem až taková maximalistka, jak se tvářím, a byla jsem nešťastná nejen z toho, že můj plán nevychází, ale taky jak moc sama sebe obelhávám. Přitom moc dobře vím, že čím delší pauzu v psaní mám, tím hůř se mi k němu vrací.

Minulý týden už to vypadalo, že novou podobu blogu dotáhneme do finále. Jenže v pátek se ukázalo, že to zkrátka pořád není ono (tak … že bych byla maximalistka?) a že budeme muset začít v podstatě úplně od začátku.

Když je mi ouvej, sahám většinou po knihách. Mám doma pár takových, které mi dokáží zlepšit náladu. Mám v nich barevnými papírky pozakládané stránky, které když otevřu, něco se stane. No a včera jsem jednu z nich otevřela a tam bylo: "Progress, not perfection." Neboli: pokrok je, na čem záleží, ne dokonalost. No jasně! Na co vlastně čekám? No tak nemám nejrychlejší stránky na světě! Nemám diskuze! Nemám dvacet patnáct dní zpátky žádný post. No a?

Tak mě to nakoplo, že už zase píšu. I sem, kde na načtení stránky musíte čekat tak dlouho.

Moc vám děkuju, že i přesto čtete.

:)

Žádné komentáře:

Okomentovat