Proč ženy chodí pozdě spát? Možná za to může "Melindin moment"

Minulý týden jsem si na blogu Báry Šťastné přečetla článek o ponocování. Nadchnul mě, protože já mám tenhle zvyk taky. Zatímco B. už dávno spí, já se potuluju po bytě a dělám všechno možné, o čem píše Bára: dívám se na seriál, čtu, čučím do svíčky (nebo do blba) nebo jen tak sedím a poslouchám ticho bytu. Nevím, jestli se mi to jen zdá, ale mám pocit, že muži takhle neponocují. A myslím, že vím proč.

Přišla jsem na to díky Melindě Gates. Melinda je manželka jednoho z nejbohatších lidí na planetě Billa Gatese, s nímž společně řídí velkou nadaci. Nedávno se rozepsala o tom, že i když mají s manželem v zaměstnání srovnatelnou roli a doma se s ním i s dětmi dělí o všechny domácí práce, stejně je to nakonec ona, kdo zůstává každý večer poslední v kuchyni a ještě něco umývá, utírá, uklízí, čistí, dorovnává, likviduje divné fleky na podlaze a podobně. To všechno v době, kdy Bill už po večeři dávno sedí na gauči a věnuje se svým koníčkům.

Na její článek mě upozornila moje kamarádka Zuzana, která o Melindě napsala do Respektu a která těmhle chvílím, kdy ona je ještě v kuchyni, zatímco její muž už na gauči pomalu zavírá oči, říká "Melindin moment". Musím říct, že my doma jich taky nemáme zrovna málo. Vlastně když se nad tím tak zamyslím, nastávají prakticky každý den. Nedělám během těchto "chvil" žádné velké a extra náročné práce, jenže ono i vyprazdňování a plnění myčky, skládání prádla vytaženého ze sušičky nebo likvidování mýdlovo a pastovo-vodních kapek na zrcadle v koupelně zabere čas, po který už se B. věnuje svým koníčkům: vybírá si novou muziku do přehrávače, čte časopis, sleduje zprávy nebo seriál. A vůbec nechápe, proč já nejdu sledovat s ním, když už máme přece všechno hotové (myšleno je po večeři a máme jakž takž pořádek v kuchyni, na kterém se podílíme oba) a prádlo nebo kapky na zrcadle klidně počkají do zítřka nebo ještě lépe – do soboty.

Protože můj "čas na koníčky a pro sebe" začíná každý den o dost později než jeho, je samozřejmě logické, že když on odchází lehnout si, aby byl ráno odpočatý, mně se do postele ještě nechce a ponocuju. Tedy ne že by se mi ještě nechtělo spát. To často ano. Ale je mi prostě líto připravit se o tu nejlepší chvíli dne, kdy mám konečně doopravdy volno: Česko už dávno spí, takže mi nezvoní telefony a nechodí e-maily a já mám dost času v klidu číst, listovat časopisy, sledovat seriál nebo jen tak sedět, srkat čaj a nedělat vůbec nic. Neboli dělat všechny ty věci, které můj muž stihnul o hodinku až dvě dřív.

A to jsme ještě zatím bezdětní, takže mojí práce okolo domácnosti zcela upřímně není nijak moc. Jsem docela zvědavá, jak to bude s Melindiným momentem, až v únoru budeme tři.