01.02.17

Nejlepší mateřská rada, kterou jsem dostala. A jaká je ta vaše?

"Nebylo by skvělé, kdyby tady byl už dneska?" zeptal se mě můj muž při pohledu na zatím prázdnou dětskou postýlku, když jsme šli včera večer spát. Dneska?! "No, já vlastně nevím," přistihla jsem se, jak říkám, a opravdu jsem v tu chvíli nevěděla. 

Na jednu stranu se na naše dítě tak moc těším, že když jenom pomyslím, že za pár dnů bude s námi, úplně se chvěju očekáváním a taky si připadám, žeskoro nevydržím čekat. Na stranu druhou si ale těhotenství neskutečně užívám. Protože je mi dobře a nemám žádné problémy, vůbec by mi nevadilo si tyhle dny s břichem ještě o pár dnů, možná týdnů, vlastně klidně třeba o měsíc (či o dva) prodloužit. 

Myslím, že tenhle paradox spočívá v tom, že jak jsem neskutečně šťastná, poslední dny také prožívám jakousi řekněme metafyzickou krizi až paniku.

Hlavně když nemůžu večer usnout, což se teď děje docela často, letí mi hlavou, jak hrozně rychle život utíká. Vím, že je to šílené klišé, ale připadá mi jako před týdnem, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jako včera, kdy byl Silvestr a já jsem se těšila na čtyři týdny volna na mateřské. A najednou mám vlastně za pár hodin rodit? Vzpomínám si, že podobné rozesmutňující myšlenky jsem měla i na úplném začátku: totální euforie mísící se s úzkostí, že teď, když budu mít dítě, budu máma, budu oficiálně dospělá, budu doopravdy TA ŽENA ve středním věku, ze kterého – už vede cesta jenom ke stáří a ke smrti. A jak to tak vypadá, pojede se po téhle cestě čím dál rychleji. 

Můžu to nějak zpomalit?

Aniž bych o to žádala, poslední dobou mi chodí spousta rad, co se mateřství týká. Ale jestli bych si nějakou skutečně ráda zapamatovala a opravdu se podle ní chtěla řídit, je to ta, kterou mi nedávno poslala moje kamarádka. Zněla nějak takto: "Myslím, že jednu z největších chyb, kterou člověk dělá je, že když otěhotní, téměř okamžitě si říká: ať UŽ je tady s náma, ať UŽ je za náma šestinedělí, ať UŽ se konečně usměje, ať UŽ leze, sedí, chodí, mluví, ať UŽ trochu vyroste, abychom si spolu mohli hrát, ať UŽ je bez plín, ať UŽ jde do školky/školy … A přitom nám vůbec nedochází, že tím vlastně spěcháme na konec. Tak – nespěchej."

Takže si slibuju, že nebudu. Už žádné UŽ. :) A píšu si to na blog, abych nezapomněla.

P.S. Teď mě tak napadá, když tohle píšu: jakou nejlepší radu ohledně mateřství jste dostali vy? Napište mi do komentářů. Může se týkat čehokoliv. Pokud se jich sejde víc, dám je dohromady s těmi, co jsem od vás dostala e-mailem. Myslím, že by z toho mohl vzniknout hezký, užitečný a hoooodně realistický článek. :)


Foto: Sidney Gardner


8 komentářů:

  1. Mila Janicko, diky za vse, co jste napsala na blog! Hrozne jsem si uzila procitani vsech Vasich clanku a desne Vam preju mimimko.

    Pro me byla nejlepší rada tato: materska laska neprijde sama, ale vypestujes si ji. Prvniho pul roku si budes rikat, ze chces zpátky svuj zivot, ale po tech sesti mesicich to sama nebudes chapat a uz bys nikdy nemenila.

    Musim rict, ze ja jsem to takto nemela, mam sedmimesicni miminko a jsem moc stastna a zamilovana do nasi holcicky od prvni chvile. Ale hrozne mi to pomohlo ve chvilich, kdy jsem v sestinedeli - nebo i po nem - byla unavena a neuzivala si sve miminko tak, jak by si zaslouzila. Hormony pracovaly po svem a ja se za to vlastne stydela, ze nejsem porad jen na růžovém oblacku. A pak jsem si uvedomila - ha, je to normalni, maminkou se clovek stava postupně a hrozně se mi ulevilo.

    Snad je to srozumitelné a snad me tu ostatní pochopi... jeste nikdy jsem nesla se svou komentarovou kuzi na trh :)

    Preji Vam prekrasne dny s mimimkem v brisku i potom v postylce a tesim se na vsechny dalsi clanky.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejlepší rada? spi kdykoliv můžeš :-)))

    OdpovědětVymazat
  3. Jste stastna zena. Ja jsem zena ve strednim veku, ale bohuzel bez ditete. :-( Preju Vam, at UZ je tam s vama a ostatni UZ at tak rychla nejsou, pekne si to uzivejte! B.

    OdpovědětVymazat
  4. Možná to bude znít divně, ale moje rada zní: neber své dítě jako svůj majetek. Neformuj ho podle svých představ nebo představ společnosti. Ať si sám vybere, sám se poučí, sám se vychová na vlastních zkušenostech. Je to jeho život. Let him BE FREE! Jen tak z něj vyroste svobodný, nezakomplexovaný, rozumný a šťastný člověk :-)

    OdpovědětVymazat
  5. vykašlat se na dobrý rady - U prvního dítěte si stejně na všechno musíš přijít sama a u druhýho UŽ to všechno prostě budeš vědět:) A užij si to:)

    OdpovědětVymazat
  6. Jani, mě teď pobavil jeden článek o šestinedělí, ve kterém autorka psala o návštěvách právě v této době. Lidé kolem nás chtějí miminko vidět, tak jsme samá návštěva a přitom je to právě doba, kdy se má maminka s dítětem slaďovat i odpočívat po porodu. Nemá čas lítat kolem tchýně, vařit a starat se o blaho návštěvy. Takže ta rada: Během šestinedělí pro vás udělají nejvíce ti, kteří vám vezmou ostatní děti ven, abyste měla klid. Nebo vám donesou navařené jídlo, jen obejmou a nechají vás v klidu aklimatizovat se. Času na seznamování bude dost později ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Nesrovnavat!A hlavne neposlouchat ty co porad srovnavaji sve deti nebo zpusob zivota s ostatnimi. Kazda mame jine deti a jine potreby. Ja jsem si take prala, aby bylo tehotenstvi delsi, bylo to nejkrasnejsi obdobi meho zivota. Citila jsem se po prve opravdu krasna ☺ Rychle to uteklo a to brisko mi pak dlouho chybelo. Preji rychly porod a zotaveni. Miminko Vam bude delat jen radost 😍

    OdpovědětVymazat
  8. Janicka, moja rada je jednoducha a drzim sa jej: STASTNA MATKA = STASTNE DIETA! Ako vies mam dve deti narodene v rovnaky den 10 rokov od seba v mojich 30-tich a 40-tich rokoch - stale si to uzivam a som presvedcena, ze to bolo the Best of my life- syn je- 1.6. 2004 a dcera je - 1.6.2014 - Vdaka Bohu! A aj po tych rokoch co som matkou a prezivam vselico si uvedomujem jedno - DIETA JE DAR A MY S NIM MUSIME ZAOBCHADZAT S LASKOU A UCTOU a musime sa VDAKA NEMU VELA UCIT!!! JANI, Zelam Ti SUPER rychly a pohodovy porod a nezabudni, ze VSETKO JE V HLAVE! Nech sa dari, zdravi Klara

    OdpovědětVymazat