23.03.17

Kdo se bojí kojit na veřejnosti?

"Co je zatím tvoje největší mateřská výzva?" zeptala se mě o víkendu známá. Svojí otázkou mě dohnala k tomu, abych o ní nediskutovala jen s kamarádkami po e-mailu nebo Facebooku, ale abych se rozhodla zveřejnit ji i na blogu.

Nejprve ale jedno přiznání. Dokud jsem neměla dítě, pro kojení na veřejnosti a vystavování prsou v parcích, kavárnách a restauracích jsem neměla moc pochopení. Nebo lépe řečeno: nevadilo mi, ale kolikrát jsem si říkala, proč ženy s malými miminky musí pořád někam chodit a nevydrží chvilku doma. No. Dneska už vím, že stačí pár dní (třeba špatného počasí nebo nemoci), kdy člověk nevytáhne paty, aby se cítil jako trosečník na pustém ostrově, kterému se rychle vzdaluje loď pojmenovaná "Normální život". Velmi rychle jsem pochopila, že pokud se netoužím propadnout se do samoty prostoru pár metrů čtverečních a nechci, aby se má slovní zásoba zredukovala na pár citoslovcí, znamená to sbalit dítě, vyrazit ven a smířit se s tím, že když se tam  pouze neotočím na podpatku, taky ho tam venku, ať už kdekoliv, nakrmím. Prostě dítě chce jíst a nedá se nic dělat: v jeho šesti týdnech nemám nic jiného, co bych mu mohla dát, než svoje prso. Jenomže zatím je o moc jednodušší napsat to na blog než se ke kojení na veřejnosti skutečně odhodlat. 

Kdykoliv jsme v minulých týdnech někam vyrazili, například do podpůrné kojící skupiny, první tři týdny jsem se modlila, aby se Benjamin nevzbudil a neskutečně se mi ulevilo, když celé dvě hodiny prospal. Ačkoliv jde o kojící skupinu, kde jsou samé ženy (a kojí!), čtvrtý týden jsem se musela jsem ke kojení dost odhodlávat. Ne že bych se styděla vytáhnout bradavku, to vem čert, ale prostě jsem se necítila přirozeně. A totéž se opakovalo minulý týden, kdy jsem z úřadu, kde jsme byli vyřizovat Benjaminovi pas, sprintovala do auta, abych mu dala mléko za tónovanými skly. Když auto nemám, snažím se nám každý výlet naplánovat tak, abych před ním a po něm zvládla nakrmit doma, což je ale zase dost stresující, a vlastně je jen otázka času, kdy mi plán tak úplně nevyjde.  

Protože nejsem stydlivá, aspoň ne tak moc, abych sebrala odvahu a nakrmila svoje plačíčí dítě, ptám se sama sebe, čím to je, že mám takový blok. A přišla jsem na tohle.

Neumím to udělat diskrétně
Spousta žen tvrdí, že když je hlad, je hlad, nejdůležitější je spokojené miminko, a jestli odhalenou bradavkou někoho pohoršují, je to jeho problém. Já to tak nemám. Respektuju lidi, kteří se nepřišli na úřad ani do kavárny dívat na moje nalitá prsa. Nehledě na to si myslím, že kojit se dá velice diskrétně, mimo oči davu a odhalit jen to, co je nezbytně nutné. Nebo aspoň tak bych to chtěla dělat já. Jenže zatím mi to nejde. Začíná to už tím, že se neumím nijak decentně odhalit. I když nezapomenu a mám na sobě místo trička praktičtější košili na knoflíčky, připadá mi, že čím pečlivěji z něj prso vyndávám, tím je ho nějak víc vidět. Za druhé, pořád mám tolik mléka, že stačí rozepnout podprsenku, abych spustila fontánu. (Moje nejděsivější představa je, že než ji stačím nějak usměrnit, dostříknu až do cappuccina naproti sedící paní.) Za třetí, protože mléko na začátku teče opravdu proudem a Benjamin má problém rychle polykat, někdy se mi u prsa dost mele. Kníká, hází hlavičkou a šermuje ručičkama. Jakoukoliv deku, plínu či pelerínu tak celkem rychle strhne. Nehledě na to, že vůbec nevím, jak ho do ní obalit tak, aby nebylo vidět ňadro, ale abych já viděla na něj a neměla pocit, že ho dekou dusím. 
Každopádně: tohle všechno se snad upraví s časem a se změnami v šatníku, na které už si musím opravdu vyčlenit chvilku. 

Protože nemám žádné vzory
V pondělí jsem psala samostatný článek na téma, proč Američanky moc nekojí. Nevím, jestli to nějak souvisí s důvody v něm uvedenými, ale přiznám se, že když nepočítám prostory k tomu určené (třeba kojící skupinu), na veřejnosti typu kavárna nebo úřad jsem tady za tři roky viděla kojit asi dvě ženy. (Jedna z toho byla moje kamarádka – Češka.) To pak člověku moc odvahy nepřidá.

Protože nevím, co na to společnost
S tím souvisí, že vlastně vůbec nevím, jak to mají Američané s kojením na veřejnosti. Obecně totiž nejsou zvyklí třeba ze společných saun nebo z nudapláží (případně stánků s časopisy s ňadry na obálce) na odhalování nebo dokonce nahotu tak jako my v Evropě. Nedávno jsem pro časopis Glanc psala o tom, že sauny jsou v USA zásadně oddělené, a i do oddělených chodí lidé v plavkách, případně – to se mi prosím vás opravdu stalo – v neoprénu! Čtyřicet devět z padesáti amerických států má pro kojení na veřejnosti specifické zákony (povolující se přiměřeně odhalit), třeba v Idahu ale takový zákon pořád chybí. Nějak tuším, že v hlavním městě, kde žiju, bych se asi s žádnými podezřelými nebo dokonce opovržlivými pohledy nesetkala, kdyby mi vykouklo prso víc, než by mělo. Jenže co já vím … Nedávno jsem totiž zabrousila do jedné internetové diskuze, kde se vážně – a ne anonymně! - píše třeba toto: "Kojila jsem svého syna, ale nikdy ne na veřejnosti. Když si můžeme nosit plínky, proč si taky nevzít mateřské mléko v láhvi? Kojení je přirozené, ale prsa jsou pořád prsa a na veřejnosti by se neměla vystavovat." Co mi přijde zvláštní, že nejvíc se při pohledu na prsa bouří právě ženy – často také samy matky. To nějak nemůžu pochopit.



Protože se přece jenom trochu stydím   
I když v úvodu článku říkám, že se nestydím, není to tak úplně pravda. Teoreticky (nebýt všech věcí uvedených výše) by mi nedělalo takový problém odhalit se na veřejnosti. Co je na tom ale zvláštní, že ukázat prso neznámým lidem mi nějak nepochopitelně vadí míň než odhalit se třeba před manželovým kolegou z práce nebo před tchánem či jinými příbuznými, které dobře znám a oni mě. 

Tak mi sem, prosím, někdo napište, že to máte podobně, ať se zbavím toho podivného pocitu, že jsem nějaká ujetá, když to mám takhle.

P.S.

Mimochodem! Tento týden nám ve Washingtonu D.C. kvetou okrasné třešně. Je to vždycky nejkrásnější týden z celého roku a já jsem si slíbila, že se na tu nádheru vyrazíme s Benjaminem podívat. Protože najít v tyhle dny parkování je vždycky nesmírný stres a otrava (obzvlášť pro někoho, kdo se dosud nenaučil parkovat paralelně), rozhodla jsem se, že pojedeme metrem. Což znamená víc než tříhodinový výlet, a tedy nutnost nakojit – třeba ve Starbucksu. Tak jsem na nás zvědavá. Dám vám vědět, jak to dopadlo. :)

Foto: Zdeněk Rýzner

12 komentářů:

  1. Mila Jano, u me je to sice jiz hodne dlouho, kdyz jsem kojila sve syny, ale dobre si na to pamatuji. U me to byl take problem, protoze jsem mela mleka hodne a kdyz jsem pausu na kojeni prodlouzila, mela jsem mokre fleky na obleceni. Tak kdyz jsem tlak citila, musela jsem kojit, nebo odpumpovat a nebo se vycpat plenkou, coz take neni zrovna prijemne a videt je to take. Nejvic me vadilo kojit pred pribuznymi a znamymi. Jinak treba v parku nebo v kavarne me to ani moc hrozne neprislo. Sice jsem poznala, ze me nekdo pozoruje, snazila prso zakryt treba plenkou, ale take to vetsinou nevyslo. Tady v Nemecku to ale driv bylo docela normalni a kojici maminky zadna zvlastnost. Ale take se musim priznat, ze kdyz treba moje svagrova rozepla kosily a vynadala cele prso a trvalo ji to hodne dlouho, nez mimco prilozila, bylo me to moc neprijemne. Nevedela jsem,kam se podivat. Ona byla ale uplne v pohode a vubec ji to nevadilo. Takze chapu, kdyz s tim ma nekdo problemy. Ja bych si tech lidi moc nevsimala a kdyz ma maly hlad, tak mu dat, nekde ne primo uprostred stolu :-) napit. Je to prece lidske a normalni a patri to k materstvi. Tak proc se schovavat.
    Hezky jarni vylet preje (tesim se na fotky)
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dagmar, děkuju za komentář. Ano, s těmi fleky a plenou to mám zatím stejně ... Ale premiéru mám za sebou a úspěšně! Pomohla mi těhotná kamarádka, byla v ten den se mnou, takže mě podpořila, pomohla s kočárkem, všechno připravit a ještě mi k tomu donesla kávu a dort. :) Takže všechno proběhlo skvěle, mléko sice trochu teklo, ale Beník byl moc hodný a zvládli jsme to. Pár lidí se dívalo, ale nijak zle, spíš, no, zvědavě. Což mi nevadilo. Jinak k tomu zážitku se švagrovou. Já mám podobný, bylo to sice s cizí ženou, ale kojila takhle velmi okatě na tiskové konferenci a ještě snad čtyřletého chlapečka. Měla obrovitánská prsa, já jsem seděla naproti ní a taky si pamatuju, že jsem nevěděla, kam rozpaky s očima. Jenže to je taky sedm let zpátky, dneska už bych se asi chápavě pousmála ... těžko říct. Ale člověku se tím mateřství tolik věcí změní! :) Zdravím vás do Německa! Jana

      Vymazat
  2. Jani, to bude chtit trochu treninku a za chvilku se naucite nakojit tak, ze si toho vubec nikdo nevsimne 😉 Ono se to vse podda a zvyknete si. Vas Benicek je jeste malinkej, za chvilku bude sat rychle a vic. Ja kojivala syna kazde dve hodiny a hodinu mu to trvalo 😱, ale jak povyrostl tak to byla uz rychlovka 😉 V tomto je Evropa opravdu jina. Nekteri hlavne zapominaji na to,proc priroda prsa zene nadelila. Je fakt, ze moje americke kamaradky vubec nechapou jak jsem mohla vubec kojit. Coz nechapu ja. Me hormony a selsky rozum primo nutil delat jen to nejlepsi pro miminko nebo to aspon zkusit. Nevim,ale nekdy mi americke maminky prisly az trochu studene. Asi ne vsechny,ale ze by se nekdy s detma mazlily a dovadely s nema jsem nevidela. Mozna,protoze ani ony to nezazily 😞 Vse bylo pro deti hrozne nacasovane, naplanovane, perfektni 😕 Ale nechci vsechny hazet do jednoho pytle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, zase úplně trefa do černého! My jsme se zrovna ve čtvrtek s českou kamarádkou bavily o tomtéž - jestli se nám to jenom zdá, nebo jsou Američanky emočně chladnější a také že je všechno tak hrozně "podle návodu" - od lékařů, z knih, z internetu. Blahořečily jsme českému rodinnému přístupu, kdy člověk spoustu věcí řeší intuitivně, případně se ptá mámy, která to zažila a není tak striktní v tom, co se říká "v návodu". Jako kdyby na dítě nějaký existoval. :) Ale je pravda, že Amerika se tak často tváří. Na druhou stranu, musím říct, že některé knihy a myšlenky mají něco do sebe. Teď čtu "The Happiest Baby On The Block" a musím říct, že se mi líbí. Děkuju za všechny postřehy, moc ráda je čtu!

      Vymazat
  3. Jani, je to jako s každou jinou věcí na začátku mateřství. První přebalovaní, první koupání, první kojení na veřejnosti. S praxí člověk získává i jistotu. Sice jsem to jako vy na začátku neměla, bylo to pro mě celkem přirozené, zároveň ale nevytáhnu prso u rodinné večeře, ale třeba aspoň poodejdu nakojit na gauč. Prostě nakojím kdekoli, ale diskrétně. Pokud je to v Americe tak, jak píšete, máte to o něco težší. Zároveň to můžete brát tak, že budete inspirací pro další ženy, které vás uvidí kojit a třeba i ony díky vám nakojí na veřejnosti. Vždyť kojení není jen o jídle, ale i o kontaktu s vaším dítětem, které zatím o tom, jak to chodí ve společnosti, nemá ani potuchy a jediné co chce, je jeho maminka. Přeji vám, ať si kojení užíváte, kdekoli a kdykoli, bez nepříjemných pohledů a řečí, tak jako my v Čechách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za podporu. :) Ano, u prvního přebalování se mi taky třásly ruce a o prvním koupání ani nemluvím. Ale zvládli jsme to, teď koupeme obden, Benovi se to moc líbí a já už se cítím jako profík. Takže je to veliká pravda. Premiéru mám za sebou, podařilo se, takže myslím, že teď už to bude jenom lepší. :) Zdravím vás. Jana

      Vymazat
  4. Jani mela jsem to podobne - nez jsem mela deti, neumela jsem si to predstavit. Mne se osvedcila vetsi plina zastrcena cipem za raminko podprsenky, kt. mimina nestrhly. U kamaradky jsem vyzkousela take kojici zasteru, kt. take vubec nebyla k zahozeni https://www.obrazky.cz/?q=kojici%20zastera&fulltext&mm=2#utm_source=m.search.seznam.cz&utm_medium=hint&utm_term=kojici%20zastera&utm_content=obrazky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, děkuju, ta zástěra vypadá dobře. Kamarádka mi posílala něco podobného z Amazonu, asi si to koupím. Má to víc využití, takže to určitě nebudou vyhozené peníze. Děkuju!

      Vymazat
  5. Zdravim Vas z Michiganu! Resim naprosto stejny problem a mam ty same pocity. Nastesti my zijeme v oblasti, kde kdyz nemate auto, tak nezijete (nepijete, nejite, zemrete :D), a tak auto mam jako ulitu, kde kojim prcka casto, ale je to desne nepohodlne! Snizuju se na uroven radici paky, jen aby nikdo nevidel ani centimetr ctverecni moji kuze :) fajn jsou obchody, kde jsou pro kojici maminky mistnosti jako treba Buy buy baby nebo family restrooms v obchodech, ale tam ja mam zase problem, ze se mi to tam nezda uplne ciste, a tak nakonec to auto je nejlepsi volba. Ale zrovna nedavno se mi stalo, ze prcek dostal hlad v obchodnim centru a plakal. Zajela jsem s kocarkem k lavickam k jednomu ze vchodu, zabalila se napul i s prckem do decky a kojila jsem. V tu chvili pro me ten prdolka byl nejdulezitejsi. A musim rict, ze jsem si vubec nevsimla, ze by na me nekdo koukal, vsichni kolem me pulzovali s vyhledem vyhodnych nakupu a nejaky vykukujici cesky prsa jim byly fuk :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, zdravím též! Díky za příspěvek, s tím autem jsem se nasmála. Já se v něm nesnižuju, ale jenom proto, že máme hoooodně tmavá skla a z venku není moc vidět - to by člověk musel přijít skutečně prakticky k okýnku a nalepit na něj obličej. :) Jinak - veřejné záchody - ano, ano! To já jsem velmi řešila taky, na začátku jsem tam nechtěla Beníka ani přebalit, i když tam byl pultík, protože se mi to nezdálo čisté. Ale když už to jinak nešlo, musela jsem a teď už to funguje. Ale musím říct, že si vybírám a když se mi to opravdu nelíbí, jdu raději hledat jiný. Většinou chodím na WC pro vozíčkáře, protože se dají snadno otevřít dveře (aspoň tady u nás, kde je všude elektrické tlačítko), takže snadno manipulovat s kočárkem, a také se tam hezky vejdeme a taky já se můžu v klidu vyčurat. Už jsem ale párkrát byla na místě, kde toaleta pro vozíčkáře nebyla, a to nechápu, jak se dělá, když si žena potřebuje odskočit. Bere dítě s sebou a nechá kočárek v prostoru toalet - třeba u umyvadel? Nechá tam i dítě? Nebo se za každou cenu snaží narvat do kabinky? Napište, jak to děláte, já zatím držím čurání, když se dostanu do takové situace, protože Beníčka bych tam nenechala ani na minutu a i o kočárek mám trochu obavy. Děkuju! P.S. Jinak kojící premiéru mám za sebou od čtvrtka a je to přesně tak, jak píšete - pár lidí se dívalo, ale bylo mi to úplně fuk. :)

      Vymazat
    2. presne tak! :) Co se tyce prebalovacich pultu, tak ty nedrive vydezinfikuji vlhcenymi ubrousky tak, ze pomalu hazi hvezdicky cistoty, a kdyz je nejhur, tak prcka prebalim v kocarku. Uz se mi ta situace taky stala, ze jsem sla na wc a normalne nechala prcka v kocarku pred kabinkou a nechala jsem si pootevrene dvere, abych na nej videla a v pripade odcizeni ho bezela s kalhotama na pul zerdi zachranovat :D (jinak mimochodem tak nesnasim verejne zachody tady v US, kde vidite pomalu az ke kolenum osobe, ktera je vedle v kabince, protoze steny mezi kabinkami nejsou uplne u zeme). Zatim za svuj nejvetsi vykon povazuji dojit si na wc do kabinky s prckem v naruci (v restauraci) nebo v letadle ho jednou rukou pridrzovat na prebalovacim pultu (ktery je v letadle nad zachodem) a zaroven si dojit na wc! :D to jsou moje mala zachodova vitezstvi! :D preji hodne zdaru nejen v teto oblasti :D :D p.s. taky mam uppababy kocarek, je nejlepsi na svete!!!

      Vymazat
  6. Uplne Vas chapu. Prijde mi, ze kojeni je jedna z nejtezsich veci, co jsem zazila. Chce to sebevedomi. Nekdy si rikam, co jsme to za zivocisny druh, kdyz matka neni podporovana v tom nakojit sve mlade. V tom nejzakladnejsim instinktu. Co by na to rekla treba medvedice nebo bachyne. Vsichni se v prirode nejvic boji matek s mladaty a vi, ze pro to maji duvod. A lidska matka se krci v koute a koji. Pritom tu silu co ostatni matky ma v sobe taky. Nekdy si rikam, jestli uz nejsme prilis racionalni, kdyz nas mozek dovede vymyslet takovou konstrukci, ze bych se stydela pred znamym kojit. Kolikrat jsem mela syna v nositku na brise a kdyz zacal plakat, tak jsem hledala misto na kojeni a hlavou mi bezelo :tahle doba neni pro mlady.. V cr si v nakupnim centru koupite kafe na vsechny zpusoby, ale kde nakojit dite je zahada. Je to neskutecne narocne a tezko se to vysvetluje tem, kdo to nezazili. Hlavne kdyz slysite plac sveho miminka a nejste schopna slyset nic jineho... No, moje rady jsou sebevedomi a odvahu, nekdy se zakryt.. Proste jak to citite. Casto jsem kojila primo v nositku, toho si nikdo nemusi ani vsimnout.

    OdpovědětVymazat