09.08.18

Kulturní rozdíly: Hamburger pro batole

Minulý týden v pátek dostal B. v práci nečekané volno, a tak jsme během hodinky zabalili dvě tašky a vyjeli na víkendovou návštěvu Virginia Beach a okolí. Nadchli jsme se pro náš bleskový plán neskutečně. Jenže, co takhle narychlo s jídlem pro Benjamína?  

Dokud jsem kojila, bylo to jednoduché, protože aspoň něco jsem nosila pořád s sebou. Případně jsem měla v záloze nějaké domácí jídlo nebo zdravé sušenky, aby nemusel být odkázaný pouze na benzínky, minisámošky 7Eleven a restaurace. Tentokrát jsme se ale spakovali tak rychle, že nám nic moc jiného nezbylo. Všichni jsme tak měli možnost poznat jinou stránku amerického stravování, než se kterou se setkáváme v v naší sociální bublině v hlavním městě. Upřímně přiznávám, že mě to vyděsilo a také dost rozčílilo. 

Nejsem, co se jídla týká, nijak fanatická ani tak naivní, abych si myslela, že moje dítě se odmalička bude držet dál od chipsů, barevných cukrovinek, hranolek a jiných potravinových zrůdností. Co mě ale upřímně děsí je, že když ve Spojených státech vyjedete dál od většího města a nemáte možnosti si vařit, neexistuje k těmto věcem v podstatě žádná alternativa.

Ano, americké restaurace od Aljašky po Key West jsou k dětem mimořádně vstřícné. Děti jsou všude vítané, a ještě se mi nestalo, že bych se ocitla v podniku, kde by neměli vysokou židličku nebo přebalovací pult na toaletě. Ve spoustě restaurací navíc dítě dostane malé omalovánky nebo pracovní listy s různými křížovkami a úkoly, pastelky, někde mají i stolní hry. Na druhou stranu, bez ohledu na to, v jakém typu restaurace jsem se ocitli – mexické, italské, kubánské, řetězci nebo rodinné, levnější či dražší, dětské menu nabízelo všude v podstatě totéž: hamburgery, smažené kuřecí kousky, párek v rohlíku, těstoviny se sýrem a pizzu. 

Abyste si lépe dokázali představit, o čem mluvím, tady je konkrétní ukázka jídelníčku. Je u něj uvedeno, že je vhodný pro děti mladší deseti let. Takže: 

Chicken Tenders (smažené kuřecí kousky)  - 380 kalorií
Pasta (těstoviny) – s rajčatovou omáčkou (580 kalorií) nebo s máslovou omáčkou (570 kalorií)
Grilled cheese (sýrový sendvič) – 420 kalorií
Jumbo Hot Dog (velký párek v rohlíku) – 700 – 740 kalorií
Macaroni and Cheese (těstoviny se sýrem) – 530 kalorií
Junior Sliced Sirloin (krájený steak) – 110 kalorií

Jako předkrm se zdarma servíroval bezedný popcorn. (Bezedný znamená, že ho můžete sníst, kolik chcete a obsluha vám ho neustále doplňuje.) 

Jako přílohy pak nabízeli:

French Fries (hranolky) – 330 kalorií
Rice (rýže) - 160 kalorií
Maine Russet Mashed Potatoes (bramborová kaše) - 130 kalorií

Tento jídelníček jsem vybrala záměrně, protože na menu bylo i ovoce a zelenina. To mě příjemně překvapilo, jelikož z osmi restaurací byla tato jediná, kde se něco takového vyskytovalo. Tady konkrétně nabízeli: 

Natural Applesauce (dušená jablka) – 50 kalorií
In – Season Vegetable (sezónní zelenina) – 50 – 130 kalorií

Po pravdě řečeno vůbec nechápu, proč v amerických restauracích s dětmi jednají jako by neměly vyvinuté chuťové buňky. Proč jsou dětské jídelníčky všude prakticky úplně stejné a neodrážejí to, co je na Americe vůbec nejlepší – tedy tu úžasnou etnickou pestrost? Je to proto, že hamburger, hranolky, kuřecí křídla a těstoviny jsou nejjednodušší na přípravu? Nebo z toho důvodu, že vědí, že dětem se tím nejlépe zavděčí – rodiče budou kapitulovat, dítě bude spokojené a u stolu bude klid? Anebo je to tak, že většina amerických dětí se v podobném duchu stravují doma, v jeslích a školkách, a tak dát na dětské menu třeba luštěniny, ryby nebo dokonce třeba lilek by znamenalo odradit si velký počet potenciálních zákazníků? 

Zatím využívám toho, že Benovi je teprve rok a půl. Když nemám po ruce nic, co bych sama připravila, objednávám pro nás oba z klasického jídelníčku pro dospělé. Jedna porce je většinou tak velká, že se z ní najíme oba. Ale i já už jsem občas "jídel z venku" přejedená a těším se do své kuchyně a na domácí jídlo. Proto mě straší, že už za dva týdny o kuchyň přijdu a na posledních deset dní ve Spojených státech se nastěhujeme do hotelu, kde budeme všichni odkázaní pouze na stravu z ulice. 

Naštěstí aspoň ve velkém městě (čím častěji jedu mimo něj, tím víc si uvědomuju, jak jsem vděčná za život v něm!), kde se dá fantasticky a zdravě najíst třeba v bufetech supermarketů WholeFoods nebo Wegmans. Mají tam spoustu hotových ingrediencí a jídel, co se mezi sebou dají různě kombinovat, aby člověk jedl každý den něco trochu jiného. Je to neskutečně vděčné a za mě tisíckrát lepší než většina amerických restaurací. Myslím, že v samoobsluhách budeme za pár dní častými hosty. :) 

Kde a co jíte na cestách vy? A co obvykle objednáváte dětem? 

8 komentářů:

  1. Myslim, ze je to ten posledni z tech duvodu, ktere jsi zminila. Deti jsou zvykli tady takhle jist a to zdravejsi jidlo jim nejspis nechutna. Ted to jeste muzes dost ovlivnit - i na ty ceste jak jsi psala ze vybiras z dospelyho menu, to je dobry zpusob. Ale kdyz jde dite do skolky tak to zacne. Pokazdy kdyz je u nas ve skolce nejaka akce, kazdy rodic ma donest nejake jidlo. V podstate bez vyjimky vsichni rodice nosi ty silenosti, svitive zeleny cupcakes za dolar, chipsy atd. My jsme se snazili udelat treba zdravejsi sendvic - vybrali jsme "nezavadny" syr, sunku a do toho nejaky zeleninu, manzel do toho osmahnul houbicky atd... Stalo nas to hromadu prace to pripravit pro vsechny deti, o penezich ani nemluve a hadej co. Nikdo se toho ani nedotnul a na konci party to cely letelo do kose. My s manzelem na to koukali jak telata na novy vrata. A to musim podotknout, ze do ty skolky chodi jen deti vysoce vzdelanych lidi, raketovych inzenyru, astronautu atd. Cekala bych ze tihle rodice to budou mit trochu nastudovany, ale i tak jim asi doma davaj jist tohle. A jeste jedna vec, ty deti se vrhaji po tech chipsech radeji nez po zdravym jidle a to vcetne tech nasich deti, kterym se doma snazime delat zdravejsi jidlo. Nastesti milujou zeleninu a ovoce, ale kdyz je na vyber mezi tim a necim jedovatym, tak nevahaj a vrhaj se na goldfish. Proste jim to asi vic chutna. A jeste jedna perlicka z dneska - byla jsem na orientation dni ve skole, kam moje starsi tedka nastupuje. Tam nam rekli, ze kazdy den jedno z deti donese snack pro vsechny. Uz jsem si predstavila jak moje dite ji kazdy den nejaky svetle zeleny hnus a nemam sanci s tim nic delat. Nacez ucitelka upozornila, ze by to mel byt zdravy snack. Uf... A pak zacala ukazovat priklady tech zdravych snacku - goldfish, chips... Achjo :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Veru. Mám tady v D.C. jednu kamarádku, která má obě děti už ve škole a zážitky má hodně podobné. Když viděla skladbu obědů, připravuje všechno svým dětem sama, ale je samozřejmě problém vysvětlit šestileté holčičce, proč ona má něco jiného než zbytek třídy, který si přinesl chipsy. Vyprávěla mi, že se její malá cítí jako outsider, což jako rodič samozřejmě nechceš. Ještě ve chvíli, kdy víš, že tvoje dítě má třeba další nevýhodu v tom, že vyrostlo hlavně s českou maminkou a jeho angličtina je tudíž o něco slabší než jiných dětí ... Ale stejně si myslím, že se to úsilí nakonec vyplatí, takže vytrvej! U vás je dobré, že jste - podle mě - s Martinem v tomhle naladění na stejnou notu. U nás je to trochu horší, protože B. vyrostl právě na americké klasice a nedokáže si představit, že má k obědu sendvič bez chipsů. Už se hodně hodně zlepšil, ale stejně, do budoucna mě čeká úsilí na víc frontách. A vím, že jak polevím, je hrozně rychlé a jednoduché sklouznout k tomu živit se slanýma preclíkama. A přesně jak říkáš: Beník to vidí a jasně že se po tom natahuje, aby to všechno okusil. Jedlík je výbornej! :) No a ještě jeden zážitek: minulý týden jsme byli tady v D.C. na jedné oslavě a jedna maminka mi vyprávěla o tom, co vaří, jak se její holky stravují v preschool a tak a pak říká: "Hele, ale vlastně je to docela v pohodě. Jenom si říkám, že těch Goldfish by mohlo být trochu míň, ne že to budou mít každej den." To je opravdu achjo. Nerozumím tomu. Držte se!

      Vymazat
  2. Vždycky na návštěvě v US docela trpím tím, jak i v restauracích i ve fastfoodech je v podstatě pořád jen to samé - smažené věci a k tomu smažené hranolky, na jihu, odkud je manžel, to platí dvojnásob, když jsem poprvé viděla fried pickles a fried (jak jinak) green tomatoes, koukala jsem na to jako tele na novy vrata :D :D Kdyz jsme zatouzila po priloze typu dusena zelenina, v restauraci mi ji udelali, ale ty soucitne pohledy "je mi tak lito, ze jste nemocna, dusena brokolice je prece hospital food" mluvily za vsechno...

    A jinak me uplne zarazila veta "poslednich 10 dni ve spojenych statech se nastehujeme do hotelu..." Kam se budete stehovat, chapu spravne, ze mimo USA? Takze do CR, nebo jeste nekam jinam? Kazdopadne drzim vsechny palce co mam a budu doufat, ze vas blog bude pokracovat dal!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Zeto. Tak fried pickles mě hodně pobavily, to je fakt neuvěřitelný. V jedné restauraci - taky po cestě minulý týden - měli fried Brussel sprouts, to byl taky velký zážitek. Já jsem se tím kdysi bavila, dneska je mi to spíš hrozně líto a vůbec nevím, jestli to někdo a něco má šanci v téhle zemi změnit. Spíš mi přijde, že se situace zhoršuje - nejen v tom, co se jí, ale že lidi jedí čím dál víc a tloušťka se tady často vystavuje vlastně jako "body possitivity" ... A žijete na jihu? Nebo někde mimo US a sem jezdíte? My se stěhujeme do Ankary, psala jsem o tom tady - http://www.comiudelaloradost.cz/2018/07/poslednich-sest-tydnu-ve-spojenych.html. Určitě chci pokračovat, už jen proto, že mě samotnou zajímá, co mě napadne za témata. Děkuju za přízeň. :)

      Vymazat
    2. Ahoj Jano,
      Pani, Turecko! To bude asi do jiste miry velky kulturni sok, obzvlast z US! Ma tam treba manzel rodinu, pribuzne, nebo budete oba cizinci s nulovou zkusenosti?

      Jinak ja to mam tak, ze manzel je american, narodil se a vyrostl v Georgii, ale jeho tatinek je Rek, a muz za nim v 35 letech odjel do Recka. Tam jsme se v roce 2010 poznali (ja jsem se do Recka stehovala za praci) a nakonec se i vzali, a v roce 2014 jsme se stehovali do CR, s vyhlidkou, ze pak do US. No zustali jsme dele, nez se planovalo, ale ted uz jsou zase ty Staty nadosah, takze to mam podobne jako vy - ledva si nekde zvyknu, uz abych balila kufry.

      Moc vam drzim palce, at se v Ankare dari a strasne se tesim na vase "orientalni dobrodruzstvi". Urcite si procvicite vlastnosti jako je trpelivost a pokora, a naucite se neblaznit, kdyz na zdanlive banalni vec cekate dlouho...a dlouho (ja nasi svatbu v Recku vyrizovala pul roku). Ten jih je krasnej, a s vasim pozitivnim nastavenim zazijete spoustu radosti a maximalne si to vychutnate!

      Stastny vitr do plachet!

      Vymazat
  3. Přiznám se, že tohle (by) pro mě byl jeden z velkých argumentů, proč se do Států nestěhovat. Ta stravovací kultura je tam fakt příšerná, byla jsem tam tedy jen dvakrát několik týdnů, ale moje zkušenosti mi potvrzují i knihy jako Francouzské děti jedí všechno. Přestože tu francouzskou stránku beru s rezervou, nemám problém věřit té severoamerické. Moje děti jsou taky spíš vybíravé, přiznám se, že v restauraci taky většinou volím řízek s kaší jako relativní jistotu, ale doma vařím brambory, těstoviny se zeleninou, rýži... a ve školce jedí velmi podobné věci, pestré a relativně zdravé. Vybírat ve školce, v restauraci, na všech akcích u každého jídla mezi hotdogy, pizzou a smaženým, to by mě brzy trefilo...

    OdpovědětVymazat
  4. Dobry den, mam z Ameriky zkusenosti jako bezdetna a ted s detmi cestujeme zatim ruzne po Evrope. Doma jime myslim dost zdrave, prevazne zeleninu, bohuzel ctyrleta dcera i tak skoncila na par jidlech, ktere miluje a ktere s jistotou sni. Ve skolce jim vari docela dobre a pestre, neco mezi ceskou klasikou a zdravejsi stravou. Ale ani v ceskych restauracich to nebyva s detskym menu velka slava, taky vetsinou v lepsim pripade testoviny, v horsim hranolky. A kdyz jsme cestovali v Alpach, byly hranolky casto jedinou volbou, to jsem v jejich dvou letech nesla dost nelibe..

    OdpovědětVymazat
  5. tu úžasnou etnickou pestrost ... Ano, opět se potvedilo že když smícháte krásné barvy, výsledkem bude nezvhledná hněď.

    OdpovědětVymazat