Nejoblíbenější podcasty ČESKY: Co si máte dát do uší a nebudete litovat?

Podcasty teď poslouchám stejně tak často, jako čtu knížky - takže skoro denně. A skoro denně se mě někdo ptá na nějaký tip na dobrý poslech. Tak jsem si říkala, už kdysi na podzim, že vám dopřeju takové pěkné podcastové okénko - tedy povím vám o těch, které mě baví a které podle mě stojí za to.


Než jsem se však dostala k tomu, abych článek sepsala, napadlo mě, že ho nakonec pojmu jinak než seznam věcí, co poslouchat pravidelně. Protože sama nic takového stejně nedělám. Vlastně mi přijde docela náročné najít si podcasty, u kterých bych napjatě čekala na každý díl. Spíš si je z nabídky tak vyzobávám podle toho, co mě kde zaujme a nemilosrdně přeskakuju ty, které mě neosloví - nenadchne mě téma nebo host, v prvních minutách neslyším žádnou myšlenku, jen plno klišé, vadí mi nesrozumitelné mumlání moderátora nebo ruch v pozadí. Odpadu je docela hodně, ale s postupujícím časem přibývají i perly, které se povedly a ke kterým se ráda vracím, protože jeden poslech mi nestačil. Tady je tedy seznam těch, ke kterým se ráda vracím. Schválně, jestli vás některý osloví. A samozřejmě budu ráda, když do komentářů přidáte tipy na svoje oblíbené.

Můj nejnovější objev z dílny Rádia Wave, tak jím začnu. Každotýdenní dávka rozhovorů o dětech, mateřství, otcovství, rodině, životním stylu a hlavně - žádná klišé! Poslouchám víceméně pravidelně, ale za top téma považuju to, kde dvě ženy mluví o návratu do práce, když jejich dětem bylo v jednom případě šest měsíců a v druhém něco přes rok. "Prvního září, to si budu vždycky pamatovat, jsem vyrazila poprvé do práce na poradu. Věděla jsem že budu za chvíli zpátky. Úplně mě to ale sundalo. Šla jsem s brekem, věděla jsem, že dělám něco špatně ..." Plus upřímně o tom, jak to berou jejich muži, mámy a české okolí zvyklé na tříletou až čtyřletou mateřskou. To jsou prostě věci, které si v lifestylovém časopise nepřečtete. 

Proti proudu: Pavlína Louženská o marketingu (nenechte se odradit, pokud nemáte s marketingem nic společného - fakt!)
Pavlína je přesně ta žena, kterou chci poslouchat, číst o ní, číst, co sama napíše a dívat se na svět aspoň chvíli jejíma očima. Něco na tom jak přemýšlí a jak věci dělá prostě je a dělá to dobře - jestli znáte třeba facebookovou iniciativu #holkyzmarketingu, tak to je její počin. Jeden z mnoha. Je to jedna z nejinspirativnějších žen, o kterých vím, že existují a vedle kterých budu mít vždycky komplex, že jsem totálně neschopná a neúspěšná. A tak je pěkný se dozvědět a utěšit, že to všechno není tak růžové jako je prezentováno v časopisech, na Instagramu, na přednáškách a vůbec ... že někdo, koho pravidelně zmiňuje Forbes a kdo denně louská Financial Times, sní o rodině a velkém stole do kuchyně. 

Kde většina rozhovorů končí, protože dochází čas nebo místo na papíře, tam podcast Deep Talks začíná. Je to dlouhé, ale právě proto, že je to dlouhé, není to povrchní a je to trochu jako byste čaj se zpovídaným popíjeli vy. Petr Ludwig se pokud vím na rozhovory moc nepřipravuje, výsledek je tak často hodně spontánní. Někdy je to na škodu, ale jindy vznikají poklady. Jako tento přenádherný rozhovor o lásce, vztazích, vášni a Bohu. Dejte si to. Je to pohlazení. 

Moc rozhovorů nedává, což je škoda. Za mě je totiž Václav Dejčmar jeden z nejinspirativnějších českých miliardářů. A tak se budu opakovat, ale je skvělé, jak je Deep Talks dlouhé a že si tedy můžete Václava Dejčmara dávkovat a pravidelně opakovat. Za mě boží povídání o penězích, životní filozofii, české domestikované pohodlnosti, životě v New Yorku a Američanech, co se nebojí patosu a velkých emocí. Tak nějak bych to řekla, až si to v hlavě srovnám stejně jako Václav Dejčmar. Yes! 

Za "Za humny" svojí dvě studentky mezinárodních vztahů a je to přesně to, co mi na české scéně chybělo. Mám ráda politická a ekonomická témata, ale u spousty z nich mi chybí souvislosti. Články v novinách nebo v Respektu si přečtu, ale nenutí mě pátrat, zjišťovat a hloubat, na to jsem prostě moc líná a mám málo času. A tak to tyhle inteligentní holky dělají za mě: vezmou téma, zajímavě uchopí, očistí od balastu, vypíchnou to nejpodstatnější, zasadí do kontextu a já mám pocit, že jsem v obraze a navíc hrozně moc chytrá. 

V životě nás posouvají dopředu dobře kladené otázky. A klást dobré otázky, to je umění. Pozitivní zpráva je, že to umí víc lidí než jenom Martin Veselovský. Stačí si poslechnout Tino Hrnčiara v rozhovoru s Michelle Losekoot. O kreativitě, psaní, krizích, podpůrných týmech a knihách, které mění pohled na svět. Michelle mluví tak, jak mluví, když se někde potkáme osobně: klidně, věcně, sem tam sprosté slovo (ale padnoucí!) a dostává se do hlubin a k tolika důležitým bodům! Není tam část, která by mě nenutila zamyslet se. A propos, kdybyste Michelle ani po skoro hodině a půl neměli dost, pak ji doporučuju ještě v podcastu O kousek blíž tady, kde mluví o tom, proč už nechce být chlap. Já už, Michelle, taky ne! 

Otevřenost, upřímnost, spousta zajímavostí o cestování a psaní a minimum patosu, a když, tak perfektně fungujícího. Přečetla jsem a slyšela jsem s Ladislavem Ziburou hodně (dobrých) rozhovorů, ale tenhle je podle mě "the best". Za mě obrovské ano, které si zase po čase ráda připomenu. 

Jak nás ženy uvádí do rozpaků Pavlína Louženská, mužům se prý tohle děje s chirurgem Tomášem Šebkem. Ehm ... chápu. A ptám se: jak je to možné, že někdo dokáže být zároveň špičkový chirurg, úspěšný podnikatel, solidní spisovatel, dobrý letec, otec tří dětí a ještě takhle nenuceně, příjemně a chytře mluvit? To se teda v podcastu nedozvíte, protože Tomáš Šebek je taky dost skromný, ale spousta jiných kvalitních myšlenek tam je. Včetně pozitivního hastagového motta na konci, které jsem si - speciálně od doktora - ráda vzala za své: #dobretodopadne!