10 drobných radostí, co mi teď pomáhají proti melancholii
Minulý týden jsem tady psala, jak nejsem dramaticky lítostivá. A už je to tady: tento týden se mnou život smýká sem a tam, svírají mě úzkosti, obavy a další omezení a víkendové zákazy vycházení.
Když jsem dneska ráno šla na procházku s kočárkem a viděla naši sousedku Heatherton, jak dohlíží na stěhováky, počítá krabice, které pojedou v jejich případě dál do Ománu a mluvila s ní o tom, jak je to celé na pytel, stěhovat se odněkud, kde to máte rádi, létat po světě a nevědět, kde na čas skončíte, protože lety se obnovují a zase ruší, jak se nemůžete pořádně rozloučit s lidmi, které jste tu našli a máte rádi, obejmout je, a říct si, že se uvidíte třeba zase tehdy a tehdy, protože kdo ví ... ?, byla jsem ráda, že mám roušku a brýle. Prostě ať to zkrátím: padla na mě deka, ze které se zatím neumím vyhrabat.
Když jsem dneska ráno šla na procházku s kočárkem a viděla naši sousedku Heatherton, jak dohlíží na stěhováky, počítá krabice, které pojedou v jejich případě dál do Ománu a mluvila s ní o tom, jak je to celé na pytel, stěhovat se odněkud, kde to máte rádi, létat po světě a nevědět, kde na čas skončíte, protože lety se obnovují a zase ruší, jak se nemůžete pořádně rozloučit s lidmi, které jste tu našli a máte rádi, obejmout je, a říct si, že se uvidíte třeba zase tehdy a tehdy, protože kdo ví ... ?, byla jsem ráda, že mám roušku a brýle. Prostě ať to zkrátím: padla na mě deka, ze které se zatím neumím vyhrabat.
V takové chvíli mi přijde ještě důležitější sytit duši radostmi. Hlavně si ale uvědomuju, jak je ošemetné spoléhat se při dvou dětech a životní nepředvídatelnosti těchto dní na ty velké. Mohla bych si pod záminkami #selflove, #happylife a dalšími podobnými naplánovat masáž, výlet, koupi něčeho, po čem toužím, obzvlášť teď mi ale mnohem důležitější přijde přidávat si do života drobnosti, co se dají realizovat teď a tady, každý den, 365 dní v roce a skoro bez ohledu na koronavirus a komplikace s ním spojené. Tady je 10 věcí, co mi za posledních pár týdnů vstoupily do života a změnily ho nečekaně k lepšímu – že když je vidím, mám nebo udělám, dokážu se na chvilku usmát i pod tou dekou.
- Granola na zeleninový salát. Za nejlepší považuju tu od Karolíny Fourové: 600 ml ovesných vloček, 200 ml ořechů, 100 ml semínek (slunečnicová, dýňová, lněná, konopná, klidně i chia – dávám já), 1 lžička drceného kardamomu, ¼ lžičky soli, 3 lžíce javorového sirupu nebo tekutého medu, 4 lžíce řepkového oleje (já dávám kokosový), 1 lžíce vanilkového extraktu a já přidávám ještě šťávu z 1 pomeranče. Smícháte zvlášť sypké a tekuté ingredience, pak dohromady a pečete v troubě vyhřáté na 160 stupňů zhruba 25 minut. Já granolu v polovině pečení lehce promíchávám. Jak začne granola "zvonit", máte hotovo.
- Černý sezam po ránu na vajíčka a k obědu na rýži.
- Čelenka do vlasů, rozpuštěných i těch s culíkem. Konečně se přestávám trochu stydět ji nosit kvůli svému nesouměrnému obličeji.
- Piknik před domem. Kdo by si pomyslel, že ke štěstí mému i mého tříletého syna stačí vynést na trávu před dům muffiny ze včerejška nebo ve večerce v domě koupený ledňáček?
- Bublifuk. Bublifuky a trampolíny by se podle mě měly předepisovat spolu s antidepresivy.
- Domácí nástěnka postavená u kuchyňského stolu. A na ní vršící se výtvarné chlouby ze školky, fotky, plány, trhací kalendář, co odpočívá dny do výletu do Česka, rozvrhy a pomocné obrázky, které mají Benjamínovi usnadnit režim dne. Kdo by řekl, že můj muž i syn se naučí odnést po sobě misku od snídaně do dřezu na základě ilustračního obrázku vytištěného z internetu? :)
- Třívrstvý toaletní papír a dvouvrstvé kuchyňské utěrky do domácnosti.
- Aplikace "Pitný režim" v telefonu.
- Zavírací pytlíky z Ikea všech velikostí a úplně na všechno. (Včetně podělaného miminkovského oblečení, když vás zastihne mimo domov a nechcete ho hodit do kabelky smotané "jen tak".)
- Schránka v e-mailu se sbírkou pozdravů a psaní od vás. Toto je kousek z e-mailu od Terezy, se kterou jsem si vyměnila pár řádků o víře.
„U mě rozum víru spíše podporuje – momentálně nejčastěji při pozorování přírody a zázraku života ... ale dříve třeba i při studiu matematiky. Pamatuji si, jak nám v pravděpodobnosti vyučující uvedl příklad s otázkou, jaká je pravděpodobnost, že se dětské obrázkové kostky složí do vzorového obrázku, když je vyhodíme do vzduchu. Už si sice nepamatuji postup výpočtu, ale ta pravděpodobnost byla téměř nulová ... Z toho jsem si tenkrát odvodila, že když je tak mizivá pravděpodobnost, že se pár kostek složí do přesného tvaru, tak přece vesmír nemohl vzniknout náhodou ... "
Děkuju!
Žádné komentáře: