Ty toho naděláš: Hasič, nebo hasička?

"Nejsou to firemen, ale firefighters," napsal kdosi do knížky o požáru, kterou si můj Benjamín nedávno přinesl z ambasádní knihovny. Načež v celém sešitovém vydání slovo firemen přeškrtal a nahradil ho univerzálnějším firefighters, použitelným pro hasiče a hasičky. 

Mám jednu kamarádku, která už roky striktně opravuje každého, včetně mě, kdo řekne řidič, když auto řídí řidička. A tak dále. Plíživě, ale vytrvale v tomto duchu vychovává, koho může. 

Byly doby, kdy jsem se jí smála. "Ty toho naděláš," říkala jsem. "No tak jsem řekla řidič, ale každý vidí, že je to žena – řidička." 

Představte si, že jsou vám čtyři roky. Právě vám rodiče dočetli knížku, která vám jasně sděluje, že oheň hasí hasiči – muži. A během následujících let si přečtete mnoho podobných. Jako malá jsem je samozřejmě četla taky. Možná to mě pak vedlo k tomu, že když jsem začala psát do časopisů a narazila na pilotku nebo vyšetřovatelku, stály mi za velký rozhovor. A to nikoliv pro svůj intelekt nebo schopnosti, ale proto, že – považte - jsou to ženy – v mužském povolání! (Tak nějak myslím znělo i několik titulků, za něž se dnes hluboce stydím.) 

Můžeme se samozřejmě bavit o tom, že třeba při pohledu do dnešních novin je tohle slovíčkaření "směšná drobnost". Ale pro mě už není. Čím déle žiju v cizině, v jiných kulturách, zajímám se o jazyky a mám dny, kdy Duolingo hoří v plamenech, tím víc si uvědomuju, jak mocný nástroj je lidský jazyk. Že v něm nejsou uložená jenom slova, ale taky vzory jednání, normy, očekávání a – lidská budoucnost. 

A má-li se změnit, možná to začíná malým krokem - knížkou, ve které dáme čtyřletým klukům zprávu, že hasiči mohou být oni, stejně jako jejich spolužačky ze školky.