Návrat do USA, návrat do minulosti?

V Česku bylo dost věcí pořád ještě ve fázi bouřlivého rozvoje, a tak mě všechno v Americe fascinovalo. Letiště byla obrovská, zboží plné regály, běžci na pláži v Santa Monice vypadali všichni jako z Hollywoodu, univerzitní kampusy byly jako z jiného vesmíru, v Seattlu už měli lidé první iPhony.  

Když jsem se sem v roce 2013 přestěhovala, část fascinace setřásla všednodenní realita, další část fakt, že doba se zásadně (z)měnila. Kousek obdivu ale pořád trval. 

Když jsem do Ameriky přijela teď po dvou letech izolace z Kuala Lumpur, zbytky fascinace střídá opačný pocit. Z hypermoderních, architektonicky vypilovaných letišť v Kuala Lumpur a Tokiu jsem přistála v betonovém koridoru se špinavými koberci, odpadky poházenými kolem přeplněných košů a věčně zapnutými televizemi s moderátorkami, co mají obočí vytažená do půlky čela.  Připadám si jako na výletě zpátky do minulosti. Zejména v kontrastu s Asii se zdá, jako by Spojené státy poslední dvě dekády spaly, a s výjimkou pár míst se ještě neprobudily. Infrastruktura je stará. Hotely a služby předražené, a přitom na snídani servírují vajíčka z prášku a ovesnou kaši na papírový talíř nebo do polystyrenové misky, vodu na čaj si musíme "uvařit" v předimenzované mikrovlnce, dětská trička peru v pračkách velikosti menších bytů, které rozlišují jen cold, warm a hot vodu, vytřesou z nich pot, ale už ne cákanec od jogurtu.

Všechno je pořád obrovské, zejména odpadkové koše a lidé, je toho moc a optikou roku 2022 je to kýč a hlavně strašlivé plýtvání.  

Když jsme byli minulý pátek v ZOO v Ohiu, údajně jedné z nejlepších ve Spojených státech, evokovalo mi to spíš nevkusný zábavní park, než domov pro zvířata. U rejnoků, vedle nichž stál další z mnoha automatů na pamětní mince a další obrovský obchod s plyšáky, tričky a kýčovitými rejnočími hrnky, kde vám samolepku vloží do igelitky, mě to regulérně rozbrečelo. 

Nejen ti rejnoci. Ale celé to retro, ve kterém se navíc vůbec nezdá, že by lidem docházelo, jak dlouho si zdřímli a že možná zaspali a pořád zaspávají něco hodně podstatného.