Vysvědčení se slovním hodnocením: Jak vypadá to z Kuala Lumpur?

Na začátek je nutné říct, že ve školce i ve škole jsou na začátku roku jasně daná kritéria, která se dají převtělit do slovního hodnocení. V Oliverově věku (na jaře tři roky) jsou to věci týkající se motoriky, zapojení do společných aktivit, samostatnost při jídle, oblékání a další věci. V Benově škole, kde je v předškolním ročníku, se hodnotí osm kategorií – přístup k učení, emocionální vývoj, jazykové schopnosti (sem patří začátky čtení, psaní, poslech), matematika, věda a občanská výchova, cizí jazyk, výtvarka, hudební výchova a tělocvik. Každá má pak svoje vlastní, detailnější kritéria. Tady například vidíte ukázku z kategorie "sociální/emocionální vývoj" . Tohle mi přijde zásadní, protože pokud učitel i žák (samozřejmě v pozdějším věku než jsou obě moje děti) vědí, co a jak se hodnotí, pro dítě je mnohem jednodušší se zorientovat a pro učitele napsat dvacet slovních hodnocení, ve kterých neopakují fráze o tom, jak je kdo šikovný. 

Jsem ze "staré" školy a z poměrně zastaralého přístupu ke vzdělání, který jsem okusila a učila se na Pedagogické fakultě. Sama jsem zažila pocit, ke kterému vedou známky – ono nálepkování jak člověk je nebo není v něčem "dobrý", přičemž tohle jedno číslo zároveň neříká nic dalšího. Známkování je ve mně ale zakořeněné tak silně, že když Benjamín v polovině prosince, kdy v mezinárodní škole v Kuala Lumpur končí školní rok, přinesl první "progress report", na první dobrou jsem je tam jako vodítko hledala. Chvilku mi trvalo, než jsem se "chytla" a pochopila, jak vysvědčení číst. Ačkoliv známky na něm nejsou, úplně bez hodnocení taky není, což je fajn, protože na rovinu přiznávám, že by mi tam chybělo – akorát vedle každé kategorie, respektive konkrétní dovednosti není číselná známka, ale jedno ze čtyř přídavných jmen – SECURE, DEVELOPING, BEGINNING, NOT YET. Jejich vysvětlením přitom celé školní hodnocení začíná. Na začátku dokumentu se píše, že slovo "SECURE" dává učitel tam, kde žák splní to, co ukládají školní osnovy a tak dál. Na konci každé kategorie pak následuje detailnější popis výše uvedeného – co se od dítěte očekává, co mu jde, na čem potřebuje pracovat. Tímto pro mě padá argument o tom, že když děti nemají známky, znamená to, že jsou jenom chválené a pozdější známky nebo reálný život pro ně budou o to větší "náraz". 

Jak to vypadá konkrétně?

Nechci tady, z respektu ke svému dítěti, opisovat jeho vysvědčení. Zároveň si ale přeju ukázat vám, že kombinace formativního a slovního hodnocení dává smysl, a tak vytrhnu alespoň pár vět. 

"Benjain has integrated well into our classroom comunity since he joined us in September. He has strong understanding of class routines and expectations and does his best to ensure he is following them most of the time. He is always eager to share his ideas ..."

Zajímavé příklady slovního hodnocení z Česka jsem našla třeba tady, kdyby vás o tom zajímalo víc. 

No nic. Oliverův i Benjamínův report je dlouhý a dalo by se psát dlouho. Co mě na Benově vysvědčení těší, že je psané pozitivně. Už název "progress report" (doslova přeloženo: zpráva o pokroku) zní tak, že má člověk chuť pustit se do další práce – je v tom prostě cosi slibného, že i z "NOT YET" kategorií se brzy mohou stát ty označené jako "SECURE". Koneckonců i "NOT YET" vypadá a zní prostě mnohem lépe, než když máte na vysvědčení kolonku "Matematika – 4". Když se člověk cítí, že od první nebo druhé třídy není nálepkovaný jako loser, co mu nejde matematika, myslím, že má větší motivaci se v ní snažit, a ne ji snadno "položit" jako něco, na co nemá. Benjamín to samozřejmě ještě neocení, ale mně se líbí, že jeho vysvědčení je svým způsobem i taková průprava kritického myšlení. Není to jedna stránka papíru s čísly, po které člověk dostane buď zmrzlinu nebo všemožné zákazy a nařízení nebo dokonce pár facek. Člověk si ho musí skutečně pečlivě přečíst a dát si čas zamyslet se nad sebou samým. 

Líbí se mi to.