Budu trochu podvádět, protože v Singapuru jsem za posledního půl roku byla dvakrát. Tento článek tedy budiž shrnutím obou návštěv, jednoho leteckého prodlouženého víkendu a jedné víkendové otočky autobusem.
Do Singapuru je to z Kuala Lumpur 350 kilometrů. Dá se letět, ale protože na letiště v KL je to z centra 60 kilometrů, takže v zácpě klidně dvě hodiny, mnohem zábavnější je výlet luxusním autobusem Aeroline. Jednosměrná jízdenka pro dospělého stojí 128 ringgitů (cca 630 Kč), děti do pěti let cestují zdarma. Odjíždí se ze zastávky pár metrů od Petronas Towers, kterou máme za rohem. Doubledecker Aeroline je to, co kdysi bývaly letadla a dneska je maximálně jejich první třída: ze sedačky se dá udělat skoro postel, stevard roznáší deky, kvalitní sluchátka, teplý (pálivý) jídlo a dobrý kafe. Cesta trvá i s překročením hranic pět a půl hodiny a největší nepohodlí je, že na obou stranách hranice je potřeba vzít si z autobusu všechny svoje věci. Samotná hraniční procedura se při našem výletě odbyla za pár minut. Moje děti milují dopravní prostředky, takže cestu autobusem hodnotíme jako mnohem lepší než let. Ale k Singapuru.
Mám Malajsii moc ráda, zároveň mě ale těší, že je to odsud blízko do jiných zemí, takže je možné nadechnout se i něčeho jiného, než co nás obklopuje dlouhodobě – v případě Singapuru dokonalé čistoty, fungujícího všeho, širokých chodníků, kde kolečka kočárku nezapadají co dva metry do nějaké díry, špičkových služeb, vepřového – dostupnější šunky než máme v Kuala Lumpur a také pohledu na hezké lidi, obzvlášť muže. Nevím, čím to je, ale zejména singapurští Číňané jsou vyšší, tělesně stavění úplně jinak než ti, které potkávám tady v KL, mají ostřejší rysy v obličeji. A taky spousta expatů vypadá, jako by je do Singapuru dovezli z nějaké módní přehlídky. Jsou zajímaví, styloví, barevnější, mají víc šmrnc než v Kuala Lumpur. Zahalených žen je minimum, což je mi obecně jedno, ale prostě je to příjemné osvěžení. Takže jsem ochotná Singapuru odpustit i to, že je tam ještě větší parno než v Kuala Lumpur. :)
Chtěla bych tam žít? To si nejsem jistá, jak by mi sedlo. Když jsme vystoupili z autobusu a objednala jsem nám taxík do hotelu, přijel pro nás taxikář, který nás uvítal slovy: "Welcome to Singapore, the safest place in the world. A jel: tady můžeš jít v noci kamkoliv, kamkoliv i s dětmi, a nic se ti nestane. However, jednu nevýhodu to má. Singapore is all about money. You wake up in the morning and dollar symbol is jumping in front of your eyes. If you don’t make enough here, it’s hard." To je určitě pravda. Singapur je drahá země, v tomto mi připadá tak trochu jako New York City: je úžasné říkat, že máte adresu v Singapuru, ale tvrdě si ji odpracujete. A když na to nemáte (nebo je vám líto za věci zaplatit mnohonásobně víc než třeba právě v sousední Malajsii), užijete si jenom maličkaté procento toho, co nabízí; víc přežíváte, méně žijete. Kromě toho si nejsem jistá, jak bych se vyrovnávala s všudypřítomným tlakem na úspěch – vlastní i dětí. V Malajsii ho cítím jen málo a spíš mezi lidmi ze Západu. V Kuala Lumpur máme souseda ze Singapuru, který říká, že právě proto žije v Kuala Lumpur: život je tu uvolněnější a člověk ho prožívá pomaleji. Nemá tak silný pocit, že sotva se pořádně nadechne, bude pryč. To nemůžu z pár dnů coby turistka soudit, ale neslyšela jsem to poprvé.
A k tomu ještě malá odbočka: stejně jako v Malajsii, v Singapuru využívá hodně lidí pomocnice v domácnosti, nejčastěji z Filipín, Indonésie, Barmy (Myanmaru) a jiných okolních zemí. V Malajsii to často funguje tak, že od pondělí do sobotního poledne pomocnice bydlí s rodinou, od sobotního poledne do nedělního večera nebo pondělního rána pak tráví čas v bytě, který si pronajímají s dalšími pomocnicemi. Většinou třeba čtyři až pět Filipínek dohromady, takže jim bydlení nebo dva propojené pokoje vyjdou na pár korun. V Singapuru jsem ale v neděli všechny domácí pomocnice viděla venku. Bylo jich tolik, že kolem metra City Hall byly úplně plné parky, nebyla volná žádná lavička, "piknikovaly" i ve vstupech do metra, aby nebyly na přímém slunci. Než jsme se jedné zeptali, na co všechny čekají, mysleli jsme si, že se někde poblíž bude kontakt nějaký koncert nebo festival. A ono ne: ony jen tráví volnou neděli s kamarádkami. A protože nemají kde vevnitř, nakoupí si jídlo, pití, přinesou deku a fungují venku nebo v nákupních centrech, protože je tam klimatizace. A samozřejmě – když prší.
No ale teď konečně zážitky. Co jsme v Singapuru viděli a chtěla bych si pamatovat?
Sky Garden, CapitaSpring
Volně přístupná střecha zajímavě architektonicky řešeného mrakodrapu s nádhernou vyhlídkou a bylinkovou zahradou. Budova je korporát, ale v určitých patrech se dají procházet venkovní prostory v zeleni nebo si v nich na dřevěné lavičky sednout s počítačem nebo knížkou, objednat si kafe a pracovat nebo si číst, ačkoliv nejste zaměstnanci firmy. Jediná nevýhoda je, že otevřeno je pouze od pondělí do pátku. Vstup je zdarma. Nadchlo mě to mnohem víc než předražená vyhlídka z Marina Bay Sands.
Gardens By The Bay
Rozlehlý zahradní areál, kde se dá v pohodě strávit celý den, aniž vkročíte do jednoho ze dvou skleníků, co vypadají jako pasoucí se dinosauři. Líbilo se nám dětské vodní hřiště, protože má přesně to, co v Malajsii často postrádáme: je promyšlené, takže nemám strach, že si děti každou vteřinu rozbijí hlavu o nějakou ostrou hranu čehokoliv, má částečné zastínění, čisté převlékárny a záchody, kde se netopíte po kotníky ve vodě a je tam toaletní papír, vedle hřiště kavárnu, kde se dá objednat něco na jídlo a něco studeného na pití, prostě výborné na osvěžení pro všechny. Kousek od hřiště je navíc "hawker stall" centrum, stravovací pasáž, kde je na malém prostoru mnoho různých restaurací se spoustou dobrého jídla. Doporučuju kuřecí satay, grilované maso na špejli s arašídovou omáčkou – mňam! Dá se sníst buď na místě nebo si ho vzít s sebou a přemístit se na zešikmenou travnatou plochu na druhém konci parku, kde je hezký výhled na město a lidi tam k večeru pouští draky. Při první návštěvě jsme nic jiného nestihli. Při druhé jsme si lebedili v zahradě Supertree Grove s řadou umělých stromů porostlých opravdovými popínavými rostlinami a orchidejemi. Po setmění se stromy rozzáří ve dvou světelných show – 7.45pm a 8.45pm s hudebním doprovodem. My jsme si užili hudbu z Hvězdných válek – koukněte na video. Moc nás bavil i chodník OCBC Skyway spojující dva nejvyšší stromy, na který jsme šli už po setmění. Působí chatrně, ale dá se projet i s kočárkem. A jo, dá se to i když nemiluje výšky. :)
Procházka kolem Marina Bay Sands, Apple Store na vodě
Rekultivované prostranství před hotelem, co vypadá jako loď a je dominantou Singapuru, je naše oblíbená procházka z několika důvodů: čisto, prostorno, po západu slunce vás konečně!!! ovane trochu vzduchu od vody. Dost lidí u ní pořádá pikniky. Vyloží se s jídlem a pitím na schody a sledují dvě světlené show s tryskajícími fontánami. Strašně moc se nám líbí cesta přes vodu do obchodu Apple, který zvenku vypadá jako obrovská skleněná koule stojící na vodě. Architektonická a designová nádhera! V obchodě je prostor s velkými dřevěnými krychlemi, které slouží nejspíš jako židličky, ale moje děti si je vzaly jako hračky a vybudovaly z nich prolézačky a malý hrad. V Apple Storu mě hodně mrzelo, že nejsme v Singapuru déle. Mají slibně vypadají fotografické a jiné workshopy zdarma, na které mohou děti už snad od pěti let. A ještě jedna poznámka: když v Apple Storu sjedete po eskalátoru o patro níž, pod vodou projdete do nákupního centra přiléhajícího k hotelu Marina Bay Sands.
Hawker stalls a nejlepší jídlo
Rychlé, na singapurské poměry laciné, naprosto výborné jídlo je v Singapuru právě ve stravovacích pasážích. Kromě té v Gardens By The Bay mě nadchla starosvětská pasáž La Pau Sat a Market Street, kde jsem měla nejlepší nudle char kway teow ve svém životě. Jméno restaurace jsem si při gastro orgasmu samozřejmě nevyfotila ani nezapsala, ale jestli tam půjdete, je to tam, kde je – právem – ta nejdelší fronta a kde paní, co nudle smaží, vypadá, že každou chvíli oslaví stovku.
Noční Zoo
Pro nás všechny první noční safari v životě, a tak úchvatné, že každé další už nejspíš bude zklamání. Dokonale vymyšlené, zorganizované, bez problémů zvládnuté, to je něco, co z Malajsie neznáme. :) Hodně zvířat je aktivních především v noci. V první části nás po zoo zhruba tři čtvrtě hodiny vozil malý autobus. Areál je velmi decentně osvětlený, takže zvířata jsou krásně vidět. Zároveň ale skoro nevidíte zábrany, které vás od nich dělí, čímž pádem si člověk často připadá jako při pojížďce v divočině. Po autobusové prohlídce se dá navíc vyrazit na čtyři trasy pěšky. Doporučuju všemi prsty, co mám, kombinaci obojího. Byli jsme okouzlení všichni, děti i dospělí.
Botanická zahrada
Singapur se snaží budovat parky a zelené plochy. Fantasticky se mu to podařilo hlavně u Botanické zahrady, která je zapsaná i na seznamu UNESCO. Takhle: měli jsme na zahradu asi dvě hodiny a je to zatraceně málo. Ty si vyhraďte jenom na "Národní orchidejovou zahradu", která je součástí botanické. Málo platné: stojí to všechno dost peněz, ale je to na tom vidět a stojí to za to.
China Town
Čínskou čtvrť máme i v KL, ale budu se opakovat: singapurský China Town je čistější, upravenější, zorganizovanější, zajímavější. Číňané tvoří v Singapuru už dlouho většinu obyvatel a China Town je takové kulturní centrum na ulici – nebo aspoň já ho tak vnímám. Až pojedu do Singapuru příště, mám v plánu zabookovat si přes Airbnb Experiences
privátní túru s Jasmine, která v China Townu vyrostla, než se přestěhovala do singapurského veřejného bydlení.
Singapurské veřejné bydlení
Tohle byl totiž můj vrchol první singapurské návštěvy, z něhož jsem potom napsala i
tento dopis pro Respekt. Ráda cestuju bez cestovky a na vlastní pěst, zároveň mám často pocit, že přečíst si knižního průvodce mi prostě nestačí – nezajímá mě výčet čínských chrámů v jedné ulici ani přesný rok, kdy byl který chrám postavený. Mám ale ráda historický kontext a nějaký konkrétní lidský příběh, na němž se dá ukázat. A ten mi průvodce prostě nenabídne. Proto mě poslední dobou baví
Airbnb Experience, kde si můžu objednat zajímavou privátní túru s místním člověkem a dozvědět se ideálně něco pro danou zemi velmi typického, o čem ale v průvodci třeba není ani zmínka. O singapurském veřejném bydlení jsem před návštěvou Singapuru věděla jen to, že existuje. Zabookovala jsem si ho ze zvědavosti a neočekávala jsem popravdě nic moc. Po
túře s Jasmine jsem měla pocit, že jsem do Singapuru pronikla jako kdybych v něm chvilku žila, tak moc jsem se dozvěděla. Mám v plánu si to brzy zopakovat u China Townu. :)
Za spoustu vhledů do této zajímavé země děkuju taky Evě, která mě vybavila tipy na nesmírně zajímavé čtení. Házím ho sem, ať to máte pěkně kompletní:
Lee Kuan Yew považovaný za "otce Singapuru" napsal mnoho knih. V této předkládá svůj pohled na svět a na to, jak by mohl vypadat za dvacet let, rozebírá různé modely fungování společnosti a obyvatel.
Spojené státy a Singapur spojuje těsná ekonomická spolupráce. Co ale ví Singapuřané o USA? Sborník esejů nabízí vzhled do různých aspektů USA od způsobu vládnutí po pochopení kulturních nedorozumění.
Po politice odlehčená věc, román z komunity expatů odehrávající se hlavně kolem mezinárodních škol v Singapuru. Prostředí neustálého stěhování, začátku a balení, měnění škol, střídání jazyků a jistého snobismu. Znám velmi dobře i z Malajsie, ale v Singapuru je to jako se vším tak krát tisíc. :)
Papírové knížky jsou k dostání například v japonském knihkupectví Kinokuniya. V Singapuru je největší pobočka na Orchard Road, ale nenapíšu vám k ní nic bližšího, než že je stále neodškrtnutá na mém to-visit listu. A s ní mnoho dalších věcí. Což je mnoho důvodů se do Singapuru zase vrátit.
Diky Jani, ze jsem diky Vam mohla ochutnat dalsi kousek sveta :)
OdpovědětVymazatJá děkuju! :) A mávám z Kuala Lumpur!
Vymazat