Jak moje korejská sousedka omládla o dva roky

Benjamín má v domě, kde bydlíme, korejského kamaráda Paula. Rodina už je v Malajsii docela dlouho, myslím, že klidně tři čtyři roky, podobně jako my. Vždycky jsem věděla, že Paul je starší než Benjamín, ale nikdy jsem nedokázala odhadnout, kolik mu je let. To mimochodem nedokážu u nikoho z jejich čtyřčlenné rodiny. 

Jednou, už je to vlastně docela dlouho, jsem se Paula na rovinu zeptala a on mi odpověděl: "Ve škole a tady v Malajsii devět, v Koreji jedenáct." Takhle jsem se dozvěděla o korejském věku, který jsem do té doby neznala. Základní rozdíl mezi naším věkem a korejským spočívá v okamžiku narození. Když se dítě narodí u nás, je mu "nula" let a první rok se mu přičítá až za 365 dní, když slaví první narozeniny. Každé narozeniny pak znamejí plus jeden rok. V Koreji to ale bývalo jinak. Když se narodil Paul, byl mu jeden rok už v okamžiku narození. Do délky jeho života se totiž započítala i doba, kdy byl u matky v břiše – a ta se zaokrouhlovala nahoru na celý rok. Údajně to tak bývalo i v dalších zemích jihovýchodní Asie, kterým dominovala čínská tradice. Paul měl tedy v den narození už jeden rok. Další se mu pak přičetl nikoli v den narozenin, ale na Nový rok. Dřív na nový lunární rok, později na Nový rok podle gregoriánského kalendáře. Tedy jeden rok plus se přičetl vždycky 1.ledna. 

V korejském systému to znamenalo, že když se dítě narodilo třeba 31. prosince, mělo jeden rok. Hned další den se mu přitom přičetl rok další, takže se z dvoudenního miminka stalo dvouleté. Paul jakožto dítě v mezinárodním prostředí věděl, že by korejský věk lidi mátl, a tak uváděl oba. Chtěla jsem o tom jako o zajímavosti napsat už hodně dávno. Než jsem se k tomu dostala, korejská vláda loni v létě korejský věk zrušila – proto ten minulý čas v předchozích odstavcích. 

Krátce před Vánocemi přišel Paul k nám domů hrát si za Benjamínem. Vysvětloval mi, že jde jen na chvíli, protože jeho maminka slaví narozeniny. Zeptala jsem se kolik a smála jsem se, když mi říkal, že vlastně neví, jestli budou slavit 49, 50 nebo 51 protože teď je to celé takové "confusing". Do loňska rodina slavila podle tradičního počítání, ale teď by už vlastně neměla. 

Pár dní nato jsem Paulovu maminku potkala na recepci našeho domu. Gratulovala jsem jí k narozeninám, a přestože nemluví moc anglicky, snažila jsem se jí zprostředkovat tuhle vtipnou historku. Usmála se a řekla, že vládní nařízení přišlo v nejlepší možnou chvíli, takže jí může být znovu 49, pak znovu 50 a vůbec, bude po zbytek života o dva roky mladší, což je ten nejlepší dárek k narozeninám. 

Moc se mi to líbilo a říkala jsem si, že vám o tom musím napsat, přestože žádnou velkou pointu to nemá. Prostě zajímavá historka, která mě pobavila a zase donutila víc pootevřít evropské oči, které často vidí hrozně omezeně. 

Mimochodem, tady je kalkulačka, díky které si můžete spočítat svůj korejský věk.