Jak se rozepsat, ať píšete cokoliv?

14.11.25

Letos jsem v rámci prezentace Českých cizinek hodně jezdila po knihovnách a na několika školních seminářích jsem mluvila o psaní. Obsah mého povídání se vždycky trochu liší, ale otázky po prezentacích bývají podobné. Jedna z nejčastějších je, jak se rozepsat, když chce člověk psát – cokoliv – ale děsí ho bílá stránka sešitu, Wordu nebo Google Dokumentu.

Existuje na to spousta kreativních cvičení. Já ale skoro vždycky zmiňuju jedno jediné, které mám sama vyzkoušené, připadá mi užitečné a opravdu funguje – a osvědčilo se i na všech školních seminářích.

Jmenuje se "ranní stránky". Poprvé je popsala Julia Cameron v populární knize Umělcova cesta, kterou vytvořila jako manuál k překonání tvůrčích bloků. Na mě byla před pár lety kniha trochu alternativní, abych ji přečetla celou, ale tohle cvičení je skvělé. Nejde v něm o zdokonalování slohu, ale o to dostat se – jak říká Cameron – "na druhou stranu": pryč od strachu, negativity, nálad a vnitřního kritika. Ranní stránky nejsou jen pro spisovatele. Ve škole se ukázaly jako výborné rozepisovací cvičení třeba i před slohovkou nebo maturitní prací.

Název napovídá, že by se měly psát ráno, ale není to nutné. Sama píšu nepravidelně a často do počítače, a také to funguje. Důležitý je princip: když si sednete nad prázdnou stránku, máte skoro vždy pocit, že nevíte, o čem psát. Cameron radí psát cokoliv, co vám běží hlavou. Klidně: "Ach bože, zase jsem si myslela, že bych mohla být spisovatelka a teď nestvořím ani první řádek…“ anebo "Na stole jsou hrnky od snídaně, v lednici nic není, co budu vařit…" Když nevíte, co psát, pište o tom, že nevíte, co psát – dokud se v hlavě nevynoří něco dalšího.

Podle Julie Cameron je ideální napsat alespoň tři stránky. Možná se to zdá moc, ale většinou zjistíte, že to jde čím dál lépe. Pointa je, že vždycky něco napíšete, protože máte v hlavě myšlenky, které lze mechanicky převést na papír. Taky pokaždé něco vidíte, cítíte... co můžete zaznamenat. O výsledek vůbec nejde. Nezáleží na tom, o čem píšete, jestli je to zajímavé nebo nudné. Ranní stránky nejsou určené k tomu, aby je někdo četl – ideálně ani vy sami ne. Jejich smyslem je zbavit se vnitřního kritika a zjistit, že každý dokáže něco napsat.

Julia Cameron píše, že díky ranním stránkám objevila svou vnitřní sílu a změnily jí život. To se mi nestalo. (Bohužel? Naštěstí? – Nevím.) Ale že vás ranní stránky spolehlivě rozepíšou – to potvrdit můžu.