OKAMŽIK RADOSTI: "Mami, to dáš!" aneb nová fáze rodičovství
O letošních vánočních svátcích se ale situace obrátila.
Na druhý svátek vánoční jsme byli v aquaparku, když Benjamín navrhl, abychom si dali plavecké závody. Start měl být z odrazového můstku, protože je na to zvyklý ze svého závodního plavání. Nevím, jestli jste na tom můstku někdy stáli… já asi ano, ale v tomhle středním věku, s fobií z výšek vyšších než dva schody a z neprozkoumaných hloubek, asi poprvé.
Nedovedla jsem si ale představit, že bych Benjamínovi na Vánoce nesplnila přání. A že bych se tím, že neskočím, udělala starší, než na kolik se cítím. A pak z toho byla akorát rozmrzelá.
A tak jsem se na ten můstek postavila. S plánem předstírat statečnost, odvahu a vtipkovat a… jenže jsem zamrzla. Nohy se mi klepaly. Do háje, co tady dělám. Mohla jsem být v klidu v sauně a místo toho se snažím předstírat, že stačím devítiletému klukovi. Hlava vytvářela děsivé scénáře – když na první dobrou nevidím označení hloubky, jak si můžu být jistá, že je tam dost vody a že si po dopadu na dno neprorazím lebku?
Benjamín viděl, že se bojím. A začal mi dávat pocit bezpečí a podpory: "To dáš, mami. Není to zase tak vysoko. Plavat umíš."
Což je mimochodem hodně zvláštní pocit – být v pozici vynervovaného chudáka, kterého je potřeba uklidňovat. Každopádně to fungovalo. Ledové kostky v mém žaludku, hlavě a všude po těle pomaličku tály.
Neroztály sice úplně, ale dala jsem to. Skočila jsem do vody z odrazového můstku.
"Skvělé. Já jsem se bál, že to bude placák, ale byla to skoro šipka. Dala jsi to dobře," řeklo moje dítě.
Ale dala jsem nejen ten skok.
Večer v posteli mi došlo, že jsem dala hlavně postup do další fáze rodičovství. Fáze, kdy ne já jemu, ale moje dítě mi dává pocit bezpečí, podpory a ujištění, že zvládnu i něco, na co si sama nevěřím. Snad to nebyl jen ojedinělý záchvěv a podobné podpory bude přibývat. Hodila by se mi totiž i v mnoha jiných situacích, kdy bych kus statečnosti – klidně i nafingované – potřebovala ještě víc než nad vodní hladinou.


To je milacek...Jani, urcite bude takych momentu pribyvat, jenom si je musis dovolit prijmout(ja vim, tezke...)!
OdpovědětVymazatJa treba na rovinu rikam, ze V. mi nekolik super veci naucil, jestě kdyz vubec neumel cist(a mozna prave proto:-o!!
Mejte se (vsichni) krasne, posilam(e:-) pusu,
Luca