07.07.25

OKAMŽIK RADOSTI: Obnovila jsem newsletter!

Stala se mi nedávno taková věc. Vyzvedávala jsem si v Brně balíček od PPL v prodejně barvy, laky. Nahlásila jsem identifikační číslo, PIN zásilky, načež se paní prodavačce na displeji telefonu objevilo moje jméno. "To jste vy? Ta spisovatelka, co píše sloupek v Glancu? Čtu ho kvůli vám vždycky od konce, mám vás moc ráda," vyhrkla dojatě a pak mě spontánně objala.
01.07.25

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #77: Červen 2025

Před chvílí jsem si říkala, že jsem snad většinu června strávila pohledem do kalendáře s obavami, co je tam na zítra, co zase bude potřeba naplánovat, připravit, nakoupit, nachystat, upéct... Ale jakkoliv toho fakt bylo hodně, když se poctivě podívám do poznámek, stihla jsem i jiné věci. A taky běhat, poslouchat číst a vybrat vám, co si myslím, že stojí za to, abyste na to koukli i vy. Tady to je. 

25.06.25

POCITOVKA: Rok v Česku

Máte taky během roku takové osobní momenty, kdy si řeknete: "To už je rok? To přece není možný." Nemyslím teď ty klasické – vysvědčení, Vánoce, narozeniny – ale nenápadné připomínky plynutí času, třeba když jste na koupališti, kde je všechno jako loni, včetně plavčíka. Dokonce si rozložíte deku na stejném místě, mažete se opalovacím krémem téže značky... Je fakt možné, že tohle se naposledy odehrálo před rokem? Opravdu UŽ před dvanácti měsíci?!
25.06.25

OKAMŽIK RADOSTI: Je tohle nejlepší fáze mateřství?



Tohle je fotka z koncertu Imagine Dragons, na které jsme byli s Benjamínem trochu nečekaně v polovině června. Tedy přesně v tom období, kdy jsem zrovna měla pocit, že bych si od mateřství potřebovala dát chvíli pauzu. K velkým každodenním otázkám alá "Nechci toho po nich moc?" a "Dávám jim dost všeho?", banalitám typu úkoly, návštěvy doktorky, koordinace kroužků, shánění bot a neustálé řešení emocionálních kolotočů totiž přibyly ještě závěrečná setkání všeho druhu, na které by se kromě účasti rodiče hodilo i drobné či větší občerstvení... Znáte to. A bylo toho prostě nějak hodně. 

06.06.25

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #76: KVĚTEN 2025

Květen byl měsíc, kdy jsme ztratili člena rodiny, což mě zase přimělo k dlouhatánskému uvažování a debatování o tom, jak žít a prožít dobrý život a jak si ho užít, i když se zrovna zdá, že to nejde. Já to dělala dobrými podcasty, hezkými knížkami, bytím v Praze a na Světě knihy, trávením času psaním, s dětmi, v kuchyni, vrátila jsem se k filmům a něco z toho všeho vám předávám. Životní těžkosti tím nezmizí, ale kde jsou radosti, tam je pravděpodobnost, že se člověk aspoň někdy nebude cítit tak rozbolavěle.