VÝPISKY Z KNIH

Tyto pasáže mě zaujaly v knihách a v časopisech, které čtu a blog je ideální místo, kde je mít všechny pěkně pohromadě.

Všichni toužíme po přijetí, proto nám na tom, jak nás druzí vidí, tolik záleží. A to je další důležitý úhled pohledu. Ten, ze kterého nás vidí ostatní. Jenže ani ten není objektivní. Ty mě sice nějak vnímáš a máš ze mne nějaký pocit. Jiný člověk mě zase, třeba i ve stejné situaci, může vnímat a hodnotit úplně odlišně, ale ani to nejsem já. Nevidí do mne a ne vždy pozná, když jsem upřímný a kdy ne, co přesně si myslím a co prožívám. To lze jen vycítit nebo časem vypozorovat, ale nikdy to nevíš jistě. Navíc když se někoho ptáme, co si o nás myslí, většinou tu pravdu vůbec slyšet nechceme. Spíš očekáváme, že nám potvrdí náš vlastní názor."
                                                    Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Podle mě totiž lidé, kteří trvají na svých názorech a ze zásady je nemění, milují často víc sami sebe než pravdu. Protože pravda znamená hledání. A pokud se ji snažíš najít, ocitneš se občas ve slepé uličce. Pak ti nezbývá než vycouvat. Někdy se musíš vrátit i hodně daleko. Ona totiž správná cesta nemusí vždy vést jenom dopředu." 
Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Víš, proč má Pán Bůh rád ateisty? Protože ho s ničím neotravují." 
Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Jednoho dne se vydali na cestu muž se synem a s oslíkem. Po chvíli potkali skupinku lidí, a když je míjeli, zaslechli, jak si říkají: "Ti jsou ale hloupí, vedou osla, a ani jeden se na něm nesveze." Muž tedy vysadil syna na oslíka a šli dál. Zanedlouho je míjeli další lidé a ti viděli věc jinak. "Co je to za pořádky, mladý se veze a starý jde pěšky? Taková nevychovanost." Takže syn raději uvolnil místo otci a pokračovali v cestě. Potom potkali další skupinku a ta se zase pohorošovala na bezohledností otce. Jak může nechat toho chudáka malého kluka klopýtat pěšky a sám se vést jako paša? Takže muž vysadil synka k sobě a dál jeli na oslíkovi společně. Samozřejmě potakli další lidi a ti si zase šeptali, jaká je to krutost k ubohému zvířeti. Vždyť pod tíhou bzry klesne a bude po něm. Muž se synem tedy z oslíka slezli a muž si naložil osla na záda. Syn otce podpíral a takto namáhavě putovali dál. Netrvalo dlouho a potkali další lidi. No, a ti se jim vysmáli. "Vy jste ale hlupáci, místo abyste si sedli na osla, tak ho nesete?" To je myslím, dost poučný příběh. Lidi ti moc rádi poradí, co máš dělat. Na každém rohu potkáš specialistku, který ti poradí, jak máš žít."
Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Postelové myšlenky považuju za nejkvalitnější. Vznikají totiž v horizontální poloze, kdy jsou srdce a mozek na stejné úrovni. To znamená, že náš rozum nemá navrch nad našimi city. Zatímco když sedíme nebo stojíme, srdce prohrává. Takže podle mě jsou naše myšlenky správně vyvážené jedině vleže."
Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Možná není pravda, že hendikepovaní, nemocní, slabí a chudí potřebují nás zdravé, silné a bohaté. Co když jsme to my, kdo potřebujeme je? Abychom se také mohli projevit jako lidi. Nepleteme si třeba Boží trest s Božím testem? Není to třeba zkouška, nakolik jsem skutečně člověkem? V těchto situacích mohu přece nejlépe projevit svou lidskost."
Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Bůhvíproč máme tu dětinskou tendenci zbavovat se vlastní zodpovědnosti. Mám na mysli takové názory jako: Mám smůlu na ženské. Nebo: Já měl vždycky smůlu na kamarády ... Copak nám ty životní partnery a kamarády někdo přiděluje? Přece si je vybíráme sami. Tak jakápak smůla? Jakýpak osud? Vždyť jsou to všechno jen důsledky našich chybných rozhodnutí a činů."
Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Někde jsem slyšel dobré vystižení rozdílu mezi nebem a peklem. V pekle prý vaří vynikající polívku, ale protože tam mají strašně dlouhé lžíce, člověku se nikdy nepodaří donést tu dobrotu do úst. No, a v nebi vaří stejně dobře, ale lidi se tam těmi dlouhými lžícemi navzájem krmí. Štěstí je takhle jednoduché.  ... Takže pokud toužíem po štěstí, měli bychom se pouštět především do věcí, které udělají radost druhým. Dělejme pro druhé dobré věci a ono se nám to bude vracet."
Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel

" Nikdy předtím neslyšel nic tak krásného jako její hlas. Mluvila, ale nepřestávala se smát. A když se skutečně zasmála, Oveho napadlo, že právě tak by se určitě smály bublinky šampaňského. Nevěděl, o čem by měl mluvit, aby nevypadal nevzdělaně a hloupě, ale ukázalo se, že to nevadí. Ráda povídala a Ove rád mlčel. Později usoudit, že pokud se o lidech říká, že se vzájemně doplňují, musí to vypadat nějak takhle."
                                        Fredrik Backman, Muž jménem Ove

" Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu," říkávala Sonja. "Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakme, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechy rohy a zkoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnout, když se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemství totiž dělají domov." 
Fredrik Backman, Muž jménem Ove

Reading is one of the main things to do. Reading is everything. Reading makes me feel I've accomplished something, learned something, become a better person. Reading makes me smarter. Reading gives me something to talk about later on. Reading is the unbelievably healthy way my attention deficit disorder medicates itself. Reading is escape, and the opposite of escape, it's a way to make contact with reality after a day of making things up, and it's a way of making contact with someone else's imagination after a day that's all too real. Reading is grist. Reading is bliss."
                                                                                              Nora Ephron, I Feel Bad About My Neck 

Anyway, the point is, I don't know why so much nonsense about age is written - although I can certainly understand that no one really wants to read anything that says aging sucks. We are a generation that has learned to believe we can do something about almost everything. We are active - hell, we are proactive. We are positive thinkers. We have the power. We will take any suggestion seriously. If a pill will help, we will take it. It being in the Zone will help, we will enter the Zone. When we hear about the latest ludicrously expensive face cream that is alleged to turn back the clock, we will go out and buy it even thought we know that the last five face creams we fell for were completely ineffectual. We will do crossword puzzles to ward off Alzheimer's and eat six almonds a day to ward off cancer, we will can ourselves to find whatever can be nipped in the bud. We are in control. Behind the wheel. On the cutting edge. We make lists. We seek out options. We surf the net. But there are some things that are absolutely, definitively, entirely uncontrollable. Death. 
Nora Ephron, I Feel Bad About My Neck


And how about we all agree that we don't need to slap a warning label on the page any time we show form of "alternative" beauty? The "plus - size" label sends an us-ves. - them message: These are the special magical plus - size ladies who are still lovable and beautiful - despite their size. Why create categories for women's bodies? "Plus - size" is a pointless term that implies anything above a certain size is different and wrong.
Amy Schumer, The Girl With The Lowe Back Tattoo


" If I'm going to Australia or Zambia, people tell me how exciting it is, yet if I'm traveling anywhere in the Unites States, they sympathize and say how tiring it must be. In fact, there are many unique satisfactions here. One is that Americans seem to outstrip every nation for hope. Perhaps because so many of us came in flight from something worse, or rose from poverty here, or absorbed the fact and fiction of the "land of opportunity", or just because optimism itself is contagious - whatever the reason, hopefulness is what I miss the most when I'm not here. It's the thing that makes me glad to come home. After all, hope is a form of planning."
Gloria Steinhem, On The Road

"For instance, Americans are supposed to cherish freedom, yet we imprison a bigger percentage of our people than any other country in the world. I talk to students who are graduating in crippling debt, yet don't connect this to state legislatures that are building prisons we don't need instead of schools we do need, and then spending an average of fifty thousand dollars a year per prisoner and way less per student. I love the entrepreneurial spirit of people who start a high - tech company or hot dog stand, but our income and wealth gaps are the biggest in the developed world.
Gloria Steinhem, On The Road

Chuck Palahniuk v Respektu (10/2016)
Používáte Facebook nebo jinou síť a aplikaci? Ne. Mám na to lidi. Strašně to rozptyluje pozornost.
Nejste zvědavý, co to je za formu komunikace? Jen píšu pracovní e-maily. Nezajímá mě to a není to zdravé. Existuje spisovatel s indiánskými kořeny, jmenuje se Sherman Alexie, a ten ostatním autorům říká: První pravidlo je, nikdy si sebe sami negooglujte. Jeho druhé pravidlo je: Teď, když jste si sami sebe vygooglovali, už to nikdy znovu nedělejte. Najdete se jen v různých manipulacích podle toho, jestli vás lidé mají nebo, nemají rádi. Pod kontrolou jejich názorů. K čemu je to dobré vědět? Mně je to jedno.  
                                                                                                              Respekt
Neposlouchej, když dospělí říkají: "Jednou ti to dojde." Nikdy nepochopíš, jaký mají všechny ohromné záhady Života, Vesmíru a vůbec smysl, rozhodně ne v dohledné době, ani jednou ... Tvůj život ale i tak půjde dál - aniž bys "smyslu toho všeho" porozuměl. Smysl se nedá najít, smysl se musí vložit. Pochopíš, že jak budeš dospívat a někým se staneš a vlastně po celý život, budeš také mít možnost obdařit vlastní existenci smyslem. Chápání se vyvíjí a nikdy není u konci." 
                                                                               Robert Fulghum, Poprask v sýrové uličce

What most of us think of when we think of passion is a sudden, all-at-once discovery - that first bite of sole meuniere bringing with the certainty of the years you'll spend in the kitchen ... slipping into the water at your first swim meet and getting out with the foreknowledge that you'll one day be an Olympian ... getting to the end of The Catcher in the Rye and realizing you're destined to be a writer. But a first encounter with what might eventually lead to a lifelong passion is exactly that - just the opening scene in a much longer, less dramatic narrative. To the thirty - something on Reddit with a "fleeting interest in everything" and "no career direction," here's what science has to say: passion for your work is a little bit of discovery, followed by a lot of development, and then a lifetime of keeping. 
Angela Duckworth, GRIT  


" For example, deliberate practice is how Benjamin Franklin described improving his writing. In this autobiography, Franklin describes collection the very best essays in his favorite magazine, the Spectator. He read and reread them, taking notes, and then he hid the originals in a drawer. Next, Franklin rewrote the essays. "Then I compared my Spectator with the original, discovered some of my faults, and corrected them." Like the modern - day experts Ericsson studies, Franklin zeroed in on specific weakness and drilled them relentlessly.
Angela Duckworth, GRIT  


" On one hand, human beings seek pleasure because, by and large, the things that bring us pleasure are those that increase our chances of survival. If our ancestors hadn't craved food and sex, for example, they wouldn't have lived very long or had many offspring. To some extent, all of us are, as Freud put it, driven by the "pleasure principle".
Angela Duckworth, GRIT 


" Three bricklayers are asked: "What are you doing?
The first one says: "I am laying bricks."
The second one says: "I am building a church."
The third one says: "I am building the house of God."
The first bricklayer has a job. The second has a career. The third has a calling.
Angela Duckworth, GRIT 


" In our family, we live by the Hard Thing Rule. It has three parts. The first is that everyone - including Mom and Dad - has to do a hard thing. A hard thing is something that requires daily deliberate pratice. I've told my kids that psychological research is my hard thing, but I also practice yoga. Dad tries to get better and better at being a real estate deleloper and he does the same with running. My oldest daughter, Amanda, has chosen playing the piano as her hard thing. She did ballet for year, but later quit. So did Lucy. This brings me to the second part of the Hard Thing Rule: You can quit. But you can't quit until the season is over, the tuiton payment is up, or some other "natural" stopping point has arrived. You must, at least for the interval to which you've committed yourself, finish whatever you begin. In other words, you can't quit on a day whne your teacher yells at you, or you lose a race, or you have to miss a sleepover because of a recital the next morning. You can't quit on a bad day. And, finally, the Hard Thing Rule states that you get to pick your hard thing. Nobody picks it for you because, after all, it would make no sense to do a hard thing you're not even vaguely interested in. Even the decision to try ballet came after a discussion of various other classes my daughters could have chosen instead.
Angela Duckworth, GRIT