CO MI UDĚLALO RADOST

Před chvílí jsem přišla z naší recepce, kde ochranka právě dozdobila vánoční stromek. Jsou na něm baňky, ale taky vločky a sněhuláci, prostě zima. V Česku mě to nikdy netrklo, vlastně až tady v Malajsii si uvědomuju, jaký je to paradox - Vánoce se slaví různě po světě, v hodně zemích v teple. Přesto je jejich častou součástí zima. V písničkách, v dekoracích, na vánočních přáních ... Připomnělo mi to fejeton, který jsem napsala minulý měsíc pro Glanc a ve kterém se možná poznáte, pokud trávíte Advent někde v teple. K přečtení je tady. 

Už loni jsem měla několik dotazů, jak to děláme s Vánocemi. Jestli u nás chodí Ježíšek nebo Santa, kdy zdobíme stromeček, co jíme. Letos se opakují. Tak jsem si říkala, že ještě než před Štědrým dnem zavřu počítač, poskládám blogovou odpověď, aby si moje vnitřní skoro perfekcionistka mohla odškrtnout aspoň jednu položku z dlouhého seznamu dluhů.  

Včera jsem dopsala rozhovor s Meikem Wikingem pro časopis Moje psychologie, když mi na telefonu pípla zpráva, že naše domácnost, tedy její větší část, je stále v Ankaře a do Malajsie nejspíš nedorazí dřív než v půlce února. Ačkoliv si pravidelně opakuju, že se nenechám rozhodit maličkostmi, které nemůžu ovlivnit, zhroutil se mi svět.