CO MI UDĚLALO RADOST

Máme padesát minut do schůzky na ambasádě, jdeme Benjamínovi vyřídit nový pas. Nechce se mi sedět nikde na chodbě, a tak beru Benjamína za ruku: "Co kdybychom si dali kafe a bagetu?" ptám se a on nadšeně kýve. "Great ideal, mama!" Což mě všichni spolehlivě rozesměje.  

Minulý týden, pár dnů před odletem zpátky do Spojených států, se mi stala zvláštní věc. Byli jsme na skok v Praze, zrovna když mi přišlo oznámení, že mám na Zličíně, kde jsem dřív bydlela, nevyzvednutý dopis. Tak jsem se po letech ocitla u přepážky na malé zličínské poště a o pár minut později taky ve vedlejších potravinách, protože se ukázalo, že B. má hroznou žízeň.