CO MI UDĚLALO RADOST

Tak už jen týden. 7 dní!

Nebýt toho velkého fialového kufru, co mám teď uprostřed obýváku, přišlo by mi, že letíme do Česka na prázdniny jako dva předchozí roky. Ale ten kufr mě vyvádí z omylu, protože právě teď na něm leží trenčkot a taky plné boty, dvě z mnoha věcí, které jsem nepotřebovala čtyři roky. Nemohla bych je ještě na dalších pár let vrátit do místnosti pro chůvu, ze které jsme udělali sklad? Ten kufr ve mně vůbec vzbuzuje dvojí emoce: od dneška za týden bude on a věci v něm jediný "domov", který budu mít. Mělo by mě trápit, že v jednačtyřiceti nic nemám, nebo bych se měla cítit vnitřně osvobozená, jaká jsem minimalistka a můžu se teoreticky vrhnout kamkoliv? - Nevím.