Minulý týden jsem byla nechat opravit mixér. Když jsem podepsala fakturu, paní v opravně se na mě podívala a řekla: "Vy máte takový… velmi rovný podpis."
Dubaj ještě jednou a naposled. Původně jsem si myslela, že si je sem tento přehled napíšu nejen sama pro sebe, ale že by možná mohl posloužit i jako inspirace vám, kteří do Dubaje jednou pojedete. Tak třeba jednou... Doufejme.
Tak - a jsem zase zpátky v Brně. Mám pocit, že jsme nebyli pryč dvanáct dní, ale aspoň měsíc, kolik jsme toho ve Spojených arabských emirátech viděli. A taky ten návrat do jara, ve kterém je patnáct stupňů - to se přece nemohlo zlomit za necelé dva týdny!
V polovině minulého týdne jsme se vrátili z jarních prázdnin v Dubaji. V sobotu ráno zaútočila americko-izraelská koalice na Írán, který odpověděl sérií odvetných útoků po celém regionu. Vedle Izraele se terčem staly také země jako Katar, Bahrajn nebo Spojené arabské emiráty, kde jsou nyní kvůli zrušeným letům uvěznění tisíce lidi. Stejnému scénáři jsme unikli o hodiny.
Do únorového čísla časopisu Glanc jsem psala fejeton o tom, jak jsem se tak dlouho pohoršovala, až se mi to vrátilo. Jedno jediné písmenko. A bylo po morální převaze. Tady to máte.
Loni jsem sem psala, že čím budou děti větší, tím víc budu chránit jejich soukromí. A chci to dodržet. Benjamínovy narozeniny si ale přece jen půjčím jako malou osobní reflexi mateřství.