LONGREAD: "Dětská kniha. Tak to jsi měla hned, ne?"

Ráda bych ještě dneska psala o psaní. Konkrétně o tom, co to v mém případě znamenalo napsat a vydat dětskou knihu. Že to opravdu nebylo hotové "hned". A proč.

Kým jsem?

Mám v knihkupectvích Tramvajáka, novou knihu pro děti. Jezdím na besedy po celé republice s knihou České cizinky, o které mluvím jako o beletrizovaném dokumentu. A čtu na nich ještě z jiné svojí knihy, autofikčního deníku Moje bejby Amerika. "Jak vás mám vlastně představit?" ptala se mě nedávno organizátorka jedné z besed. Autorka jí znělo hrozně genericky – autorek dneska je! Neměla bych něco... specifičtějšího?

Vychází "TRAMVAJÁK", knížka pro děti, která bude bavit číst i rodiče

Z tiskárny vyjede směrem do knihkupectví po celém Česku už tento týden. Chtělo se mi napsat, že nechápu a nemám slov, ale to je hloupost, protože čtete tento text a není krátký. 

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #87: DUBEN 2026

V dubnu byl můj kalendář plný narozenin, závodů a seznamů, co chci stihnout do léta. A nabité a zábavné to bylo i ve čtečce, sluchátkách a v počítači. Tady je, co si myslím, že byste nechtěli - a neměli - minout.

Z PSANÍ ODJINUD #39: Kouzlo malosti

Bydlíte v Brně nebo v jiném menším městě? Tady je něco o tom, v čem je maloměšťáctví fajn - třeba v tom, že ačkoliv se to nezdá, máme tu čas. A ve srovnání s některými velkoměsty i jiné výhody, které se konkrétně v případně tohoto fejetonu pro časopis Glanc ukázaly hned pár hodin po uzávěrce.

Oliver má 6!

Oliverovi je dneska šest.

A já mám dilema: když jsem o Benjamínovi v tomhle věku tady na blogu ještě psala, ale poslední rok říkám, že o dětech už tolik psát nechci - mám, nebo nemám dát narozeninový článek i mladšímu synovi?

Můj narozeninový dárek: Deník jednoho roku

Jak mě trápí ten rychle ubíhající čas a pocit, že každý den trvá sotva hodinu, rozhodla jsem se, že si ho následující rok trochu prodloužím. Kromě blogu si budu psát i deník.

43

Dneska mám narozeniny.

Je to pět let, co jsem seděla v tělocvičně mezinárodní školy v Kuala Lumpur s kamarádkou Italkou, když mě pozvala na svoje narozeniny a oznámila, že jí bude 43. Mně bylo 38 a říkala jsem si, že za pět let to bude strašné, protože tohle číslo nejen že je už pár let po čtyřicítce, ale začíná se nebezpečně přibližovat její půlce, a to je, jak by řekl můj táta, "skoro padesátka".