OKAMŽIK RADOSTI: Ta úleva, když se vám zavřou všechna okna v počítači

V prohlížeči tohoto počítače jsem ještě včera měla otevřených pětadvacet, možná pětatřicet oken, kterým jsem jednou - až bude čas - měla v plánu věnovat pozornost: poslechnout si je, přečíst, udělat si z nich výpisky. Kdybych tenhle příspěvek psala o pár dní později, už by jich možná bylo čtyřicet.

POSLECHNĚTE SI: Dopravní podcast o knize "Tramvaják"

Už jsem tady několikrát psala, že jestli v něčem pravidelně selhávám, je to můj vlastní marketing. Dneska mi tak opět došlo, že jsem vám, kdo nejste na Facebooku nebo Instagramu, nedala vědět, že jsem byla hostem Dopravního podcastu, kde jsem mluvila o knize "Tramvaják". Točili jsme na dálku na trase Praha - Brno, sice jen zvuk, ale já byla opět ohromená, v jaké době žijeme - že stačí jedno kliknutí na počítači položeném jídelním stole a jsem v podcastovém studiu. Jak to dopadlo jsem se zatím neodvážila poslechnout, tak třeba mě předběhnete. 

Z PSANÍ ODJINUD #40: Sliby chyby

Potkávám se teď s hodně lidmi, co žijí mimo Česko, v Česku na prázdninách. Řešíme spolu všechno možné včetně samozřejmě toho, jaký je náš domov a život v něm. Vychází z toho zatím tohle: příjemný, ale komplikovaný, hlavně v drobnostech. Vzpomněla jsem si díky tomu, že jsem sem  nedala poslední fejeton z Glancu, v němž jsem se snažila přesně tohle pojmenovat. Tak napravuju. 

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #89: ČERVEN 2026

V mém červnu byly velké strachy (naštěstí všechno dobrý - choďte ne prevenci!) a pak velká zábava: čas na psaní, přátelé, co přijeli z ciziny, hodně jahod, hody, hodně slunce, hodně hezkých obloh, akcí ve škole a školce, opékání buřtů, vtipných smsek, hodně fotbalu, běhání a celkově pocitu, že žiju. K tomu jsem přečetla a slyšela pár dobrých věcí a ty nejlepší dávám jako obvykle sem. 

OKAMŽIK RADOSTI: Velký prázdninový příběh na malém vesnickém koupališti

Byly roky, kdy jsem v létě netoužila po ničem jiném než balit kufr a někam odjet. Zažít o prázdninách NĚCO. Nějaký velký zážitek nebo příběh.

POCITOVKA: 2 roky v Česku

"Můžeš prosím tě někomu, kdo se nehnul a nehne z tohoto místa vysvětlit, jak se to stane, že dokážeš začít každý tři, čtyři roky někde jinde? Tobě není smutno? Tobě se nestejská? Ty neřešíš tyhle věci jako kořeny, barák? To sis tak v životě plánovala, že chceš pryč, chvíli nebudeš doma a teď zas jo?" ptal se mě v sobotu na dětské narozeninové oslavě jeden muž, když jsem tam zmínila, že je to právě dva roky, co jsme v Česku. 

OKAMŽIK RADOSTI: Chvála Nivee

Jak tady pořád slibuju, že sem budu psát i maličkosti, a málokdy to udělám, dneska to konečně dělám. Nedávno jsem psala o malých věcech, které mi změnilo mateřství. Jedna z nich byla, že od porodu Benjamína nesnesu žádné vůně a deset let! jsem si nekoupila žádný parfém. Změnilo se to včera, kdy jsem si z DM drogerie donesla domů toaletku od Nivey. Do středy jsem netušila, že existuje – než jsem ji náhodou uviděla u jedné ženy na Instagramu. Byla jsem z ní tak nadšená, že jsem se včera navoněla dokonce na spaní.

Co předám svým dětem?

Před pár dny na mě na LinkedInu vyskočil příspěvek o investování a zajišťování budoucnosti dětem. Rodiče se tam, jak to na téhle síti bývá, předháněli ve strategiích, investičních portfoliích, částkách (je otázka, jestli ty 4 miliony budou v roce 2035 v Praze stačit aspoň na garáž, napsal trefně kdosi) a počtu nakoupených bytů.