Březnem jsem se doslova propsala (jestli to k něčemu bude zatím nevím), a tím pádem jsem o dost méně četla, méně běhala, takže méně poslouchala... a tak dále. Ale něco jsem stihla, vlastně dost, když se na to dívám, protože - to jsem vám na besedách myslím ještě neřekla - úvodní věty hodně lidí píše jako poslední a já jsem jeden z nich. :) Tady to je.
Je jednoduché zamilovat se do… každého místa, kde jste na čas a neřešíte tam všednodenní život. Obzvlášť když se jmenuje Paříž. Otázka je: vydrželo by mi to? O lednové návštěvě Francie jsem napsala pravidelný fejeton do časopisu Glanc. Tady je.
Minulý týden jsem byla nechat opravit mixér. Když jsem podepsala fakturu, paní v opravně se na mě podívala a řekla: "Vy máte takový… velmi rovný podpis."
Dubaj ještě jednou a naposled. Původně jsem si myslela, že si je sem tento přehled napíšu nejen sama pro sebe, ale že by možná mohl posloužit i jako inspirace vám, kteří do Dubaje jednou pojedete. Tak třeba jednou... Doufejme.
Tak - a jsem zase zpátky v Brně. Mám pocit, že jsme nebyli pryč dvanáct dní, ale aspoň měsíc, kolik jsme toho ve Spojených arabských emirátech viděli. A taky ten návrat do jara, ve kterém je patnáct stupňů - to se přece nemohlo zlomit za necelé dva týdny!