16.01.15

Šest radostí, které mi dělá létání

Každý občas z různých důvodů zažíváme něco, co nemáme rádi. U mě je to létání. Už jsem tady o něm několikrát psala. Jak velký fanoušek létání jsem na zemi, kdy nikam nemusím, tak mimořádně nepříjemné je mi pobývat ve výšce deset kilometrů nad zemí. Víc než muset na něco nebo někoho čekat nebo lečo k obědu.
A to už je co říct! Přestože bych si nikdy nemyslela, že na pobytu ve vzduchu se dá najít něco příjemného a potěšujícího, právě to se včera stalo. Na téměř desetihodinovém letu z Prahy do Washingtonu (s přestupem v Londýně) jsem objevila tyhle radosti:

  • moment, kdy se letadlo z mraků vyhoupne do výšky, kde je pořád hezky a slunečno

  • že jsem právě dostala deset hodin času na nerušené čtení

  • že díky tomu, že z tohoto prostoru nikam nemůžu, vlastně nic nemusím

  • že mě čekají minimálně tři jídla naservírovaná až pod nos, pro které a po kterých nemusím hnout ani prstem

  • okamžik, kdy se modlím: „Panebože, jestli zařídíš, že přestanou tyhle turbulence a já se konečně odvážím jít vyčurat, už po tobě nebudu nikdy nic chtít“ a ony fakt přestanou a já můžu na toaletu a taky si umýt ruce, na kterých mám otištěný text první strany Daily Mail, jak se mi strachem potily a já se jich křečovitě držela (novin!!! v deseti kilometrech!!!)

  • vteřina, kdy se kola dotknou přistávací dráhy a já zhluboka vydechnu, že tentokrát nespadneme …
… a směju se sama sobě, proč mi to létání přijde tak nepříjemné a tak moc se bojím, když je to vlastně radostný zážitek. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat