14.07.15

"5 RADOSTÍ" ve Washingtonu D.C.

Já samozřejmě vím, že existuje Lonely Planet a Trip Advisor. Také si první kupuju a na druhý klikám, kdykoliv někam jedu nebo plánujeme nějaký výlet. Poslední dobou jsem se ale přistihla, že často hledám, jestli v místě, kam se chystáme, náhodou nežije nebo nežil někdo z našich známých.
Ideálně někdo, koho bychom se mohli zeptat, co jsou jeho nejlepší zážitky z toho místa. Kde měl největší postel? Kde nejlepší kafe? Na co náhodou narazil a Lonely Planet ani Trip Advisor o tom ještě nevědí? Dělá mi radost cestování, které je založené na doporučení jiných. Minimálně proto, že jim pak můžu napsat něco jako: „Jeffe! Sedíme v pizzerii Hladová liška. A seriously, je to ta nejlepší pizza na světě. Tisíceré díky!“

Jelikož sama e-mailů s podobnými dotazy taky dost dostávám, včera mě napadlo, že by vlastně nebylo špatné udělat z toho rubriku na blog. Takový seznam TOP 5 věcí, které je dobré vidět a ochutnat v různých místech světa. Jsou to takové moje srdcovky, protože o čem tady budu psát, to všechno jsem vyzkoušela. Nemusí se vám líbit, ale když budou, budu mít radost, že jsem vám udělala radost. A pokud se vám líbit budou, tak mi dejte vědět.

Tady je první pětka z Washingtonu D.C.


Od chvíle, kdy jsem poprvé ochutnala maso z téhle typické texaské restaurace (paradoxně ne v Texasu, ale ve Washingtonu D.C. :)), nechodíme mimo domov na jídlo nikam jinam. Minulou sobotu jsme byli už asi popáté, ale ještě jsme se nedostali k tomu, že bychom ochutnali něco jiného než jejich brisket. Protože tohle uzené je prostě … boží! Je to taková netypická restaurace, protože u vchodu dostanete menu, načež se vydáte na jakýsi trh, kde si vybíráte už z hotového, několika druhů masa a spousty příloh alá Texas. Takže hlavně fazole v různé podobě. No a ty dezerty? Koláč z pekanových ořechů s bourbonem je úplně mega. A nejlepší je na tom všem asi účet. Za večeři pro dva s dezertem a dvěma margaritami zaplatíte kolem čtyřiceti dolarů (bez dýška), což objevit v hlavním městě takovou cenu je jako objevit poklad.



Tohle je sice bar, ale není tak úplně o pití ani o jídle. Z tohoto baru na střeše je totiž nejlepší výhled na Bílý dům v celém D.C. Když máte štěstí, můžete na zahradě vidět i prezidentskou rodinu. Což se jinak vůbec nedá, protože Bílý dům je obehnán plotem, před plotem jsou zátarasy a před zátarasy ještě agenti Secret Service. Takže z ulice si ho ani pořádně nevyfotíte. A vzhledem k tomu, že oficiální prohlídky už se nějaký pátek - údajně z finančních důvodů – nedělají, působí tahle terasa s drinky a výhledem na zahradu plus pomalu až do Oválné pracovny jako zjevení. Jo a taky je odtud fantastický výhled na washingtonský monument. Nejlepší fotky bývají kolem západu slunce. Tohle jsem vyfotila v sobotu po půl deváté večer.



Tohle je právě jeden z těch zážitků, které jako normální turista nikde neobjevíte. Američtí mariňáci mají speciální jednotku (Silent Drill Platoon), která je vycvičená v podstatě jenom k tomu, aby dobře reprezentovala. Její vystoupení je součást zhruba dvouhodinové přehlídky s kapelou, která hraje pro prezidenta a důležité zahraniční hosty v Bílém domě a jinde po světě. "Silent" má v názvu proto, že vojáci cvičí bez pokynů velitele a všechno včetně úchopu pušky dělají tak synchronizovaně, že nebudete chápat, jak se něco takového dá natrénovat. Navíc všichni skoro stejně vypadají. Tak na sedmnáct, ostříhaní na pětimilimetrového ježka … Úplně mi jednoho z nich bylo líto, když mu v začínající bouřce minule uletěla čepice. Velitel mu ji v tichosti přinesl a nasadil zpátky na hlavu. Pro veřejnost vojáci cvičí každý pátek večer v kasárnách Marine Barracks. Počet míst je omezený a zájem obrovský. Lístky jsou zadarmo, ale musíte si je tady dopředu zarezervovat.



Asi nejvíc mě v D.C. nadchnul fakt, že všechna muzea Smitsoniánského institutu jsou úplně zdarma. A že jich je! Já jsem se byla podívat zatím ve dvou. V Muzeu letectví a kosmonautiky hlavně na jeden z vysloužilých raketoplánů a v Národním přírodovědeckém muzeu. V tom je hned několik expozic, ovšem největší fronta je na Diamand Naděje, vystavený na speciálním otáčivém podstavci. Jsou tam i další nádherné kousky a uslyšíte k nim  spoustu vtipných komentářů, hlavně od žen. Třeba jako: „No, nezlobila bych se, kdyby mi Tom takový dal.“ No, já taky ne. A když už tam budete, dobrá je i výstava obrovských dinosauřích koster.


Kdyby psal tento článek můj muž, tohle by sem v životě nedal. Já ale na tenhle trainskoidní snídáňo-oběd beru všechny kamarády, co za mnou přijedou. A všichni se tam náramně baví. Kromě toho, že se tam vždycky dobře najíme. Zpívající transsexuálové můžou znít jako ohraná písnička, ale když vás obsluhují u stolu, nalévají do vás v deset dopoledne mimosu (mix šampaňského a džusu) a pak na baru vystřihnou perfektní Beyoncé (to je ON - na obrázku!), je to prostě … vtipný, nemůžu si pomoct. Kromě toho když tam jdete dvě holky, máte na zbytek dopoledne postaráno o téma konverzace. Kam "ho" jako ukrývají? Jak to, že mají tak hubený nohy, když jsou to chlapi a já takový nemám, kdybych se ucvičila k smrti? A ten kulatej zadek? No prostě: za 30 dolarů to stojí, obzvlášť když jste na výletě a brunch je ve stylu sněz, kolik můžeš.


Takže: Enjoy a have fun! 

Foto:

Hill Country

Zdeněk Rýzner (www.zdeneryzner.com)

www.metroweekly.com

2 komentáře:

  1. Ahoj Jani,
    díky za tipy. Až příště vyrazím do Ameriky (zatím je to ve fázi toužebného plánování v horizontu několika let), určitě některý z nich využiju. :-) Škoda že jsem tyto info neměl když jsem tam byl na podzim 2012. Přesně jak píšeš, není nad osobní doporučení.

    Jinak teda moc chválím za super články, zatím je čtu po chvilkách od nejnovějších směrem ke starším.

    Z jihu Moravy zdraví Petr Komos

    OdpovědětVymazat
  2. Petře, moc děkuju za ohlas! Udělal jsi mi radost, opravdu moc. Až sem pojedeš, určitě dej vědět, ráda pomůžu. :) Zdravím na Moravu.

    OdpovědětVymazat