Příliš krátká mateřská?

Než jsem se přestěhovala do Spojených států, ačkoliv děti zatím nemám, každému jsem tvrdila, že česká mateřská je příšerně dlouhá a až jednou děti mít budu, tři roky doma rozhodně nezůstanu. Vlastně možná ani rok. Vždyť bych se zbláznila! Ženy, co rodily pomalu s laptopem na břiše, pro mě byly největší hrdinky, které jsem jednou toužila napodobit. 

Teď už si to nemyslím a pokud jednou pojedu do porodnice, počítač si balit rozhodně neplánuju. Dokonce musím přiznat, že ve mně poslední dobou začíná hlodat myšlenka, že strávit nějaký čas jenom doma s dítětem nemusí být tak příšerné, jak se mi to vždycky jevilo. Tady ve Spojených státech vlastně taková trochu rebelie, you know … :)

V Americe mateřská dovolená neexistuje. Pracuje se takřka do porodu (naše známá Sara byla v kanceláři ještě dopoledne v den porodu) a doma s dítětem zůstáváte maximálně dvanáct týdnů, někdy o něco málo déle, záleží víceméně na rozhodnutí firmy, případně dobré vůli šéfa, pracovní pozici a dalších věcech. Mimochodem, těch dvanáct týdnů je většinou neplacených.

Když jsem byla minulý týden na dětské oslavě, kde bylo asi pětadvacet maminek, nejdelší doba strávená doma s dítětem byla pět měsíců. Musím říct, že když jsem poslouchala všechny ty příběhy o hledání jeslí, au-pair, slzách při ranním loučení se s tříměsíčním miminkem, jízdách na červenou, aby to z práce stihly domů, než děti půjdou spát nebo o odstříkávání mateřského mléka ve speciálních místnostech k tomu určených ve velkých korporacích a státních institucích, ani trochu jsem americkým ženám nezáviděla. Když jsem se zmínila, jak velká debata panuje v Česku kolem návratů do práce, jak mezi mými kamarádkami je to teď docela trend vracet se dřív než za tři roky, jak roste počet podnikatelek, co chtějí při dítěti vést vlastní firmy, americké matky se na mě dívaly stylem “jako že proč, prosím tě?” Snažila jsem se vysvětlit, že tři roky je opravdu dlouho, spousta žen ztratí kvalifikaci nebo potřebné dovednosti, obvykle taky musí převracet každou korunu. Nemyslím si, že jsem uspěla. Americké matky, tedy aspoň ty z téhle oslavy, pro mě neměly pochopení. Uznaly sice, že tři roky doma je hodně času. Ale zůstat doma dva - proč ne. “Tohle je moje první a poslední dítě, Jano. Je mi čtyřicet jedna let,” řekla mi třeba Jessica. “Chtěla bych si svoji dceru prostě užít, protože tohle už nikdy v životě nezažiju. Práci ano. Chtěla bych si ji vychovat já, ne ji dát au-pair.”

Když jsem se o tom v úterý poté bavila s bývalou českou au-pair tady, řekla mi vlastně něco podobného: “Víš, rády si nalháváme, že to není o čase. Že je to o kvalitě. Jenže já jsem byla na druhé straně. Slyšela jsem děti plakat po mně místo po matce, viděla jsem, za kým chodily, když se jim něco povedlo, nebo naopak, za kým se přišly poradit, když něco provedly nebo jim něco nešlo.” Sevřelo se mi z toho hrdlo. Taky proto, že jsem si uvědomila, jak velkou roli v tomhle coby novinářka sama hraju. Jak často dávám ve svých rozhovorech prostor ženám tvrdícím, že kvalita je to důležité, a kolikrát jsem ho dala … třeba chůvě, co si myslí opak? Upřímně: vlastně nikdy.

Jak jsem americký systém krátkých mateřských dřív obdivovala (dokud jsem tady nežila) a dokonce jsem ho některým kamarádkám v Česku dávala za vzor (“nebuď tak přecitlivělá, podívej se, v Americe jdeš do práce po dvou měsících a nikdo se s tebou nepáře”), během uplynulého roku jsem pro něj totálně ztratila pochopení. Taky jsem si myslela, že když pocházíte z kultury, kde se děti dávají ve třech měsících do jeslí a pravděpodobně jste tam sami vyrostli, nebude vám vadit dát tam svého potomka, protože nic jiného neznáte. Jenže to jsem se tedy dost pletla.

Shodou okolností americká firma Netflix včera vydala prohlášení o nové personální politice, kterou podporuje zdejší rodiče vzít si “první rok po narození dítěte až tolik placeného volna, kolik potřebují.” Když jsem pod článkem na online verzi deníku The Washington Post pročítala komentáře matek, které psaly, že “jejich země se snad opravdu konečně stává vyspělou, kde mít dítě přestává být extrémně drahý trest”, najednou jsem měla pocit, že jim hrozně rozumím.

Dost mě zajímá, jak se tenhle můj pohled vyvine, až budu mít vlastní dítě.

V tom článku byly i jiné zajímavé komentáře, hlavně ze strany mužů. O nich vám napíšu třeba příště.

Mimochodem, ráda bych věděla, jak to vidíte vy. Kolik týdnů, měsíců nebo let je pro vás ideální mateřská? Litovaly jste někdy, že jste ji neměly kratší, delší? Jak se budete rozhodovat, až budete čekat dítě?