05.08.15

Příliš krátká mateřská?

Než jsem se přestěhovala do Spojených států, ačkoliv děti zatím nemám, každému jsem tvrdila, že česká mateřská je příšerně dlouhá a až jednou děti mít budu, tři roky doma rozhodně nezůstanu. Vlastně možná ani rok. Vždyť bych se zbláznila! Ženy, co rodily pomalu s laptopem na břiše, pro mě byly největší hrdinky, které jsem jednou toužila napodobit. 

Teď už si to nemyslím a pokud jednou pojedu do porodnice, počítač si balit rozhodně neplánuju. Dokonce musím přiznat, že ve mně poslední dobou začíná hlodat myšlenka, že strávit nějaký čas jenom doma s dítětem nemusí být tak příšerné, jak se mi to vždycky jevilo. Tady ve Spojených státech vlastně taková trochu rebelie, you know … :)

V Americe mateřská dovolená neexistuje. Pracuje se takřka do porodu (naše známá Sara byla v kanceláři ještě dopoledne v den porodu) a doma s dítětem zůstáváte maximálně dvanáct týdnů, někdy o něco málo déle, záleží víceméně na rozhodnutí firmy, případně dobré vůli šéfa, pracovní pozici a dalších věcech. Mimochodem, těch dvanáct týdnů je většinou neplacených.

Když jsem byla minulý týden na dětské oslavě, kde bylo asi pětadvacet maminek, nejdelší doba strávená doma s dítětem byla pět měsíců. Musím říct, že když jsem poslouchala všechny ty příběhy o hledání jeslí, au-pair, slzách při ranním loučení se s tříměsíčním miminkem, jízdách na červenou, aby to z práce stihly domů, než děti půjdou spát nebo o odstříkávání mateřského mléka ve speciálních místnostech k tomu určených ve velkých korporacích a státních institucích, ani trochu jsem americkým ženám nezáviděla. Když jsem se zmínila, jak velká debata panuje v Česku kolem návratů do práce, jak mezi mými kamarádkami je to teď docela trend vracet se dřív než za tři roky, jak roste počet podnikatelek, co chtějí při dítěti vést vlastní firmy, americké matky se na mě dívaly stylem “jako že proč, prosím tě?” Snažila jsem se vysvětlit, že tři roky je opravdu dlouho, spousta žen ztratí kvalifikaci nebo potřebné dovednosti, obvykle taky musí převracet každou korunu. Nemyslím si, že jsem uspěla. Americké matky, tedy aspoň ty z téhle oslavy, pro mě neměly pochopení. Uznaly sice, že tři roky doma je hodně času. Ale zůstat doma dva - proč ne. “Tohle je moje první a poslední dítě, Jano. Je mi čtyřicet jedna let,” řekla mi třeba Jessica. “Chtěla bych si svoji dceru prostě užít, protože tohle už nikdy v životě nezažiju. Práci ano. Chtěla bych si ji vychovat já, ne ji dát au-pair.”

Když jsem se o tom v úterý poté bavila s bývalou českou au-pair tady, řekla mi vlastně něco podobného: “Víš, rády si nalháváme, že to není o čase. Že je to o kvalitě. Jenže já jsem byla na druhé straně. Slyšela jsem děti plakat po mně místo po matce, viděla jsem, za kým chodily, když se jim něco povedlo, nebo naopak, za kým se přišly poradit, když něco provedly nebo jim něco nešlo.” Sevřelo se mi z toho hrdlo. Taky proto, že jsem si uvědomila, jak velkou roli v tomhle coby novinářka sama hraju. Jak často dávám ve svých rozhovorech prostor ženám tvrdícím, že kvalita je to důležité, a kolikrát jsem ho dala … třeba chůvě, co si myslí opak? Upřímně: vlastně nikdy.

Jak jsem americký systém krátkých mateřských dřív obdivovala (dokud jsem tady nežila) a dokonce jsem ho některým kamarádkám v Česku dávala za vzor (“nebuď tak přecitlivělá, podívej se, v Americe jdeš do práce po dvou měsících a nikdo se s tebou nepáře”), během uplynulého roku jsem pro něj totálně ztratila pochopení. Taky jsem si myslela, že když pocházíte z kultury, kde se děti dávají ve třech měsících do jeslí a pravděpodobně jste tam sami vyrostli, nebude vám vadit dát tam svého potomka, protože nic jiného neznáte. Jenže to jsem se tedy dost pletla.

Shodou okolností americká firma Netflix včera vydala prohlášení o nové personální politice, kterou podporuje zdejší rodiče vzít si “první rok po narození dítěte až tolik placeného volna, kolik potřebují.” Když jsem pod článkem na online verzi deníku The Washington Post pročítala komentáře matek, které psaly, že “jejich země se snad opravdu konečně stává vyspělou, kde mít dítě přestává být extrémně drahý trest”, najednou jsem měla pocit, že jim hrozně rozumím.

Dost mě zajímá, jak se tenhle můj pohled vyvine, až budu mít vlastní dítě.

V tom článku byly i jiné zajímavé komentáře, hlavně ze strany mužů. O nich vám napíšu třeba příště.

Mimochodem, ráda bych věděla, jak to vidíte vy. Kolik týdnů, měsíců nebo let je pro vás ideální mateřská? Litovaly jste někdy, že jste ji neměly kratší, delší? Jak se budete rozhodovat, až budete čekat dítě?

10 komentářů:

  1. Nejen délka mateřské dovolené ale i věk matek v době prvního porodu by si měla spousta žen víc a víc uvědomovat.Věk prvorodiček je u nás kolem třiceti let. I o tom by se mělo v ženských časopisech víc psát! Nestavme se ženy a matky proti přírodě!

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Jano, já děti mám. Dvě. Jsem s nimi doma už skoro 4 roky a jsem za to moc ráda, protože být s nimi a vidět je šťastné si nechci nechat ujít. Ale zároveň pracuju z domova, tvořím, věnuju se i sobě. Myslím, že by každá žena měla mít možnost volby. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Myslim, ze je dulezite najit rovnovahu. Mam 1 dite, do prace jsem se vracela v 1.5, pracovala jsem ale na zivnost, navic jsem mela pocit, ze zrovna muj syn je stastnejsi ve spolecnosti deti, nez se "nudit" doma se mnou. Ted je synovi 7 let, ziji v USA. Ano, ceska materska je luxus! A ( tady budu radikalni) nemam rada zeny, ktere tento luxus planovite zneuzivaji. Dite jsem mela ve 30, pote, co jsem s cistym svedomim prispivala do systemu, ktery mi ten luxus umoznil. Nedavno jsem sedela u ohynku s matkou dvou deti, ktera byla pysna na to, jak rok po vysoke nastoupila do prace ve statni sprave ( pripomenme si, ze i vzdelani mame luxusne zdarma), pak klasicky po roce, kdy pochybuji, ze stihla odvest nejakou kvalitni praci ), sla na materskou na 3 roky, pak s druhym ditetem na dalsi 3, a pak se chlubila, jak vysoudila jeste 5 platu odstupneho a muze byt doma dal. Ano, je to jeden spatny priklad, ale prosim, ten system neni bezedny a pokud do nej nebudeme nejprve neco vkladat, je logicke, ze za par let o tu luxusni materskou, ktera je bez pochyby tim nejlepsim, co mame, prijit. Materska 3 roky ANO, ale prosim, nezneuzivat!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Promin, ale podle tebe clovek nejdriv musi roky pracovat, aby si mohl v klidu s cistym svedomim poridit dite? A nedej boze, ze si par let po prvnim, poridi dalsi a bude dostavat materskou jeste dele aniz by prispel do kasy. To by strasna nehoraznost, ze?

    OdpovědětVymazat
  5. At si to dite klidne poridi hned po vysoke skole, ale v tom pripade bez naroku na nejakou penezitou pomoc.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslim ze oba dva systemy, cesky a americky, jsou tak trochu dva extremni protipoly. Treba u toho ceskeho mi taky prijde, ze je to jen otazka casu, kdy penize na takovy luxus zkratka dojdou. Jak tady pise Alena, neni podle me spravne vylezt ze skoly, nedat do systemu nic a pak jen brat, to je dlouhodobe neudrzitelne. Dalsi problem jsem videla i v tech regulacich statu, to muze byt velice kontraproduktivni. Je sice pekne, ze se me stat snazil "chranit" a prikazovat zamestanavatelum co musi. Ale ono se pak lehce stane, ze ten zamestnavatel radsi da prednost muzi s nizsi kvalifikaci, aby se pak vyhnul problemum se mnou coby potencialni matkou.

    Na druhou stranu, taky jsem si nechtela nechat ujit prvni krucky svych deti (ted je jim 1 rok a 2,5 roku) a chtela jsem je vychovavat ja, ne nekdo cizi. A pro nas zijici v USA (nebo kdekoliv jinde) hraji roli jeste jeden vyrazny faktor - kdyz jdou deti do skolky moc brzo, nebudou mluvit cesky a prarodice se s nimi ani nedomluvi.

    Nasla jsem si tedy svou vlastni cestu tak na pul mezi obema systemama. V dnesni dobe internetu tech moznosti je docela dost a da se podnikat v malem, s casovou flexibilitou. Jsem vdecna ze jsem si udelala mensi projekty, na kterych delam kdyz deti spi. Neni to jednoduche po celem tom dni s detma vecer sednout k praci a delat dokud nepadnu, sedm dni v tydnu. Ale proste je to moznost jak si uzit deti zaroven prispivat do rodinnyho rozpoctu, aby to slo utahnout. Pro tebe Jani je to vlastne taky moznost, podobne jako ty se totiz zivim psanim (blogovanim).

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Alenko, ty si myslíš, že dotyčná bude nadosmrti doma a živá z přídavků? Takovéhle ukazování, jak někdo něco zneužívá... vždyť si akorát udělala dítě o pár let dřív a je to správně - po porodu ve 30 jsem si uvědomila, že by bývalo bylo lepší rodit o 10 let dřív. Navíc ona bude vychovávat svoje děti, které do systému taky budou platit. Je to matka malých dětí, určitě doma nesedí na zadku... jedno dítě, žádný dítě.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, dát dítko "pryč" dříve, než v roce, si vůbec nedovedu představit, ve 2 už je to podle mě akorát, ale urcite ne na celý den. Jsem nesmírně vděčná, za zkrácené pracovní úvazky a možnost práce z domova. US moms to mají zatraceně složité a my si neuvedomujeme, jaký mame benevolentní soc. systém...

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju za tento pohled na mateřství. Jsem maminkou tří dětí, narodily se mi vždy s odstupem dvou let a do práce jsem se vracela téměř po devíti letech rodičovské dovolené:-) Při mateřské jsem trochu pracovala, ale vlastně jen díky babičce, která mohla mé školkou nepovinné potomky hlídat. Nesdílím dámy váš názor, že dítě je luxus, na který si nejprve musím odpracovat roky a ani ten, že chůva dovede nahradit matku. Mám to veliké štěstí, že jsem mohla se svými dětmí být posledních 9 let doma a být tu pro ně. Věřím totiž, že jejich hodnotový žebříček vůči rodinným vztahům jsem tak opřela o dobrý základ. VŠ vzdělání mám, ale nejsem manažerkou ve velké korporaci, takže podtrženo sečteno se mi prostě nevyplatilo jít na plný úvazek do práce a platit si paní na hlídání. Myslím si, že investice do mateřské dovolené státem je v drtivé většině větším přínosem pro dítě a společnost než financování zařízení, která děti hlídají a vychovávají v době do 3 let. Být matkou totiž není něco, co si musíme odpracovat a zasloužit, jak píšete. Je smutné, že i samotné matky či budoucí matky se ohrazují proti něčemu, za co naše prababičky bojovaly.

    OdpovědětVymazat
  10. Daniela Bartošová29. října 2015 14:31

    ...zaujimava debata...nebudem reagovat, len si dovolim napisat co mi hovoril moj otec: "Dcera moja, ako zaseješ, to budeš žať"...tym mi povedal, ze vobec nie je marne ostat s dietatom doma aspon do troch rokov a venovat sa mu... rodicom sa to casom vrati...

    OdpovědětVymazat