05.08.15

Na co si v Americe nikdy nezvyknu?

Na tu hroznou zimu - Pokaždé když dostanu otázku, co mi v Americe způsobilo největší šok, odpovídám, že za a hlasitost a za b láska téhle země ke klimatizaci a ledu všeobecně. Přiznávám, že jsem dost zimomřivá, ten typ, co spí i v létě, kdy teplota v noci klesne pod dvacet, v tlustých ponožkách. Jenomže tady abych je měla na sobě kdykoliv, když zrovna nejsem venku. 

Nevím, čím to je, že Američané nedovedou používat klimatizaci tak nějak rozumně, řekneme třeba aby člověku za tříhodinovou přednášku ve škole nezmodraly rty a neměl pocit, že místo nohou má dvě ledové kry. Několikrát mi byla ve škole dokonce taková zima, že jsem po příchodu domů vlezla pod sprchu, abych se zahřála a rozmrzly mi prsty. Venku bylo 37 stupňů! Párkrát jsem si dokonce jakože na protest nasadila ve třídě i ty tlusté ponožky a omotala kolem krku zimní šálu, ale protože všechny mé spolužačky nadále seděly v šortách, tričku na ramínka a žabkách, za blázna jsem byla já. To ale není jen ve škole. Když jsem B. oznámila, že “pokojová teplota” pro mě znamená tak kolem dvaadvaceti, ideálně dvacet tři a ne sedmnáct, respektoval to a klimatizaci vypnul, ale koupil si do ložnice extra větrák, aby se “mohl aspoň někde zchladit”.

Plýtvání

Doslova mě bolí, když si uvědomím, že chodbová světla v našem domě zhasnou několikrát do roka akorát ve chvíli, kdy venku zuří bouře a přestane jít elektřina. Nerozumím tomu, proč je problém nainstalovat světla na fotobuňku jako je to i ve starých domech v Praze. Bohužel v podobných příkladech by se dalo pokračovat téměř donekonečna. Stejně tak vnitřně pláču, když vidím, kolik jsou lidé schopni nabrat si ubrousků a minikečupů (které nesnědí) k jednomu hamburgeru, jak hodí do pračky a sušičky jedny džíny nebo nechají nastartované auto jenom proto, aby se v něm neudělalo moc horko … Pokaždé se příšerně naštvu sama na sebe, když doma zapomenu nákupní tašku a dívám se, jak mi v obchodě dávají jednu igelitku za druhou, někdy i dvě v sobě, aby se mi první neprotrhla. Někdy jsou schopní mi dát do samostatné tašky pouhé dva banány. To už většinou nevydržím a demonstrativně danou věc vyndám a přihodím banány k něčemu jinému.

Obrovské množství odpadu

Vím, že v Americe je hodně “produkce všeho”, a tak se zákonitě tvoří i hodně odpadu. Na druhou stranu bych čekala, že Američané budou zodpovědnější, co se týká jeho třídění. Jenže když se rozhlédnu třeba u nás v domě, opak je pravda. Kontejnery na tříděný odpad jsou v porovnání se směsným opravdu malé, a za celý rok a půl jsem u nich potkala jestli deset lidí? Co mě ale překvapilo ještě víc, že kontejnery na sklo třeba tady ve Virginii, kde bydlíme, vůbec neexistují a lahve od piva, vína, nápojů se hází do směsného odpadu. Ačkoliv jeho rodiče třeba odpad třídí, B. na to zvyklý nebyl a když jsme se seznámili, házel všechno včetně obrovských papírových krabic od cereálií (copak mu to netrhá srdce?! říkala jsem si vždycky) do jednoho pytle. Další věc, kterou kvůli mě změnil, i když pořád ještě občas najdu plastovou láhev v klasickém koši. A ke kontejnerům s tříděným odpadem vlastně chodím jenom já.

Účty v restauraci

Na těch mě štve, že přicházejí už s posledními sousty večeře. “Dáte si nějaký dezert dneska večer? Ne?” Tak šup a účet leží na stole. Vím, že ve většině restaurací je to proto, aby se hosté nezdržovali čekáním na zaplacení, ale mě to spíš přijde jako by říkali: “Tak máte dojezeno, zaplaťte a hlavně už odejděte, ať máme další byznys.” Z restaurace vás samozřejmě nikdo nevyhodí, ale ve mě to stejně zanechává pocit, jako by čekali, kdy už vypadnete. Z žádné americké večeře tak kvůli tomu nemám tak slavnostní a příjemný pocit jako od návštěvy restaurace očekávám. Jakoby ta celá věc s účtenkou degradovala večeři na obyčejné ukojení hladu a jede se dál …

Zamčené zkušební kabinky

Tak tohle jsem vůbec nepochopila. Nejsou úplně v každém obchodě s oblečením, ale celkově je jich dost. Momenty, kdy v obrovském obchodě hledám prodavačku, která mi bude schopná odemknout zkušební kabinku nebo ještě hůř ty, kdy se chci vidět ve větším zrcadle, vyjdu z kabinky ven a dveře si zaprásknu, načež prodavačka s klíčem mezitím někam zmizela, mi dovedou nákupy neskutečně otrávit i v tak zákaznicky příjemném prostředí jakým Amerika bezesporu je. Je to drobnost, vím, navíc ve většině obchodů, kam chodím, se pořád něco děje a prodavačka-odemykačka je obvykle někde poblíž, ale stejně … nemůžu si na to zvyknout a ty dveře si zaprásknu dost často. :)

6 komentářů:

  1. Zajímavé postřehy. Díky za článek.

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, tak jste me zase pobavila...je to tak, ale jako americky mazak mam na par veci odpoved:
    1. Klimatizace neni vsude stejna, vychodni pobrezi se mi zda "chlazenim" posedlejsi, ale jinak souhlas. Avsak nyni jsem poznala ostrovni narody, ktere jsou klimatizaci jeste posedlejsi. Karibcane!
    2. Plytvani - uz neni zdaleka tak hrozne jak to byvalo. Ucime se wink emoticon
    3. Odpad - to se lisi stat od statu, mesto od mesta. V Cali se napr. recykluje uplne vse a lidi jsou fakt vzorni. Tady jde o oblasti & system & finance & vzdelanost.
    4. Ucty v restauraci – ano jde o bysnys, az budete mit vlastni restauraci pochopite. V USA je nejvetsi konkurence na svete ve vsem, ve stravovani predevsim. Btw, drahe a luxusni restaurace to nedelaji. Tam se pocita, ze sedite cely vecer.
    5. Zamcene kabinky – nebyvalo, to je novinka. Jiste to ma duvod: kradeze atp.
    Ja jsem v Americe nikdy nepochopila
    1. Sleepovers pro deti pod deset let.
    2. System klimatizaci, ktera je soucasne topenim - je to prilis hlucne a celkove neprijemne.
    3. Pracky – kvedlacky plnene z vrchu, ale to uz se take zmenilo a ted mame ty nej super duper pracky na svete plnene ze predu! Hura, konecne to inzenyrum doslo!
    Drzim palecky v objevovani noveho kontinentu.
    Katka Dehning - ova

    OdpovědětVymazat
  3. Katarína MacMillan6. srpna 2015 13:31

    Janka, vsetky palce hore!!! Ja riesim presne tieto iste veci...ale od slova do slova 😂😂 dokonca ta časť s recyklaciou a ako občas nachadzas plastové flasky po B. v klasickom odpadom koši, to je čerešnička na torte...ja s mojim B. som na tom tak isto 😂😂

    OdpovědětVymazat
  4. Mám velmi podobné zkušenosti :)
    http://blog2.idnes.cz/blog.aspx?c=467304

    OdpovědětVymazat
  5. Uprimne jsem se zasmála u vašeho článku ! Mám stejné postřehy :)
    Můj americký přítel mi vždycky "vtipne" objednává vodu bez ledu v restauraci s komentářem , že v Evropě Máme zvláštní zvyky a nemáme rádi vodu s ledem :-)
    Skvěle clanky! Děkuji za sdileni :)

    OdpovědětVymazat
  6. ta klimatizace a led je fakt pro vetsinu Cechu co znam trochu moc... Manzel se musel fakt smat, kdyz uprostred tech nasich ukrutnych veder (Houston, TX) prvni den v praci vyfasoval primotop :)) A normalne do prace bere obleceni jakoby sel nekam na hike v horach, pritom venku se fakt neda vydrzet.
    Trideni - u nas v neiborhoodu mi to prijde vzorny, kazdou stredu jezdi popelari jen pro trideny odpad a drtiva vetsina lidi ma pred domem tento den trideny odpad.

    OdpovědětVymazat