CO MI UDĚLALO RADOST

Vždycky jsem si myslela, že hrdina a hrdinství jsou slova vyhrazená pro neobyčejné lidi nebo pro lidi, kteří dokázali udělat něco hodně statečného či výjimečného. Nějaký mimořádný čin, co většina z nás nedokáže.

Žiju v oblasti, kterou se v pátek a v sobotu prohnala sněhová bouře Jonas. No, sněhová bouře. Spíš bych řekla, že několik hodin velmi vydatně sněžilo. Město, kde bydlíme, bylo, jak je v Americe zvykem, perfektně připravené. V předpovědi počasí hlásili, kdy přesně máte v pátek dopoledne odejít z práce, abyste to stihli domů, než to celé vypukne.

Tenhle post se na blog s tímhle názvem asi nehodí, neboť mi radost určitě nedělá. Posledních pár dní jsem ale myšlenek na tohle téma tak plná, že o nich musím napsat. Minulý týden mě z redakce webu Lidovky.cz požádali, abych odpověděla na pár otázek týkajících se života v Americe. Bylo mi jasné, že ať napíšu cokoliv a jakkoliv, dočkám se dost nadávek a urážek.

V neděli jsem běžela maraton a za odměnu, že jsem ho zvládla (a přežila :) ), jsme s mužem večer vyrazili do restaurace. Byli jsme daleko od domova, vlastně tak trochu na dovolené, a neměli jsme kam spěchat. Objednali jsme si víno a jídlo, napůl předkrm a pak každý hlavní chod. Servírka odešla, aby vzápětí barman přinesl víno a naše obsluha se prakticky okamžitě vrátila s předkrmem.