29.01.16

Kdo je tady hrdina?

Vždycky jsem si myslela, že hrdina a hrdinství jsou slova vyhrazená pro neobyčejné lidi nebo pro lidi, kteří dokázali udělat něco hodně statečného či výjimečného. Nějaký mimořádný čin, co většina z nás nedokáže.


Moje babička říkala, že hrdinka je Matka Tereza. Fascinoval ji její příběh od děvčátka, kterému zemřel otec, po řeholní život do poslední chvíle naprosto oddaný charitě. Moje maminka kdysi říkala, že hrdinka je princezna Diana. Bylo to v roce 1997 a všude v televizi tenkrát promítali záběry princezny ve vojenské bundě a helmě procházející se po minovém poli.

Já jsem tenkrát měla hrdinů hned několik. V knížkách Heidi, sirotka z hor a Vinnetoua, toho jsem milovala. Fascinoval mě jeho zápal, s jakým bojoval za svůj kmen a to, že to dělal vlastně bez velkých slov. V reálném světě pak byla mojí hrdinkou tenistka Jana Novotná. Zatímco já jsem léta pinkala míček jen doma o zeď a jenom, když se mi chtělo, Jana dřela a bojovala, až nakonec vyhrála Wimbledon. Sledovala jsem všechny její zápasy.

Od té doby jsem měla ještě hodně dalších hrdinů. Třeba předloni jsem byla na onkologické klinice v Motole a naprostou hrdinkou se pro mě stala moje známá Lucie, lékařka a tehdy singl máma, co tam ve dne v noci pečuje o nemocné děti a často drží nad vodou i jejich rodiče.

Myslela jsem si, že v definici hrdinství mám docela jasno.

Tento týden jsem se ale dozvěděla, že hrdinství je třeba taky:

  • vyjít ven bez make-upu

  • vyfotit svoje úplně normální tělo v bikinách a napsat k němu "toto je moje normální tělo a vůbec se za něj nestydím"

  • cvičit jógu, když nosím větší velikost než dvaačtyřicítku

  • napsat politicky nekorektní komentář nebo blog

  • vymazat svůj účet na sociální síti nebo se tam aspoň den nepodívat

Přijde mi docela smutné, že k hrdinství dneska stačí tak hrozně málo.

P.S. Všechny tyhle "hrdinské" činy se s  popiskem či komentářem "hrdinství" nebo "brave"/"bravery" tento týden objevily na mém Facebooku.

2 komentáře:

  1. Ahoj Jano,
    Me se ty facebookove hrdinske ciny naopak docela libi. :) Kazdy ma jiny zebricek. Ale chapu tvoje zamysleni. To u mladych lidi byva, mame velke plany, jsme narocnejsi a mame mensi slitovani s druhymi. Take jsem takova byla.
    Ale cim jsem starsi, a cim vice pribehu sleduji a poznavam, jak je zivot opravdu narocny (pro kazdeho) a kolik muze dat cloveku ran a facek, povazuji dnes za hrdinu kazdeho, kdo se rano vyhrabe z postele, upravi se a vyjde znovu do "boje". Mnoho lidi toto totiz nedokaze, konci svuj zivot predcasne a vzdava to. Nemam na mysli nutne sebevrazdu.
    Kdyz budes mit nekdy sanci zajed si do statu Oregon, mesto Portland. Tam se shromazduje nejvice bezdomovcu v USA. Nejsou stari, ani nemocni, ani se nemohou vymlouvat na malo sanci... jen se jim proste nic nechce. To je smutne videt.
    Kdyz uz jsem u toho doporucuji knihu Glass Castle (2005), author Jeannette Walls, dnes uz americka klasika. Tato zena se nikdy nevzdala, ackolik k tomu mela vsechny predispozice. A to je u me to opravdove hrdinstvi. :)
    S pozdravy,
    Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Katko, díky za tip, přečtu. Já vím, že život je náročný, ale stejně - mezi hrdinstvím a osobním vítězstvím je pro mě prostě rozdíl. Mimochodem, inspirovala mě k tomu Amy Schumer v téhle děkovné řeči - https://www.youtube.com/watch?v=dQnRVo3hHpo.

    OdpovědětVymazat