07.03.16

Nejdůležitější rada pro ženy: Nechte to být

Zítra je Mezinárodní den žen, ke kterému mám pro vás tohle blogové přání. Minulý týden jsem odevzdávala do jednoho časopisu článek na téma "having it all" o ženách, co se snažily být dokonalé v práci, doma, v péči o děti i sebe sama, v manželství, v sexu, ve všem.


Musím říct, že když jsem procházela příběhy žen, co jim budík zvoní ve čtyři ráno, na displeji mikrovlny vyťukávají 3:33 (protože zmáčknout po sobě třikrát stejnou číslici je rychlejší než třeba 3:05!), výjimečně v týdnu si jdou večer lehnout zároveň se svým mužem, protože jakmile uspí děti, musí dohnat e-maily nebo jiné povinnosti, bylo mi z toho mimořádně smutno a úzko. Dlouho se mi nestalo, abych se do nějakého tématu tak hluboce ponořila a aby mě něco vzalo tak extrémně za srdce, až jsem skoro prošvihla uzávěrku. Zjistila jsem, že honba za dosahováním nesmyslných ideálů ve všem je posledních pár let nejoblíbenější ženská disciplína, masivně podporovaná nejen médii, ale hlavně ženami navzájem.

Myslela jsem si, že všechna ta hesla "opřete se do toho", "buďte úspěšná", "mámou i podnikatelkou" a podobně mají být inspirací a volbou. Místo toho jsem ale slyšela, že jsou předmětem permanentní soutěže a pocitů viny, kvůli kterým je ženské pokolení rok od roku nešťastnější. Což je mimochodem prokázaný fakt.

Musím říct, že poslední dobou to vnímám podobně. Všechny ty knihy, kurzy, rady, co ještě můžu udělat, jak být ještě produktivnější, ještě lepší, ještě víc vidět, co a jak si naplánovat, abych toho stihla ještě víc, mě akorát stresují a místo motivace nebo radosti přinášejí do života spíš hromadu pochybností. Dělám dost? Snažím se dost? Neměla bych náhodou ještě … (doplňte cokoliv)? Uvědomila jsem si, jak velkou radost by mi udělal spíš opak. Moc by mě potěšilo, kdyby mi někdo řekl, že …

… je v pořádku nemít ambice sedět v křesle šéfky a řídit impérium, dokonce ani nechtít zakládat svůj vlastní malý byznys je úplně ok

… moje pojetí úspěšného dne, kdy se doma sejdeme v rozumný čas u večeře a nikam po ní nespěcháme, je úspěch a je úplně dostačující

… nemám víc dřít ani se do ničeho víc opírat, ale mám víc odpočívat a mám se víc flákat

Moje kamarádka mi nedávno poslala tohle video (v českém překladu tady). Možná už jste ho viděli, na Facebooku ho v posledních pár měsících sdílelo tisíce lidí. Já se k nim přidávám, protože mě opravdu dojalo. Proč bychom se pořád měly tak hrozně snažit a trápit a dělat a dosahovat, když pro ty nejradostnější a nejlepší momenty v životě stačí prostě být?



P.S. Článek vyjde v dubnovém čísle časopisu Moje psychologie.

P.P.S. Nezapomeňte se podívat na nové obrázky zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat