Nejoblíbenější způsoby, jak jíst Nutellu: který je ten váš?

Nejsem velký fanoušek ranních rádiových show a doma bych si přeřvávání několika moderátorů nepustila. Ale v autě je to něco jiného, takže dvakrát do týdne při cestách do školy poslouchám v poslední době celkem pravidelně.

Většina informací, které tam zazní, jsou zcela nepodstatné hlouposti třeba o tom, který zvuk Američané vyhodnocují jako nejodpornější (mlaskání) nebo kdy je nejlepší čas jít spát (do tří hodin po západu slunce, říkají zdejší vědci, a vůbec jim zřejmě nedochází, že to je v zimě v sedm večer).

Ale … Včera jsem tam zaslechla docela vtipnou diskuzi na téma, jaký je nejoblíbenější způsob konzumace Nutelly. To je teď pro mě celkem aktuální téma, protože v těhotenství se jí nějak nemůžu nabažit. Nejsem na to vůbec pyšná, ale snažím se netrestat se a nic si nevyčítat. Obhajuju si to tím, že výčitky jsou ještě horší než cukr, což si doopravdy myslím.    

Ukázalo se, že psaní a následování všech nutellových receptů (a že jich tady v Americe máme!) je docela ztráta času, protože největší potěšení stejně zařídí tyhle způsoby:
  • Otevřít, ponořit do ní ukazováček a točit s ním tak dlouho, až je slušně obalený. Pak ho pomalu vytahovat, ale přitom s ním stále otáčet, aby se hmota pěkně namotala a neukapávala zpátky do sklenice. No a poté vytáhnout a olíznout, vytáhnout a olíznout, to všechno pochopitelně v kuchyni přímo u skříňky, kde je uložená.
  • Když je v ledničce a ztuhlá, takže ponořit prst do ní nejde, pak je nejlepší vzít polévkovou lžíci nebo nůž (podle mě je lepší a efektivnější) a škrábat a hrabat. Až máte na jednom či druhém slušnou vrstvu, můžete začít okusovat. Nejdřív zuby, ale jakmile se Nutella dostane do pusy, tak přestat kousat a nechat rozpouštět na jazyku. 
  • Namazat na kousek čerstvé bagety nebo otoastovaného chleba, dívat se, jak měkkne až teče a takovou ji nožem pečlivě rozprostřít do všech okrajů. Postupovat pomalu, ale když je dojezený i ten poslední kousek, přistoupit k bodu číslo jedna nebo dvě.
  • Otevřít sáček slaných preclíků nebo tyčinek (chce to ty silnější chlebové, jinak se vám hned zlomí), nořit do sklenice a otáčet, dokud se Nutella pěkně nenamotá, aby se dala přesunout do pusy a neukapávala všude kolem po kuchyňské lince nebo po zemi. Opakovat tak dlouho, dokud nedojdou preclíky, tyčinky nebo dokud ve sklenici Nutelly nezůstanou zbytky, které se musí buď vytřít prstem nebo vyškrábat nožem.
Já mám poslední dobou v oblibě zejména třetí způsob.


Sice si pokaždé namažu kousek bagety a způsobně se s ní posadím ke kuchyňskému nebo pracovnímu stolu, abych si dala jasné hranice, že jsem dojedla, nakonec ale stejně končím na stojáka u kuchyňské linky s prstem ve sklenici.