03.10.16

Veronika Bednářová: Má Americká Krása + soutěž

S Veronikou Bednářovou jsem se nikdy osobně nesetkala, přesto mám pocit, že kdybychom se potkaly, měly bychom si o čem povídat. A to nejen proto, že jsme obě novinářky. Veronika je totiž autorkou knížky Má americká krása, kterou čtu od roku 2006, co ji vydala, pořád dokola, hlavně v posledních třech letech. Automaticky a přitom úplně nelogicky tak mám pocit, že Veroniku vlastně dobře znám. 

Tuhle soukromou sbírku reportáží, které nechtěli do žádného časopisu, jsem si koupila dlouho předtím, než jsem vůbec měla tušení, že bych jednou mohla žít ve Spojených státech. Líbilo se mi, že Veronika píše o Americe jinak, ne přehnaně obdivně, ne přehnaně kriticky, ale s pozoruhodnými detaily založenými na vlastním pozorování, pocitech, náladách a zkušenostech. Její knížka mě bavila už ve chvíli, kdy jsem ještě neměla s Amerikou nic společného a dlouho předtím, než jsem se do ní vůbec poprvé podívala jako turistka.

Když jsem se před třemi lety stěhovala z Prahy do USA, znovu jsem knížku objevila v regálu domácí knihovny a sbalila si ji s sebou. Dokonce jsem ji ani nezabalila do krabice věcí, které putovaly lodí, ale vzala jsem ji pěkně do letadla, abych ji měla pořád u sebe a aby se mi neztratila. Od té doby ji mám doma na nočním stolku a neuplyne měsíc, abych v ní aspoň nezalistovala a nepřečetla si kapitolu nebo dvě. Často jen proto, abych si utřídila svoje myšlenky, dojmy, urovnala pohled na určitou věc nebo názor. Kromě toho si knížku beru i na každý výlet do New Yorku. Přestože některé pasáže už znám skoro zpaměti, stejně mám pocit, že v reportážích z metra, Brooklynského mostu, Dakota House a jiných objevím vždycky nějaké nové, zajímavé souvislosti a detaily.

Veroničinu knihu jsem s sebou měla v New Yorku i minulý týden. A protože v Česku právě vychází její audioverze (takže už ji nemusím tahat v kabelce, ale můžu si ji dát i do telefonu a na Brooklynském mostě pěkně poslouchat), napadlo mě, že by bylo hezké navázat na sérii rozhovorů o Americe, které jsem tady na blogu začala publikovat minulý rok.

Tady je tedy další pokračování dotazníku, tentokrát s Veronikou Bednářovou, která prožila část svého života v New Yorku.

Proč jsem se odstěhovala zpátky do Česka
V New Yorku jsem studovala díky Fulbrightově stipendiu, které je hodně prestižní a po všech stránkách úžasné. Mělo však jednu podmínku: po skončení dvouletého magisterského studia a následného postakademického tréninku jsem se musela vrátit na dva roky do Česka, kvůli takzvané "two home residency rule". Takže jsem vlastně neměla na výběr a do Čech se vrátit musela. Hodně jsem se chtěla do Spojených států hned po uplynutí těch dvou let znovu přestěhovat, ale život mi připravil jiné plány - seznámila jsem se se svým jihoafrickým manželem, takže mě osud zavál zase do jiných koutů světa.     

Autorka knihy Veronika Bednářová,
která píše pravidelně také do časopisu Reflex  


Co mi i po tolika letech nejvíc chybí z New Yorku
Lidé. Jejich energie, vlastní iniciativa. Jak jsou hodní a bez předsudků. A samozřejmě taky pět D – dýchánky s kamarády, divadla na Broadwayi, Deli, co jsou otevřená 24/7, Dinners se všemi těmi nezdravými jídly a moje domovy v Brooklynu a na Manhattanu, co jsem tam měla. Je toho hodně. Často se tam vracím. 

Bez čeho se v New Yorku absolutně nedá přežít
Bez kávy. Nebo spíš čtyř během dne.  

Důležitá věc, co mě New York naučil a co se mi hodí i v Čechách
Říct si o to, co v danou chvíli opravdu potřebuju. Prosadit se, na české poměry možná až dravě. Jinak skončíte na ulici.

To úplně NEJ místo v New Yorku, kam se při každé návštěvě vracím a vždycky vracet budu
Central Park. Klišé, ale pravda. A mám-li být ještě povrchnější - GAP. Když  jsem si v New Yorku vydělala svoje první peníze, šla jsem právě tam. Koupila jsem si bílé tričko. Ještě ho mám schovaný. 

Veronika na křtu audioknihy s fotografem Antonínem Kratochvílem
a herečkou Bárou Hrzánovou,  která knihu načetla


Klišé o New Yorku a Newyorčanech, která nejsou ve skutečnosti pravda
Že to město nikdy nespí. Spí, normálně. A že jsou Newyorčané povrchní. Jsou hlubocí. Už proto, že jezdí subwayí.

Moje nezapomenutelné americké faux pas
Těch bylo hodně. Třeba jsem zaspala svůj první pracovní pohovor v Lincolnově centru, což je v New Yorku konec všeho. Dodnes se divím, že mě tam pak, na druhý pokus, na praxi při organizaci jejich úžasného mezinárodního festivalu, přeci jen přijali. Prý proto, že mluvím rusky (ale to jsem jen napsala do životopisu, v praxi to bylo hodně diskutabilní). Asi osud. 

Moje nejoblíbenější kapitola z mé knihy a proč je nejoblíbenější
Nemám takovou. Ale ráda vzpomínám na svůj výlet do kolébky informačních technologií, do Silicon Valley – za tři týdny jsem se tam naučila víc, než kdekoli jinde za rok. A kamarády, které jsem v Kalifornii poznala, mám dodnes.

Kdyby New York měla vystihnout jenom tři přídavná jména, jaká by to byla
Divoký. Milovaný. Únavný.

Co by se Praha měla naučit (převzít) od New Yorku a co naopak New York od Prahy
Praha potřebuje pořádné, průrazné urbanistické plánování, takové, do kterého zasaují občané. V New Yorku na to mají možnosti, nástroje a sebevědomí. Newyorčané chtějí vědět, jak jejich město vypadá a za jeho podobu bojují. To tady ještě neumíme tak dobře. A New York by si od Prahy mohl vzít pár klidných kaváren a taky pomalejší způsob života. Aspoň občas. Jo a trdelník, sladká pražská specialita, by se věčně hladovému New Yorku taky hodila. 

*** SOUTĚŽ ***

Veroničinu audioknihu "Má americká krása" můžete tady na blogu i vyhrát. Stačí přidat k tomuto článku komentář týkající se jakýmkoliv způsobem Ameriky - můžete psát o tom, proč byste se sem chtěli podívat (nebo proč naopak ne), co vás fascinuje, co se vám nelíbí, o zkušenostech, které máte, pokud jste tu byli. To je na vás. Příští týden vyberu jednoho náhodného výherce. Tak držím palce! 

P.S. Pokud chcete vyhrát, nezapomeňte publikovat komentář se svým jménem a příjmením, nikoliv jako anynom, ať se vám můžu ozvat zpátky. :) 

10.10. 2016:

Audioknihu "Má americká krása" vyhrává Petra Kneslová. Gratuluji! :)


4 komentáře:

  1. V Americe jsem nikdy nebyla. Měla jsem tam na rok odjet v 17ti letech, což po 6 měsících příprav nevyšlo a pak v roce 2001, kdy jsem září měla trávit v New Yorku. Diář s plány na 8.-15.9. 2001 jsem si schovala a děkuji všem andělům, že jsem v té době v New Yorku nebyla. Mám v USA spoustu přátel, ale tak nějak instinktivně se mi do téhle země nechce. Bojím se, že bych se prostě už nevrátila. Že by se mi v NY líbilo jak nikde, že by LA bylo lepší než jsem čekala a že by San Francisco objalo mou duši a já bych pak byla v háji. Vlastně ani nevím, jestli bych tu knihu měla vyhrát. :-))) Amerika mi není z bezpečnostních důvodů souzena :-))) Bohyně

    OdpovědětVymazat
  2. já bych tu audioknihu nutne potrebovala!!!! protože mám ráda tebe, veroniku a protože až zaklapnu tuhle stránku s myšlenkou, že si ji musím okamzite koupit, tak na mě skočí tisíce jiných nezbytností a úkolů, že na to zapomenu! :)
    a nejvice jsem hrda z ameriky na to, ze jsem dokazala svemu hostiteli, ktery si nazval asi 30 lidi z cely zemekoule vcetne me na jednu super prestizni akci, rict, ze to co se vystavuje v MOMA v NY mame my v cechach taky, ale naopak ze nemame manolo blahnika a ze radeji pujdu k nemu. se mnou se odvazila jen jedna polka! ale ja ty boty proste musela mit! p.s. hostitel to pochopil! a ostatni mi ty boty pak strasne zavideli! :) p.p.s moma nebyla ten duvod proc nas do ametiky ten hostitel pozval. tak nevychovana nejsem, ale drza jsem tenkrat byla dost :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkný večer, audiokniha by se mě také hodila. V Americe jsem zatím nebyla, zatím vždy vyhrálo jiné místo na cestovaní. V létě se mě snad už povede a budu mít tu čest i já s dcerkami procestovat část Kanady. Jsem docela čtenářka,ale co mám poslední rok druhou dcerku, a dělám částečně s domů, tak nemám tolik času. Audioknihu bych využila, když jdu s dcerkou na procházku a v kočárku usne. Pak mám svoji hodinku klidu. Pěkný večer, přeji mnoho dalších pěkných článku. Petra Kneslová, Facebook

    OdpovědětVymazat