Moje těhotenství v časopise Maminka

Když jsem loni dostala nabídku, jestli bych nechtěla publikovat nějaké svoje články v časopise Maminka, moc jsem se na to necítila. Hlavně proto, že jsem měla pocit, že mateřská zkušenost je mi hrozně vzdálená a že to z textů půjde vidět.

Samozřejmě, denně mám na stole témata z oborů nebo činností, které detailně neznám, a přesto o nich píšu a zpovídám lidi, co se v nich vyznají. Ale psát o mateřství, ohledně kterého jsem měla velmi nejasné pocity, mi přece jenom přišlo jiné. Jako by na celém tom tématu bylo něco silně osobního a citlivého, co si žádá zapojení, které já jsem před rokem prostě postrádala. A nechtěla jsem si nalhávat, že mě věci o porodu a miminech zajímají (takže budu psát s nadšením, že se něco nového dozvím), když nezajímaly. Protože ale neumím moc odmítat, ani jsem vlastně neodmítla, spíš jsem nechala nabídku tak nějak podivuhodně vyšumět.

No, je rok poté a všechno je jinak. I když jsem si to nikdy nemyslela, těhotenství, můj pupík, co už se obrátil na druhou stranu a trčí mi z břicha jako nějaká miniaturní anténa a dítě, co mě uvnitř kope, jsou středobodem mého vesmíru. Jsem tím tématem naprosto pohlcená, a tudíž jistá, že pro některé lidi musím být naprosto nesnesitelná. Tím pádem jsem vděčná, že jsem stejnou nabídku dostala znovu a dokonce ještě lepší než minulý rok, protože mám v Mamince dokonce svůj vlastní fejeton! Za což jsme nesmírně vděčná. Už mám odevzdané tři díly, první je na stáncích už tento měsíc.

Píšu to proto, že se mě v poslední době docela často ptáte na těhotenství za mořem, jaké to je, jak to prožívám v cizí zemi a v cizím jazyce, jaká je úroveň zdravotní péče, jací jsou lékaři, porodnice. Některá témata chystám i tady na blog, ale než je všechna naklepu, tak si můžete počíst i tam.

Takhle vypadá první fejeton v prosincovém čísle.



Moc děkuju za zájem, Alici za šanci mít svůj vlastní mateřský sloupek a mojí nejdražší Martině za nádherou ilustraci. :)