08.01.17

Ještě jedno předsevzetí, než porodím: Naučit se OPRAVDU odmítat


Od doby, co jsem před Vánocemi vyhlásila, že teď budu chvíli na mateřské, se mi v e-mailu sešlo pět nových nabídek na práci. Všechno to byly zajímavé projekty a jedna nabídka pocházela dokonce z časopisu, kam jsem toužila psát celých dvanáct let, co jsem na volné noze. Čtyři týdny před porodem! Až jsem si říkala, jestli to nemám brát jako provokaci.


Protože jsem rozhodnutá být skutečně chvíli bez práce a posledních pár dnů si to opravdu užívám, všechny nabídky jsem odmítla. Včetně té posledně zmiňované. Přesto musím přiznat, že napsat "NE" bylo extrémně těžké a že v některých případech jsem to evidentně moc dobře nezvládla. Myšleno neodmítla jsem zřejmě dost jednoznačně, takže se mi vrátily e-maily typu: "Chápu, ale nebojte, nechtěli bychom toho po vás moc." Nebo: "Dobře, ale nechtěla byste aspoň třeba - krátký fejeton?" Pak taky: "Jistě máte spoustu zásob v šuplíku, pro začátek by se dalo využít třeba něco z toho." (Nemám.) A dokonce: "Z vlastní zkušenosti můžu říct, že první tři měsíce dítě prakticky pořád spí. Vážně to nechcete zkusit?"

Ne. Ale jak to říct tak, aby to jako NE opravdu vyznělo?

Shodou okolností jsem včera večer při probírání svých poznámek narazila na výpisky z knihy Hluboká práce od Cala Newporta, profesora na Univerzitě v Georgetownu, kde přesně tenhle problém zmiňuje. Na jednoznačné odmítání má několik taktik, které mě inspirovaly, abych si je uložila sem na blog a taky se je naučila používat. Ideálně co nejdřív.

Jsou to tyhle:

Příliš nespecifikovat důvody odmítnutí
Protože čím víc jich žadateli poskytnu, tím víc příležitostí mu dávám mi je vyvrátit. Když například odmítám psát, protože se bojím, jak to s dítětem časově zvládnu, neboť nemám k ruce absolutně žádnou pomoc, neměla bych zabíhat do těchto detailů, ale říct prostě: „Zní to zajímavě, ale bohužel mi to nevyjde, protože jsem se následující měsíce rozhodla věnovat rodině.“ Jednoznačné, účinné a určitě by se to obešlo bez reakce, že se "nemám bát, protože novorozec stejně pořád spí". 

Nenabízet cenu útěchy
Tohle dělám skoro pořád. Aby odmítnutí neznělo tak definitivně a člověk na druhé straně se na mě moc nezlobil, často píšu něco jako: "Omlouvám se, psát teď nezvládnu, ale pokud byste potřebovali nějaké kontakty tady v USA, domluvit interview nebo podívat se na návrh …" A jsem v pasti. Protože cenu útěchy málokdo odmítne a zařídit kontakty, interview nebo podívat se na návrh kolikrát stojí víc času než sednout k počítači a napsat článek. 

Nedávat zbytečnou naději
Kdy píšu například: "Omlouvám se, teď ne, ale zkuste se mi ozvat za čas." Jenže, kdy přesně nastává ona magická chvíle ZA ČAS? Za měsíc? Dva? Tři, kdy budu muset na stejný e-mail reagovat znovu? Proto Newport radí, pokud nechci nabídku odmítnout definitivně, psát do e-mailu termín, kdy se mi může žadatel zkusit ozvat znovu. Například: "Teď musím odmítnout, ale zkuste se mi ozvat začátkem června."

Tuším, že by to opravdu pomohlo.



Tak jsem na sebe zvědavá. :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat