Jak se bude jmenovat?


Tento fejeton pro časopis Maminka jsem psala ještě před porodem. Je o tom, že vybrat jméno pro dítě není vůbec legrace. A to ani když si od puberty píšete na papír seznam klučičích a holčičích jmen, co se vám líbí.

V první řadě mě v tu dobu totiž vůbec nenapadlo, že svého syna porodím v Americe, jeho tatínek bude Američan a jeho babička a dědeček na téhle straně světa si jenom těžko poradí s výslovností většiny českých jmen. A naopak – česká babička i dědeček zase budou mít problém vyslovovat správně typické americké jméno.


Pak se přidaly další věci. Totiž až u procházení jmen člověk třeba zjistí, kolik z potenciálních možností odpadá prostě proto, že je v jeho okolí nosí lidé, které úplně nemusí. No a dala jsem si i další úkoly: aby se jméno dalo skloňovat, aby měl náš chlapeček svátek v českém kalendáři, aby se v ideálním případě ve jméně nějak odrážela historie rodiny, do které se narodí. A tak dále. Na první pohled fuška. Proto mě překvapilo, jak k nám Benjamin nakonec přišel úplně přirozeně, vlastně ještě předtím, než jsem měli definitivně potvrzené, že to bude kluk. 

Celý článek je k přečtení tady


Budu ráda, když mi dáte vědět, jak jste u výběru jména postupovali vy a proč jste se nakonec rozhodli, jak jste se rozhodli. Pište prosím do komentářů, aby si vaše názory mohli přečíst a reagovat i všichni ostatní.

Děkuju. :)



Foto: Zdeněk Rýzner a Sidney Gardner