Češka provdaná za Američana žijící v Turecku píše blog o životě v cizích zemích, mateřství a radostech všednodenního života.
"Co je zatím tvoje největší
mateřská výzva?" zeptala se mě o víkendu známá. Svojí otázkou mě dohnala k tomu,
abych o ní nediskutovala jen s kamarádkami po e-mailu nebo
Facebooku, ale abych se rozhodla zveřejnit ji i na blogu.
Znáte ten pocit, kdy si s někým zavoláte, načež pak
díky tomu člověku máte celý zbytek dne dobrou náladu, až se skoro vznášíte,
připadá vám, že všechno je možné, takže byste se nejradši hned teď pustili do
tisíce věcí a vůbec, že na světě je tak nějak hrozně hezky a jsou v něm
neuvěřitelně fajn lidi?
Když jsem hned
zkraje těhotenství dostala radu, abych si s miminkem povídala, přiznám se,
že jsem moc nevěděla, jak na to. Celé dlouhé měsíce se tak moje monology
s břichem točily kolem vět jako "tak co, ty můj malinkatej Beníčku, co by
sis dal k snídani", případně kolem popisu toho, co se aktuálně dělo kolem mě.
Což vypadalo třeba takhle: 
