Slíbené téma z časopisu Maminka: Obřízka
Když ultrazvuk potvrdil, že čekáme
kluka, byla jsem štěstím bez sebe. Ale zároveň mi zatrhnulo. Tady za mořem to
totiž znamenalo vyřešit jednu důležitou otázku: až se narodí, necháme ho
obřezat? Na četné dotazy sem na blog v plném znění dávám článek, který jsem na toto téma napsala pro časopis Maminka.
S mužskou
obřízkou jsem se poprvé setkala, když jsem se doma s pomocí dévédéček seriálu
Sex ve městě učila angličtinu. To jsem Ameriku znala akorát z atlasu a rok
od roku přepisovala do diáře sen o výletu do New Yorku. Tak jsem se poctivě
připravovala. V jenom z dílů, česky se jmenoval myslím "Staří psi,
nové penisy", říká vyděšená Charlotta kamarádkám: "Holky, tam vám bylo tolik
kůže! Vypadalo to jako šarpej!" Načež Carrie na to: "Copak ty jsi nikdy
neviděla neobřezaného chlapa?". Charlotta: "Ne, to není normální!" A Miranda: "No tak já rozhodně nechám své děti obřezat! Já si prostě nedovedu představit,
že jednou nějaká ženská nazve mého syna šarpej." V té epizodě se nový
Charlottin partner nechá kvůli své lásce obřezat, čímž se podobou přirození
zařadí k většině amerických mužů. Charlotta jeho obnažený penis nazve
perfektním a prohlásí cosi o tom, že zaplať pánbů za svět, ve kterém lékaři vynalezli
obřízku. Amerika ji obvykle ihned po porodu, v tom byl Sex ve městě trochu
výjimka, praktikuje v číslech, nad kterými většina světa (když pominu
části, kde se provádí z náboženských důvodů) kroutí hlavou. Podle Centra
pro kontrolu a prevenci nemocí je v USA obřezáno 80 procent dospělých
mužů, a i když stejný zdroj říká, že dneska už se obřízka týká "pouhých" 33
procent právě narozených chlapců (čísla se ale liší podle toho, do jakých dat
se podíváte a ještě víc stát od státu), v lékařské praxi, kam chodím, to
byla jedna z prvních otázek: "Gratulujeme, chlapeček! Budete uvažovat o
obřízce?" "Nikdy!", vyhrkla jsem okamžitě to zářijové odpoledne po velkém
ultrazvuku. "Of course, samozřejmě," řekl můj americký manžel. "Eh, okay,
dobře, domluvíte se doma. Na to je čas," odpověděla decentně lékařka a zadala
nám úkol, se kterým jsem se myšlenkově prala skoro do porodu.
Jako propíchnuté uši
S jistotou
jsem věděla dvě věci. Za prvé: nechci být žena, která se jenom proto, že je
z kultury, kde mají lidi z téhle praktiky oči navrch hlavy, do krve a
bez vyslechnutí argumentů hádá s někým, koho miluje, o něčem, o čem moc
neví. Jenom jí holt z té představy naskakuje husí kůže. Ale – dítě je nás
obou. Takže jakkoliv mi obřízka nešla do hlavy - kdyby jen z toho důvodu,
že když Bůh/příroda/evoluce nebo jak to chcete nazvat, posílá na svět kluky s
předkožkou, asi to není úplná náhoda, tak proč se toho za každou cenu zbavovat,
a pak taky operace, jakkoliv drobná je prostě O-PE-RA-CE (Operace, zatraceně! S lokálním umrtvením a na právě narozeném dítěti!) - byla jsem rozhodnutá poslouchat. Číst. Otevřít
mysl. A za druhé: nechtěla jsem případnou debatu nechat dojít tak daleko, aby
k jejímu rozuzlení došlo až na porodním sále. Taky z toho důvodu, že
jsem se trochu bála, jestli bych bez špetky energie neodkývla úplně cokoliv. Jako
třeba argument o jednodušší hygieně, který i beru, jen mi v zemi, kde se
lidé kolikrát sprchují i dvakrát denně, aby ze sebe vymydlili i poslední zbytky
jakéhokoliv odéru, přijde prostě úsměvný. Ačkoliv na internetu existují o
odstranění předkožky desetitisíce stránek, když odmyslím balast a vezmu
v úvahu solidní materiály, obřízka vlastně až tolik argumentů pro nemá. Na
každou studii, která ji vyzdvihuje coby ochranu před onemocněním močových cest,
rakovinou penisu, HIV a mnoha dalšími, narazíte na jinou, která tyhle benefity
popírá. Což je brutální zjištění pro každého, kdo má snad v plánu na
pečlivém zvážení faktů založit rozhodnutí o budoucnosti svého dítěte: která
fakta jsou TA SPRÁVNÁ, když pod oběma je podepsaná věda???!! Nejspíš právě
proto jsme se doma víc než další studie snažili najít odpovědi na těžké otázky
sami v sobě. Hlavně já. Například: Jak moc se jednou bude můj syn vyptávat,
proč se liší? Od tatínka? Od spolužáka z americké školy? Od kamaráda z fotbalu?
Budou se mu smát, když obřezaný nebude? Budou se mu smát spolužáci v české
škole, když obřezaný bude? Budu jako matka schopná vysvětlit mu, co a jak
s penisem, když sama ho nemám? Budu schopná ustát, když se
s předkožkou objeví nějaké problémy, které tím pádem automaticky padnou na
mou hlavu, protože já jsem od začátku ta, co je proti?
Co na to doktoři?
Zvláštní
je, že moje kamarádky vůbec nechápaly, o čem mluvím. Pro Američanky je obřízka
něco tak samozřejmého jako pro Čechy propíchnuté uši u holčiček. Většina lidí
se jí vůbec nezabývá a moje debaty o ní se točily asi v tomto duchu: "Eh?
Cože? Obřízka? My jsme to udělali. Proč? No prostě proto." Upřímně, vlastně se
mi nikdy nepodařilo vypátrat důvod. Když už, zmiňovaly ohrané argumenty hygiena
a zdraví. Ačkoliv trochu je podezřívám, že nikdy neviděly ani desetinu materiálu,
co jsem na tohle téma prohlédla já a skutečný důvod je spíš soulad
s normou. Nediplomaticky řečeno: stádní chování. V Česku je samozřejmě
taky, jenom se projevuje obráceně: "Zbláznila ses? Proč bys to dělala?" Když
jsem jedné kamarádce zmínila, že třeba kvůli svému muži, který má k tématu
taky co říct, dostala jsem následující odpověď: "Brianovi dneska večer promítni
z YouTube, jak se to dělá. Ono ho to přejde." Na každé takové debatě jsem si
jasně uvědomila, že jí akorát ztrácím čas. Protože ať se rozhodnu jakkoliv,
nikdy to nebude správně. Což se mi nakonec potvrdilo i u lékařů. Jak už jsem kdysipsala, chodím do praxe rovnou ke čtyřem, z nichž jednomu vyjde služba na
den D. Jejich odpovědi jsou většinou stručné a diplomatické jako citace z knihy
a na osobní doporučení typu "co byste dělala vy, být na mém místě" se tu
nehraje. Přesto jsem byla rozhodnutá zatlačit, využít všech svých reportérských
schopností a dostat z nich něco víc. Tři kontroly u žen skončily tím, že
jedna dítě nemá, dvě své chlapečky obřezat nechaly. Prý kvůli zdraví. Na
poslední kontrole jsem se ale konečně zase po čase dostala k lékaři -
muži, kterého si hlavně kvůli jeho osobnímu přístupu vážím asi nejvíc. "Já jsem
obřezaný. U syna jsem to udělal. Vloni u vnuka už ne. Uvědomil jsem si totiž:
který muž by si dobrovolně nechal sáhnout na penis, kdyby dostal tu možnost?" Můj
muž ne. Jenže právě: dvacet hodin staré miminko tu možnost nemá. Holčičkám
propíchnuté uši zarostou, klukům ale předkožka zpátky nenaroste. Možná taky
proto, že my jsme ji nedostali, rozhodli jsme se tu možnost našemu synovi dát.
Je v tom trochu rozhodovací paralýzy? Taky. Riskujeme, že se mu kluci
budou smát? Ano. Že mu holky budou říkat šarpej? Samozřejmě. Udělali jsme správně?
Copak já vím? Ale žiju v přesvědčení, že dát svobodu rozhodnout se sám je nejvíc.
Ostatně, vždycky jsem měla pocit, že právě a hlavně o tom je Amerika.
Jenom by to pak, pokud se rozhodne
pro, nemuselo být kvůli ženské jako je Charlotta. :)
P.S. Pokud jste to neviděli, ještě v tom díle
se rozešli. On měl totiž pocit, že by si měl s obřezaným penisem trochu
víc užít, když jsou z něj ženy tak paf, a Charlottě se to pochopitelně
nelíbilo.
Článek vyšel v dubnovém čísle časopisu Maminka. V tištěné verzi je k přečtení zde.
Moc dobře napsané o tak "choulostivém" tématu! Obdivuji Vaši odvahu psát tak osobně.
OdpovědětSmazatDěkuji. Doufám, že to třeba někomu pomůže, kdo bude řešit stejné téma ... Já bych přesně takový článek, jaký jsem napsala, potřebovala najít, když jsem se v těhotenství rozhodovala, co a jak. Stačí vědět, že v tom člověk není sám a že stejné dilema řeší víc lidí, kteří mají za partnery lidi z cizích kultur, a hned je člověku o něco lépe.
Smazatstačí, že máte zmrzačeného manžela, dobře, že jste pro díte zvolili integritu.
OdpovědětSmazata musím říct, že jste statečná žena si v obřízkové prznící americe prosadit kompletního syna. i váš manžel je ok, že se vzepřel prznící tradici. víc takových lidí.
OdpovědětSmazatSuper rozhodnutí. Ale je otázka, proč vůbec tohle mají rodiče v 21.stoleti rozhodovat, to by měla být samozřejmost.
OdpovědětSmazatNojo no, k Američanům to prostě sedí,... svoboda nade vše. To Vám snad ani moc nezávidím, že žijete v zemi, kde rozhodnutí o něčem tak přirozeném a samozřejmém musíte vykonat pod tlakem obav z následných posměšků... A jak to maj vlastně vůbec ti velmi zbožní Američani dořešený s Pánem Bohem, když mu tak trochu fušujou do řemesla??
OdpovědětSmazatŽe by Všemohoucí na poslední chvíli neměl po ruce skalpel?? Se mi nezdá...
Já si vůbec nejsem jistá, jestli je ta plošná obřízka vůbec dobrý nápad. Stejně jako přetahování předkožky od narození. Přijde mi, že v Americe tím, jak je obřízka dost častá, tak je tam spousta můžu s problémy s erekcí. I když netuším, jestli to může mít nějakou spojitost, tak je asi všem jasné, že nadužívanost viagry je tam obrovská. Tady v Čechách mi to až tak časté nepřijde, i když je tady k sehnání třeba tohle nebo spousta dalších možností na poruchy erekce.
OdpovědětSmazat