12.06.17

Nevyspaná

Ještě před deseti dny jsem po ránu mívala jakž takž odpočatou tvář bez kruhů pod očima a všem v okolí nadšeně vyprávěla, jaké mám úžasné, spavé miminko. To Benjamin vstával maximálně jednou za noc, navíc ve chvíli, kdy už se skoro rozednívalo. Když jsem ho kolem páté ráno nakrmila a v pokoji byla dostatečná tma, dokázal zaspat ještě tak do sedmi. 

To jsem netušila, jak rychle se všechno může otočit.  

Nejdřív se dva dny probudil jednou, poté další dva dny dvakrát za noc. Teď poslední týden ale vstává i třikrát nebo čtyřikrát! Někdy se hlasitě dožaduje mléka, jindy se ve dvě ráno přetáčí, aby mohl v postýlce pást koníčky, případně si pobrukuje, boxuje a hlasitě kope nožičkama do matrace. Taky mi přijde, že večerní uspávání je daleko náročnější. Zatímco dřív spal, jakmile jsem ho položila do postele, poslední týden nepokojně mručí a někdy pláče. Než zaspí, několikrát se vracím do ložnice, chovám, kojím, zase chovám, zpívám, kojím a tak dokola. Vůbec si nedokážu vysvětlit, čím to je. Zdají se mu nějaké ošklivé sny? Jsou to zuby? Hlad? Strach? Nebo první pokusy zjistit, jak moc si lze rodiče, hlavně maminku, omotat kolem prstu? Nevím.  

Proč to ale píšu. (Kromě toho, že si potřebuju postěžovat a potřebuju, abyste mi sem napsali, že to zase přejde. :))

V sobotu jsme byli na návštěvě u známých, kteří mají dvě děti, čtyřletou holčičku a ročního chlapečka. Když kolem druhé odpoledne nastal čas, kdy si měl malý Jack zdřímnout, moje kamarádka ho zanesla do postýlky, aby za dvě minuty byla zpátky v obývacím pokoji. Zrovna když se usadila, miminko spustilo srdceřvoucí řev, který jsme všichni slyšeli skrz bezpečnostní kameru. Zatímco já bych okamžitě vyběhla a brala schody do patra po dvou, abych dítě uklidnila, oba naši známí dál v klidu seděli a popíjeli kávu. Nezvedli se ani poté, co Jack plakal víc než pět minut a já jsem těžko skrývala poplašený pohled. „Je ve své postýlce, najezený, přebalený, všechno, co potřebuje, má. Necháváme ho vyplakat,“ informovala mě jeho maminka. Nakonec Jackův řev trval zhruba osm minut, než vyčerpáním padl a hodinu a půl spal.

Není to poprvé, co jsem se s tímto přístupem setkala. Praktikuje ho několik našich známých, přičemž jedni zvolili trochu mírnější variantu – stojí za dveřmi a čekají pět minut. Pokud miminko neusne, jeden z rodičů vejde, pohladí ho po hlavičce, jemně mu připomene, že teď už by mělo spát a znovu se vrátí za dveře. Pokud dítě nespí, intervaly se postupně prodlužují. Po úvodních pěti minutách následuje šest, poté sedm, osm, devět minut a tak dále, dokud nezavře očička. Pointa je nepolevit, nevzít ho do náruče a nijak ho neutěšovat, protože takový přístup by ho akorát zmátl. Všichni naši známí tvrdí, že se jim spánkový trénink vyplatil a že bychom s ním měli co nejdřív začít taky.

Ale já nevím. Když jsem se o cosi podobného pokusila včera večer, vydržela jsem to pár vteřin. Sedla jsem si v obýváku na gauč, popíjela čaj, a ačkoliv mi tekly slzy jako hrachy, zařekla jsem se, že zkusím vytrvat aspoň pět minut. Nakonec jsem podlehla, vešla do ložnice, Beníčka vytáhla z postýlky a potřetí ten večer mu nabídla prso. Zhruba po deseti minutách u něj kolem osmé hodiny usnul, bohužel v jedenáct už byl zase vzhůru.

Musím přiznat, že už když jsem o spánkovém tréninku četla před porodem, přišel mi krutý a nelidský, ačkoliv teorie v pozadí zněla logicky. Teď si ho nedokážu představit vůbec. Zdál se mi  drastický u malého Jacka, natož u mého vlastního dítěte. Stačilo zkusit vydržet Beníkův pláč pár minut, a už tak jsem měla pocit, že se mi srdce rozskočí na tisíc kousků. A představa, že bych čtyřměsíční miminko měla nechat řvát a vyřvat každý den třeba týden nebo dokonce měsíc v kuse (a ještě jeho pláč poslouchat za dveřmi a měřit stopkami), dokud se neunaví, neusne a nezafixuje si, že musí spát samo, mi zní skoro jako týrání. Kromě toho se mi zdá, že když Beník pláče, vždycky to nakonec má důvod: potřebuje ještě trochu cucnout mléka, podat dudlík, chvilinku pochovat, pohladit po hlavičce, vzít za ručičku nebo se ujistit, že jsem blízko, než zavře oči. Připadá mi proto správnější do ložnice vejít třeba desetkrát (a taky vstávat za noc tolikrát, kolikrát se vzbudí), ale kdo ví, třeba si na sebe pletu bič. Znamená to, že mě čekají týdny, měsíce, možná celé roky bez pořádného a nepřerušovaného spánku?!  

15 komentářů:

  1. Někde jsem slyšela teorii, že dítě neustále "zkouší", kolik rodič vydrží... A že se mu prostě nesmí "skočit na špek". Tak nějak nemůžu nesouhlasit... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nejstarší dcera začala spát celou noc v 15 měsících poté, co jsem ji přestala kojit. Prostřední, tříletá, se budí několikrát za noc i nyní. Potřebuje pomazlit a ujistit se, že jsme nablízku. Nejmladší, jedenáctiměsíční, se budí zhruba dvakrát za noc na kojení. Všechny tři spaly se mnou v posteli. Nikdy jsem je nenechávala "vyřvat", neumím to. Za to už jsem několik let nespala v kuse celou noc. Vše má své pro a proti �� Ale nebojte, je to normální a dočasné ��

    OdpovědětVymazat
  3. https://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/spanok/
    Hodne ctete a zajimejte se,nez se pustite do neceho,co se neda oddelat. Vyrvat je mozna varianta,ale co nechci sama nebudu delat vlastnimu diteti.na svete neni bezbrannejsi tvor nez je lidske mlade. Nemluvim o vztekani se v pozdejsich letech,kdy se da s ditetem nejak komunikovat. Ted nemate jiny zpusob komunikace nez plac a smich.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Jani, opět se pokusím přidat špetku svých zkušeností. Naše malinká je náročné miminko od narození, byť teď v pěti měsících už je to hitparáda dle toho, co jsme si zažívaly první týdny a měsíce. Dlouhé uspávání, dlouhý pláč, který nešel ničím utišit, časté kojení. Nyní v pěti měsících se mi budí tak 3x - 4x za noc, přičítám to taky zubům a pak, že potřebuje cítit maminku. To že Ti Beníček pláče může být separační úzkostí - nevím, jestli ho přes den třeba nenecháváš často samotného, jestli ho nedáváš do zavinovačky, jestli spí v postýlce, a tak. Ale může to hlásit cokoliv, zoubky počínaje až po potřebu mít maminku u sebe. S názory na vyplakání se setkávám dodnes, zvlášť od lidí ve věku mých rodičů, a také od těch, kteří to sami na děti zkouší. Já bych radila - NENECHAT VYPLAKAT. Byť i pro mě je to někdy na nerva a říkám si, jestli toto vydržím - vyplakat malinkou jsem nikdy nenechala a ani se na to nechystám. Doporučuji skrze tuto tématiku přečíst knížku od Williama a Marthy Searsových - Kontaktní rodičovství. Je tam velmi dobře popsáno, že miminko má x důvodů k pláči a jedním z nich je i to, že tímto způsobem komunikuje. A když ho člověk nechá vyplakat, tak rezignuje na to vyjadřovat své potřeby, ztrácí důvěru ve své rodiče a má to třeba i následky do budoucna... Mně to hodně otevřelo oči. Jinak v té knížce si určitě přijdeš i na své, je tam krásně pojednáno právě i o kojení, atd. Přeji Ti ať vydržíš, určitě se to spraví, chce to jen čas - tuto radu jsem neměla moc v lásce, ale je to tak. Ben byl u Tebe 9 měsíců non-stop a chce Tě teď mít nablízku i nadále. Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  5. Jani, nenechávej našeho Beníčka vyplakat, ani nečekej za dveřmi až přestane! Taky si myslím, že dítě pláče, jen když má důvod. Přejde pár let a ten intenzivní kontakt matky a dítěte ti bude třeba scházet. m.

    OdpovědětVymazat
  6. Kristyna prede mnou vystihla i muj nazor a mou zkusenost. Male miminko placem komunikuje a rozhodne nevydira placem sve rodice "schvalne", proste jen potrebuje mit mamu u sebe. Proc my rodice spime spolu v jedne posteli a po miminku chceme, aby spalo samo a idealne jeste samo ve svem pokoji, abychom my mohli mit klid? Take je nam prijemna pritomnost milovaneho cloveka. Nam se osvedcilo spat v jedne posteli vsichni tri. Urcite to nemusi byt pro kazdeho. Ale miminko se vzbudi a hned se prisaje a i maminka hned pokracuje ve spanku. Navic nemusi vubec vstavat z postele. Kazdopadne vyrvavaci metoda, ktera ma i svuj nazev dle sveho "objevitele" nedava vubec smysl. Na miminko se neda jit "vedecky" a odmerovat minuty, jako by to byl stroj. Miminku pak vzrusta hladina stresovych hormonu a mozna po case jiz sve pocity nevyjadruje brekem ale zustava ve stresu potichu. Mozna jiz neobtezuje sve okoli, ale trpi. Ja sama jsem ale zvazovanim teto metody take prosla. Doporucila mi ji samotna pediatricka. Staci se ale ridit svymi pocity a nesnazit se miminko prechytracit. Ono samo moc dobre vi, co potrebuje a nasim ukolem je, se to naucit rozpoznat. Odpocivejte pres den s miminkem a pak vas nocni buzeni nemuze rozhazet :) drzim palce!

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Jani-nuz ja som to skusila-dlho predhlo som Jakuba uspavala hopsanim na fitlopte.Az to bolo neunosne.Metodu;ktorú popiszjes sme vyskusali 4 kamaratky;fungovala iba u jedného dieťaťa.U nas chvilicku-až prišiel den "D"- a Jakub sa postavil v postieľke.A bolo po metode.Nic neradim;nehodnotim-snáď len skus bolg www.krkavcimatka.cz(názov je matuci)-a autorka napisala e-knihu Rarasku prosím spinkej-možno tam najdes odpoveď.Drzte sa Jana a Jakub

    OdpovědětVymazat
  8. Před pár měsíci jsem měla podobnou skutečnost.. naše holčička spala už od narození téměř celou noc a v necelých 5 měsících se to zlomilo a začala se probouzet. Důvod byl prostý: HLAD. Ale bohužel jsem na to nepřišla hned, tak jsme si to s ní "užili" :). Sice jsem měla mléka dost, ale v tomhle věku už dítě nezasytí na celou noc, ale jen na pár hodin (není tak výživné), takže doporučuji dávat před spaním kašičku.

    OdpovědětVymazat
  9. Jani, náš Matýsek spal dva týdny po narození celé dny. Pak zlom a od té doby 2 měsíce v podstatě jenom vříská, každé uspávání přes den je vřískot na půl hodiny a on usne na 10 minut. Večerní uspávání aspoň hodina, pláč a vřískot. A tak pořád dokola, sama se divím, že jsem se ještě nezbláznila a neutekla někam daleko. Jediné, kde zabere a usne spolehlivě, je šátek, bez něho už bych asi byla v blázinci. Teď začal spát od 21h do 3 až 4 ráno, ale poté už nezabere, takže jedu jak motorová myš od brzkého rána s takovým uvřískancem. Jsou dny, kdy mám pocit, že je to s ním lepší a pak dny, jako je dnes, kdy mám chuť utéce někam hodně daleko, jen abych ten neustálý řev pořád neslyšela. Na koliky netrpí, bolení žádné nemá, ale neumí prostě zalomit a usnout a pak je přetažený a pláče. Žádnou radu pro Tebe nemám, snad jen to, že se to mění každým dnem, někdy je lépe někdy hůře. Vyplakávat ho nenechám, psychicky bych to nevydržela. Na radu mamky jsem jednou zkusila a stejně jsem to dřív vzdala já. Někdy jsem zoufalá, jindy to zvládám s úsměvem...záleží i na předešlé noci, pokud se trochu vyspím. Každopádně já na mateřské nezvládám nic krom péče o dítě. Ani vařit, ani uklízet natož psát blog jako Ty. Chválabohu za partnera, který pomáhá, jak může.

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Jani, tez pridam zkusenosti, podporu. :) Ja nenechala a nenecham vyplakat ani jednoho z kluku, v zadnem veku. Samozrejme tim nemyslim nutnost podporit ventilovani emoci. :) I kdyz jsem si behem prvniho tehotenstvi plánovala, ze nebudu skakat kolem sveho ditete, po narozeni jsem VEDELA, ze budu a rada. :) Jo a jeste jeden silny argument, nesu si dodneska handicap z toho, ze me nechali vyplakat..protoze se to tak delalo, nezavisle na individualnich potrebach ditete.
    Doporucuju precist knizku Slzy raneho detstvi, dite pomoci place komunikuje, vyjadruje a resi spoustu veci.
    Bohuzel Ti musim sdelit krutou pravdu, dite a jeho navyky se postupne meni. :) Coz je ovsem pozitivni, nebot zmena byva i prijemnym smerem. A kazde obdobi prinasi nove zazitky, zkusenosti, poznani, pro Tebe i pro maleho.
    Jsi skvela, ze to resis a nenechavas se strhnout okolim.
    Posilam hodne sil a tesim se na dalsi clanky. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Jani, mam 16 mesicu starou dceru a kojim i 6x za noc. Bohuzel je citliva, kdyz ji boli zuby a tohle ji pomaha. Je to na palici, ale vzdy si reknu, ze do 18 to urcite trvat nebude :-) Kazdopadne dite nas potrebuje intenzivne tak 3 roky, pak uz budeme pro nej mene a mene zajimavi. A utece to tak, ze si budes vycitat, ze jsi Benika vice netulila, nekojila, nenosila atd. A ruku na srdce - vetsina lidi, co propaguji vyrvat se je schopna sve praci obetovat vice nez diteti. Kdyz rekne sef, budes delat prescas, o vikendu apod. tak ani neceknou, ale investovat cas do ditete se jim zda zbytecne.. to je smutne..

    OdpovědětVymazat
  12. Janka, Ty mas jedno, ja som podobne zazivala s dvomi kedze mame dvojicky...ked sa jeden rozreval, druhy sa pridal asi zo solidarity...nechat plakat som ich nedokazala, navyse Benik je este malicky...ale mna napadlo, ze moznoze je hladny...nas Matej z dvojiciek plakaval viac ako dcera a detska lekarka (a na to nikdy nezabudnem), mi vtedy vysvetlila, ze babatko hlad pocituje ako bolest...nekojila som, lebo dvojicky sa narodili predcasne, pili susene mlieko pre novorodencov...na radu lekarky som presla na silnejsie mlieko a odvtedy bol relativne klud...drzim palce, vsetko casom prehrmi a Ty ak mozes oddychni si cez den, ked Benik spi hoci nie je upratane ci navarene...

    OdpovědětVymazat
  13. Mila Jani, ja jsem z te generace, kdyz se nechavali deti vykricet. Ja to nikdy nedokazala a ani nechtela dokazat. Sklizela jsem hodne kritiky, ze deti rozmazluji, ze si delaji co chteji. Ale da se vubec rozmazlovat miminko? Nase mala vnucka ma ted 2 roky a spi od narozeni u rodicu v posteli a jeste je drzi rucickou, nez usne. Ja to napriklad miluji a i na poledni spanek si k ni lehnu a hladim ji nez usne. Ona usina s usmevem na tvaricce a myslim, ze ji to da hodne duvery i bezpeci. Pro me je, kdyz se nechaji male deti vykricet, nelidske. Ale ze clanku je jasne, ze i vy jste proti a tak se ridte svymi city :-). Benicek je kouzelny.
    Moc pozdravuje Dagmar

    OdpovědětVymazat
  14. O vyplakávánì už tu dobře psali přede mnou... Mně vyhovuje co-sleeping, protože tak ani nevím, kolikrát jsem se v noci vzbudila, ale chápu, že to není pro každého. Nejspíš to bude jen dočasný výkyv 😉 případně se zkuste ještě zamyslet, kolik a kdy spí přes den - možná už je to moc a na úkor nočního spánku. Každopádně i jemnější sleep training se doporučuje až od 6m věku a později.

    OdpovědětVymazat
  15. O vyplakávánì už tu dobře psali přede mnou... Mně vyhovuje co-sleeping, protože tak ani nevím, kolikrát jsem se v noci vzbudila, ale chápu, že to není pro každého. Nejspíš to bude jen dočasný výkyv 😉 případně se zkuste ještě zamyslet, kolik a kdy spí přes den - možná už je to moc a na úkor nočního spánku. Každopádně i jemnější sleep training se doporučuje až od 6m věku a později.

    OdpovědětVymazat