04.01.18

Můj mateřský skoro rok v rozhovoru pro Bobo Vibe

Když mě před pár týdny kontaktovala Eva Jasanovská, abych jí odpověděla mateřskou anketu, kterou zveřejňuje na svém blogu Bobo Vibe, udělalo mi to velkou radost. Připomněla jsem si díky jejím otázkám několik detailů, které jsem tady na blogu nezaznamenala a už skoro zapomněla.   

Rozhovor v původní podobě si můžete přečíst zde

Poprvé jsem zatoužila po dítěti:
V pondělí dopoledne jednoho jarního dne roku 2016. Den poté jsem otěhotněla.
Být mámou pro mě znamená:
Dennodenní vděčnost a radost. Denně se ráno budím s vědomím, že jsem pro někoho opravdu důležitá a že mě potřebuje. To mě skoro dojímá.
Moje první reakce na pozitivní těhotenský test:
Rozklepaná kolena radostí i strachem, až jsem si musela sednout na záchodovou mísu. Pak jsem několikrát četla návod k těhotenskému testu, jestli jsem se nespletla a ten symbol skutečně znamená, co znamená.
V těhotenství jsem si „ujížděla“ na:
Máku. Sypala jsem si ho do pusy rovnou ze sklenice. K naprostému zděšení všech Američanů kolem.
Na porodu mě překvapilo:
Že bolí o hodně víc než maratonský finiš. Měla jsem mylný pocit, že to bude tak nějak nastejno.
Z porodu si pamatuji:
Nejvíc moment, kdy mě sestřičky převážely v křesle z porodního sálu na pokoj. Můj muž kráčel vedle mě, hrdě nesl Benjamínka, co byl na světě pár minut. Míjeli jsme na chodbě spoustu nemocničního personálu, všichni se na nás usmívali a říkali: "Congratulations! Je překrásný!" A já jsem se vznášela blahem. Když mě dovezli na pokoj, Benjamínek spinkal vedle mě a já jsem snědla tři snídaně. Tak jsem byla vyčerpaná a takový jsem měla hlad!
Z porodu bych raději zapomněla:
Vůbec nic, jsem za tu zkušenost vděčná.
Partner u porodu – ano, či ne:
Pokud chce, pak jednoznačně ano!
Vidět syna poprvé bylo…:
Neuvěřitelné! Do teď někdy nemůžu uvěřit, že se mi to všechno nezdá, že je vážně můj, že jsem doopravdy zvládla porodit…
Když jsme si syna přivezli domů, nejvíc mě překvapilo…:
Pohled na moje prsa. Byla ohromná. A taky množství mléka. Mohla jsem se v něm koupat.
Jméno našeho syna jsme vybírali…:
Aby fungovalo v češtině i v angličtině. Aby ho každý uměl vyslovit. Jednoduše napsat bez toho, že by si to potřeboval třikrát ověřit. Aby ho nikdo nekomolil. Aby se dalo mile a netrapně zdrobňovat. Aby bylo v českém kalendáři a Beník mohl slavit svátek, protože v USA ho nemají. Aby mělo něco z rodinné historie. Benjamin bylo druhé jméno manželova dědečka.
Kdybych měla dát jen jednu jedinou radu ohledně šestinedělí, pak by to bylo:
Klid, nic moc nedělat, nikam nespěchat. Hodně se mazlit. A věřit tomu, co říkají ostatní: že za pár dní se všechno zaběhne a bude to ještě lepší.
Jaký je rozdíl mezi Janou, co neměla děti a Janou, co je má:
Vždycky jsem měla ráda život, ale teď ho miluju ještě víc. Jsem šťastnější. A rozhodně lepší kuchařka.
Jaká jsem máma:
Akční. A každý den vděčná.
Na mateřství mě překvapilo:
Prvních pár týdnů mi chvilku trvalo, než jsem si zajela nový mateřský život. Ale protože Ben byl extrémně hodné a bezproblémové miminko, pořád jsem zvládala spoustu věcí. Trochu jsem pracovala, běhala, vyvařovala a moje ego hýkalo blahem, jak jsem dobrá. Vůbec jsem nechápala, co všechny ty mámy mají, když miminko většinu času prospí a přes den se jen tak nosí, mazlí a chechtá. Jenže pak Ben přestal v noci spát. Naučil se lézt. Chodit okolo nábytku. Vyházet všechny knihy z knihovny do pěti vteřin. Stáhnout si ponožky, čepici a svléknout bundu za jednu vteřinu. Teď vůbec nechápu, jak to dělají třeba mámy dvojčat.
Jakou nejlepší radu o výchově dětí jsem dostala:
Myslím, že jednu z největších chyb, kterou člověk dělá, je, že když otěhotní, téměř okamžitě si říká: ať UŽ je tady s náma, ať UŽ je za náma šestinedělí, ať UŽ se konečně usměje, ať UŽ leze, sedí, chodí, mluví, ať UŽ je bez plín. Člověk je samá UŽ a vůbec mu nedochází, že tím vlastně spěchá na konec. Takže ta rada – nespěchej.
V čem je Ben po mně:
Ben je stejně aktivní miminko jako já, když jsem byla malá. A taky se mi zdá, že miluje cestování jako já – má za sebou už dva lety přes oceán, jezdí autem, metrem, vlakem, lodí, lanovkou a užívá si to.
V čem je Ben po partnerovi:
Když ho něco zaujme, dlouze to pozoruje a prozkoumává – po Brianovi.
Nejlepší tip na hledání chůvy je…:
Nemáme chůvu, jen občasnou výpomoc. Je to kamarádka kamarádky, proto jí důvěřuju. Jinak nevím, jestli bych kromě babičky Beníka někomu svěřila.
Nejoblíbenější místo, kam zajít s dítětem na oběd:
Le Pain Quotidien.
Oblíbená dětská hračka:
Beníkova: všechno, co nejsou hračky, poslední týden hlavně brýle babičky a dědy. Moje: všechny knížky české i anglické. Některé jsou vážně nádherné a já jsem si toho nikdy nevšimla.
Oblíbená dětská kosmetika:
Sudokrém. Babo Botanicals. A modrá Indulona.
Oblíbená dětská dekorace:
Vybíral tatínek. Takže vesmír. Planety. Slunce. Měsíc. Hvězdy. A dokonce kosmická loď a malý robot. Líbí se mi to.
Mateřství a kariéra:
Mám dítě, protože jsem ho chtěla. Stejně jako chci být v něčem dobrá, dělat, co mě baví a zároveň mít doma pohodu. Naštěstí Benjamín je bezproblémové miminko, takže jakž takž zvládám obojí. Jsem na mateřské i trošku pracuju. Pokud by to nefungovalo a musela bych se práce vzdát, udělala bych to bez váhání.
Můj způsob, jak si dobít baterky:
Běh. Knížka. Cappuccino.
Další dítě – ano, či ne:

Určitě ano! Já bych chtěla i dvě!

Žádné komentáře:

Okomentovat