31.12.17

Můj blogový 2017

Snad pokaždé v závěru roku mám sklony ke smutku, melancholii až lehké úzkosti. Posledních pár let mám pocit, že uplynulý rok se vyvedl tak, že už to ani lépe nešlo. Proto u mě přemýšlení o budoucnosti vyvolává spíš nejistotu, obavy a děsy – copak mám nárok na další krásný v řadě?


A tak možná proto si nedávám výzvy ani předsevzetí, ale spíš se ohlížím do minulosti. Dnes do té blogové. Tenhle rok se totiž blog dostal do pětimístných cifer, což je na deník matky namateřské, co nepíše o rtěnkách ani kabelkách, moc hezké! Ačkoliv čísla u článků nejsou pro můj život to nejdůležitější (tím bych popřela všechno, o čem tady píšu), udělala mi tento rok spoustu radosti. Za což patří hlavní díky vám, co tento blog čtete. 

A tak vám děkuju. Že si v době miliard internetových stránek tolik z vás najde tu moji. Že mi píšete, že se vám líbí. Že vždycky když mám o sobě a svém psaní největší pochybnosti, někdo z vás se ozve, že vás bavím a inspiruju. Tak snad to tak bude i v příštím roce.

Mějte ho plný radostí!

A kdybyste dnes neměli co číst, tady je malé melancholické ohlédnutí za tím, co jste u mě četli nejvíc v roce 2017.












Žádné komentáře:

Okomentovat