19.08.17

Miminko s helmičkou

8. srpna měl Ben půl roku. K malým narozeninám dostal dva nečekané dárky: české občanství a přilbičku na míru, která mu má během následujících týdnů zkorigovat mírně asymetrickou a zploštělou hlavičku. Na první pohled to není skoro vidět, když se ale podívám pozorněji, levá část jeho hlavičky je mohutnější a kulatá, zatímco pravá roste o něco pomaleji a je plochá. Do lékařských záznamů mu pediatr napsal, že se jedná o mírnou formu plagiocefalie a brachycefalie.

Už kdysi jsem si všimla, že helmičky jsou tady v USA k vidění docela často, což je velký rozdíl oproti Česku, kde jsem žádné dítě v přilbě nikdy nepotkala. Až do letošního května jsem tomu nevěnovala velkou pozornost, což se samozřejmě rychle změnilo, když pediatr doporučil jednu i Benovi. Dozvěděla jsem se, že existuje mnoho různých faktorů, které ovlivňují asymetrický tvar dětské hlavičky, od genetické predispozice přes polohu v děloze po fakt, že novorozenec, tedy alespoň tady v USA (jak je to v Česku nevím), tráví většinu dne v poloze na zádech. Už když jsme byli na předporodním kurzu, byl tlak, aby dítě spalo pouze na zádech, obrovský. Kampaň za spaní na zádech pak pokračovala i v porodnici a denně mi ji připomínala třeba Benova zavinovačka, kde je v obrázku slona upozornění: Back is best: Na zádech je to nejlepší. Údajně proto, že poloha na zádech výrazně snižuje pravděpodobnost syndromu náhlého úmrtí. Nicméně i při ležení na zádech se dá poloha hlavičky trochu měnit a v porodnici mě učili, abych Beníka pokládala na přebalovací stůl jednou s hlavičkou vpravo, podruhé vlevo a také abych mu zajistila dostatek času na bříšku. Dělala jsem obojí. Jenže – nestačilo to.

Léčba asymetrické hlavičky je dobrovolná, a z toho důvodu komplikovaná jako všechno ostatní, co se týká miminek. Tohle je zkrátka nevýhoda naší doby: existuje tisíc odborných názorů, proč dítěti helmu dát, stejně jako tisíc důvodů, proč mu ji nedat. Všechno je tak třeba analyzovat, zkoumat, udělat si názor a nějak se rozhodnout, přičemž nikdy nebudu mít jistotu, že jsem se rozhodla správně. Už jsem takto musela řešit obřízku, očkování, a otázka helmičky byla další z vysilujících. Naivně jsem doufala, že v tomto jsou názory sjednocené, ale opak byl pravdou. Zatímco dětská lékařka v Česku mírnou asymetrii Beníkovy hlavičky vlastně ani nezaznamenala, zdejšího pediatra znepokojovala a opakovaně mě zásoboval vizitkami zařízení, kde hlavu oskenují, proměří a navrhnou léčbu. A právě to mě rozlaďovalo. V Česku mi všichni, které jsem požádala o názor, tvrdili, že se tvar hlavičky upraví a vyrovná postupně sám (zvlášť při tak mírné asymetrii), jak bude Ben trávit víc a víc čase na břiše. Dokonce jsem si vyslechla pár nehezkých narážek na to, jaká jsem máma, když je pro mě korekce drobné kosmetické nerovnosti víc než dopřát miminku pohodové léto bez toho, že se během něj upeče v hokejové helmě. Ve Spojených státech to bylo přesně naopak: lékaři a specialisté pracující s nejmodernějšími skenery, kde byl Ben několikrát na měření, mě upozorňovali, že bez helmy se hlava sice může upravit sama, ale pravděpodobně se to nestane. A moje dítě se kvůli tomu může potýkat s nerovnováhou očí, změnou tvaru čelisti, mentálním zpožděním, tuhými krčními svaly, zažitím nesprávných pohybů, taky že pro něj bude těžké vybrat si brýle, bude mít křivé zuby (to se tady neodpouští :) ) a nepadne mu sportovní nebo bezpečnostní vybavení. Navíc, když bude nosit hodně krátký sestřih: bude to vidět.

V téhle bílé "punčoše" Ben absolvoval speciální skenování hlavičky - trvalo to asi deset vteřin.
Čím víc odborníků jsem oslovila a čím víc studií přečetla, tím jsem byla zmatenější a nejistější: máme mu helmu objednat, nebo ne? Co když mu způsobí kožní problémy? Což když se jejímu nošení bude úporně bránit a plakat? Co když mu vylepším vizáž, ale ohrozím jeho duševní vývoj? Mám věřit názorům známých, co říkají, že je to jako rovnátka - nepříjemné, ale nikoliv nesnesitelné? Jak to vnímá pětiměsíční miminko? Zároveň jsem pochybovala: není to jen další dobře promyšlená strategie, jak z rodičů vytáhnout peníze? Přece jen: léčba stojí od 500 do 5.000 USD (záleží na typu helmičky, pro kterou se rozhodnete, společnosti, která ji pro miminko vyrobí a na kvalitě zdravotního pojištění) a zdejší pojišťovny se do její podpory zrovna nehrnou.    



Nakonec jsme se doma rozhodli pro helmičku hlavně kvůli mým vlastním nepříjemným zkušenostem s asymetrií. Pravidelně mi komplikuje běhání a jiné sporty, trpívám kvůli ní u zubaře a nákupu brýlí se hrozím tak, že už roky žádné pořádné nemám – pokaždé trvá celé dny najít kousek, který by aspoň jakž takž sedl, a stejně se v nich nakonec nikdy necítím. Asymetrie mi zkonfiskovala psychickou pohodu v pubertě, kdy jsem si zapadlejší pravé oko a níž posazené obočí podlepovala a vytahovala lepící páskou, aby se mi obličej vyrovnal. Krade mi dobrý pocit i teď, v bezmála pětatřiceti, když se na sebe podívám na fotkách, a krade mi kus radosti, kdykoliv se dívám do zrcadla. Říkala jsem si, že pokud toho můžu svého syna ušetřit, zkusím to. Nechci zkrátka, aby mi jednou řekl: "To se dalo řešit? … A proč jste to nezkusili?" A neváhala bych ani vteřinu mu helmu okamžitě sundat, pokud bych viděla, že mu kazí jeho miminkovský život. Ale zatím to tak vůbec není. Nepláče, do hry je ponořený stejně, a spí v ní dokonce o chloupek lépe, než spával. Dokonce jsem teď za helmu moc ráda, protože jak se převaluje a všude leze, můžu se spolehnout, že i když moje pozornost chvilku poleví, nikde se bolestivě neuhodí do hlavy. Helma zatím není nijak náročná ani pro mě: stačí ji při každém sundání lehce otřít vlhčeným ubrouskem, vydezinfikovat a jednou za čtrnáct dnů až tři týdny dojet s Benem na kliniku, kde mu zbrousí vnitřní pěnu podle toho, jak mu porostla hlavička. Vlastně mi na helmě vadí jenom lehký zápach – asi jako když si sundáte boty. :) Nechovám teď možná to úplně nejvoňavější miminko, ale jestli zaplatím za léčbu jenom penězi a trochou nepříjemného odéru, zaplatím ráda.  


P.S. Na FB jsem díky vám zjistila - bohužel to už jsme měli helmu objednanou - že v Česku existuje Plagio klinika v Ostravě, která se problémy dětských hlaviček zabývá jako jediná v ČR. Napište mi, zda-li by vás něco k tomuto tématu zajímalo, zkusila bych ve spolupráci s českými odborníky odpovědět maximum otázek. Bude to článek pro vás, tak aby tam nic nechybělo. :)

P.P.S. Rozhovor jsem publikovala 15. září a je k přečtení zde. 

5 komentářů:

  1. Drazí, děkuju za všechny komentáře na FB, do zpráv a do e-mailu. Prosím vás moc, zkuste psát sem, je to tady všechno hezky pohromadě a mohou si počíst i všichni, co mě na FB nemají v přátelích. Děkuju moc! :) Jana

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den ,Jani,kamarádka do Ostravy dojížděla s dcerkou a melastanu tak první Dítě s helmickou,ktere jsem kdy viděla. Je to 4 roky zpět.Mrzí mne,ze před šesti lety,když byl synek malý, m i o tomhle nikdo neřekl a ani jsem neměla tušení, ze něco takového existuje.Hlavičku má sisatou, nesoumernou a křivou. A to jsem ho polohovala jako o zivot:/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvam se za ty hrozne preklepy, ale pisu to na telefonu a ty automatické opravy si žiji vlastním zivotem:)

      Vymazat
  3. Zdravím Vás Jani, prima článek. Moc se mi líbí Váš střízlivý pristup a hlavně absence nafoukanosti a vychvalovani amerického života do nebes:-). Rada blog počítám, i zpětně! Deník mám už taky, od narození dcery funguje skvěle i jako takový deník miminka :-).Jinak co se problematiky zploštělé hlavičky týká, mě by zajímalo, jak tomu efektivně předcházet, na co se zaměřit, co pozorovat. Popř. do kdy se s tím dá něco dělat? My máme preventivně polštářek Panda a tak nějak sleduji, jak má hlavičku ve spánku, aby nepreferovala jen jednu stranu. Každopádně, díky za vysvětlení, proč mi moc nesedí brýle, mám jedno obočí níž atd... protože mě vůbec nenapadlo, že to souvisí s tímto!M.

    OdpovědětVymazat
  4. I já se připojuji. Je fajn, si přečíst takový článek, protože, jak sama píšete, v Čechách se o téhle formě pomoci malým dětem, moc neví a většinou se odsuzuje. Já jsem se svojí dcerou Anežkou řešila úplně to samé. Pediatrička si "šišaté" hlavičky sama nevšimla, ale hned mě odkázala do Motola. V Motole jsme absolvovaly 3měsíční měření a byli jsme s manželem pod neustálým dohledem a podezíráním, že necvičíme a nepolohujeme správně. To už Anežce bylo 5 měsíců, otáčela se ze zad na bříško a zpět a celý den trávila na břiše, včetně kočárku. Jediný čas, který se dal hůře ovlivnit, co se týče polohování, byla noc, ale přesto jsme se snažili. Nic nefungovalo. Zvažovali jsme helmičku, ale všichni, včetně doktorů nás odrazovali (což je to nejhorší, pže, když Vás odrazuje rodina, tak Vás to sice mrzí, ale říkáte si, že oni tomu moc nerozumí). Ale pokud Vás odrazuje odborník, jste na pochybách o to víc.

    Nakonec v Ostravě Anežce v 7. měsících naměřili velmi těžkou deformitu hlavičky (plagiocefalie). Nebylo už nad čím přemýšlet. Argumenty jako "vždyť je to holčička, zaroste jí to vláskama...nebo častější "my jsme si ničeho nevšimli" se na nás sypaly ze všech stran. Připadala jsem si jako matka tyranka. Neustále jsem vysvětlovala, kamarádům, známým, ale i neznámým lidem a kolemjdoucím, proč má Anežka helmičku. Spousta lidí si navíc v Čechách myslí, že to je helmička pro ochranu proti pádu, takže, když nejste tyranka, tak jste matka bláznivá, která se extrémně bojí o své miminko.

    Helmičku Anežka dostala na začátku července, další boj, velká horka. Nepopírám, že to první 3-4 dny bylo náročné, pro Anežku i pro nás, zejména pro mě. Ale zvládly jsme to, teď má helmičku už téměř 3 měsíce a zlepšení? O 2 stupně deformity. Nebude mít hlavičku jako kuličku, ale prognóza je taková, že po 4 měsících nošení, bude mít mírnou deformitu, která je údajně laickým okem neviditelná.

    A Anežka? Jak snáší helmičku? Jako kdyby měla na hlavě čepici nebo vlastně líp, čepici by se snažila asi po čase sundat. Spí v ní, jí v ní, hraje si, jezdí v kočáře a je to tak živé miminko, že nemám vůbec žádné obavy, že by jí to nějak uškodilo. Občas, když večer helmu nachvilku nemá, tak se někde klepne do hlavičky a kouká vyjukaně, co se to děje, že to bolí víc než jindy, ale nemyslím si, že má helmička nějaký zásadní vliv na její pud sebezáchovy.

    Možná, že nakonec bude mít nošení helmičky, ještě jedno pozitivum. Jak píšete v článku, kolikrát jsem ráda, že helmičku má, při tom svém neustálém zkoumání. Místo toho, abych jí ale pořád někde hlídala a chytala, tak jí nechám zkoumat a mám pocit, že je to zdravě samostatné dítě, které se nebojí. Občas to zabolí, ale to k tomu objevování prostě patří.

    Takže za mě, všem maminkám, které řeší dilema "helmička ano, či ne", dejte na Váš instinkt. Každá z nás máme doma individuální dítko a další okolnosti, a podle toho se rozhodujte. Neřešte ale hlavně okolí. Helmičky pomáhají a vedlejší efekt? Co nemá vedlejší efekt, já nevím, jestli Anežce vyberu správné botičky nebo školku a školu, jestli bio potraviny jsou opravdu bio...

    Nám helmička moc pomohla a jsme rádi, že jsme nakonec ustáli tlak okolí.

    Kulatým hlavičkám zdar!

    Lucka Diblík

    OdpovědětVymazat