21.04.18

Co mi udělalo radost: Geniální přítelkyně a čtenářský zážitek desetiletí



Minulý týden v noci ze čtvrtka na pátek jsem dočetla poslední stránku čtvrtého dílu románu Geniální přítelkyně. Vypnula jsem čtečku, vydechla a navzdory únavě jsem dlouhé minuty ležela, zírala do tmy na prázdný strop a přemýšlela. Pocítila jsem zvláštní prázdno, které od té doby ještě stále trvá. S Elenou a Lilou jsem strávila tři měsíce svého života, to je čtvrt roku. 

Mám pocit, že jejich intenzivní, někdy lehký, ale častěji spíš temný a dramatický příběh je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Zamilovala jsem se do autorčina pitvání nejniternějších emocí, do úvahového stylu s minimálním podílem přímých řečí, tak odlišného od vší současné literatury. Ve spisovatelce Eleně jsem tolikrát našla sama sebe až mi z toho bylo úzko. 

Už dlouho se mi nestalo, že bych pociťovala takovou rozkoš ze čtení. Ačkoliv jsem během těch tří měsíců měla spoustu věcí na práci a mnohokrát jsem byla zoufale unavená, četla jsem každou volnou vteřinu. Když jsem byla malá, vždycky jsem se těšila, až přijdu domů ze školy, abych si mohla číst. Teď jsem zažila něco podobného: už od večeře jsem najpatě čekala, až všichni doma usnou, nikdo po mně nebude nic chtít a já si zalezu s knížkou. Několikrát jsem si také ráno nařizovala budík, aby se probudila dřív než všichni ostatní a mohla si aspoň deset minut číst. A když jsem zrovna nečetla, často jsem se přistihla, že během dne myslím na to, jak by se v té či oné situaci zachovaly Elena nebo Lila. Začetla jsem se do jejich příběhu hned po prvních pár stránkách a začetla jsem se tak jako už se mi to dlouho nestalo: přestala jsem si po každých několika stránkách odskakovat podívat se, co je nového v e-mailu, na Facebooku, na Instagramu. Facebookovou aplikaci na iPadu a mobilu, kde čtu nejčastěji, jsem dokonce úplně smazala, když jsem si uvědomila, kolik bych tam ztrácela času, který jsem mohla věnovat další nové kapitole nebo přemýšlení o tom, kdo je tajemná autorka Elena Ferrante. Žena? Muž? Nakolik je ona Elenou z románu a za zručností, s níž Elenu vystavěla, vlastní zkoušenost? Nakolik je autobiografický? Co z toho, co v knize píše, bylo doopravdy? Nakolik jsou syrové popisy Neapole jeho či jejími vlastními pocity z toho města? Je právě reálnost příběhu důvodem, proč odmítá odtajnit svou identitu? 

Kdybych neměla B. a Benjamínka, zhltla bych všechny čtyři díly za dva víkendy jako jsem to dělávala, když jsem byla svobodná. Teď jsem ale byla ráda, že musím žít i jiný život než literární a že už se takhle chovat nemůžu. Mnohokrát jsem se totiž přistihla, že jak moc chci vědět, jak příběh pokračuje, proletět stránky, abych užuž věděla, co Stefano, Nino, Pasquale, zároveň mě napadalo, že bych si ho měla šetřit, protože už jsem u druhého/třetího/čtvrtého/ dílu, mám posledních pár stránek a vlastně to vůbec nechci mít dočtené. 

Se všemi hrdiny jsem se sžila a teď mi chybí. V mé literární duši je zvláštní prázdno. Většinou se mi stává, že když jednu knihu dočítám, už se těším na další. Teď je to ale jinak. Od toho večera minulý týden jsem otevřela několik knih z obrovské kupy na mém nočním stolku. Vím, že jsou skvělé, ale po Geniálních přítelkyních mě nic neláká. V žádné jsem nebyla schopná dostat se přes prvních pět stran, protože žádná nemá takové kouzlo jako Geniální přítelkyně - taky proto teď v pravé části "Co čtu" svítí otazník. Protože momentálně nečtu nic. 

V hlavě jsem prostě pořád ještě v Neapoli a v Itálii s Elenou a Lilou, pořád stejně napnutá i tápající ohledně existence opravdového ženského přátelství. Zatím se mi zdá, že stejně jako každý jiný intenzivní vztah mezi dvěma lidskými bytostmi, i ženské přátelství je zatížené mnoha pastmi, a když člověk chce, aby vydrželo, musí se jim hodně obratně vyhýbat: v určitých chvílích mlčet, přivřít oči, zapřít sebe sama, svoji lásku, touhy, nebýt sebestředná, vztahovačná, být dost empatická, ale ne přehnaně, být trpělivá a nejvíc ze všeho asi – mít v tomto ohledu v životě štěstí. 


4 komentáře:

  1. Ahoj Jani, přečetla jsem za 14 dní, i když mám 3 děti,nejmladší 11mesicu ��ale nemohla jsem jinak �� naše domácnost se z toho už týden vzpamatovává �� nádhera,knížky mě naprosto pohltily a nikdy jsem nečetla tak upřímnou zpověď o ženském přátelství, patřím do týmu Elena, ale obdivuju Lilu. Teď si dám nejspíš pauzu, ale jinak doporucuji knížku Človek Gabriel od Kateřiny Dubské, taky je to hodně silný příběh ��
    Markéta H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Markéto, cožeeeee??? Za 14 dní se třemi dětmi? To se prosím dělá jak? :) Na knihu určitě kouknu - děkuju! :)

      Vymazat
  2. Ahoj Jani-prosim ťa toto my nerob!Ja nutné potrebujem umyť okná-tvoj článok o knihe je privelke lákadlo.Prosim ťa-kde si sťahuješ knihy...ja viem kniha je kniha,ale to by sme doma nič iné nemali;,tak mi Ježiško priniesol čítačku Kindle.Dakujem Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani. :) Já mám taky ráda hlavně knihy ve fyzické podobě, ale naprosto chápu, že se nedají kupovat a skladovat. Chystám o tom článek - já si kupuju jen ty, ke kterým vím, že se vrátím, příběhy většinou ne, ty si buď půjčuju v knihovně nebo si kupuju online, ale zrovna u Geniální přítelkyně váhám. Knihy kupuju z Alza.cz - mám aplikaci na iPadu i mobilu, takže čtu na tom, co mám zrovna po ruce. Výhoda je, že se to synchronizuje, takže vždycky návažu, kde jsem předtím přestala. :) Dej vědět, jestli začneš číst a jak se Ti to líbilo. :)

      Vymazat